Riverra 3 - ZAPOMENOUT (MenT Love Story)

Kapitola 1. // Nepamatuje si mě?

Všechno proběhlo tak šíleně rychle, cítila jsem se jako v hodně špatně napsaném filmu. Ten hotel kde byl Honza, naštěstí ho vytáhli včas ale nadýchal se toxických plynů a už dva měsíce byl v umělém spánku kvůli regeneraci. Doktoři říkali že má něco nad způsob halucinací, jeho mozek vymýšlí alternativní realitu. Bojím se že na mě zapomene, jedna z ošetřovatele, Margaret Smithová, mi říkala že je víc než padesátiprocentní šance že ztratí paměť. Teď byla jen otázka na jak dlouho, protože představa že by nevěděl kdo jsem byla až moc strašlivá. „Slečno Reedová?" vyšla náhle z Honzova pokoje ošetřovatelka v bílém plášti. „Ano?" zeptala jsem se a vstala, jestli není v pořádku tak... ne! nemysli na to Rosemary!„Probudil se" vydechla. Jako by se po mě na chvíli zastavil svět, slyšela jsem vlastní tlukot srdce. Honza se probudil, panebože! Čekala jsem dlouho, moje sny byly jen o okamžiku kdy mi oznámí že ho musí odpojit nebo že se probudil, ale teď kyž to přišlo měla jsem pocit že jsem v jednom ze snů. „Skutečně?" protřepala jsem hlavou a sestra s mírným úsměvem kývla.

„Můžete jít za ním jestli chcete" povzbudila mě. Jen jsem hnula hlavou na znamení souhlasu a jako kdyby moje tělo ovládal neviditelný mistr loutkář vešla dovnitř. Ležel tam se zavřenýma očima, hrudník se mu pomalu zvedal ale přístroje a které byl napojený dokazovaly že je vzhůru. „Honzo?" opatrně jsem promluvila. Otevřel své šedomodré oči a pohledem přejel celou místnost až se zastavil u mě. nechápavě se zamračil a pokusil vstát, jedna z hadiček kterou měl pomocí tenoulinké jehly napojenou na žílu mu to ale nedovolila.

„Riverra?" zamračil se a já strnula. Tak mi říkal jen před tím než jsme spolu začali chodit. To si nepamatuje na mé jméno? Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, odpovědí mu pak bylo kývnutí z mé strany. „Ano, jsem Rosemary" přitakala jsem mu a posadila se na kraj postele. „Jmenuješ se Rosemary? Ve videích jsi to neříkala." zašeptal potichu slabým nemocným hlasem. „To máš pravdu Honzo, ale říkala jsem ti to když jsme spolu šli poprvé ven. Do Starbucks vzpomínáš? V Praze" chytila jsem ho jemně za ruku. Jen nechápavě zakroutil hlavou. „Omlouvám se ale to si doopravdy nepamatuju. Chodili jsme spolu ven? viděli jsme se někdy mimo toho když jsem sledoval tvoje videa a ty moje?" v tu chvíli mi to došlo. Bylo to jako rána bleskem. On si nepamatuje nic po tom co jsem na točila video Díky!

"Ano chodili. Dokonce jsme spolu opravdu chodili. To si na to nevzpomínáš? " ptala jsem se dál.
„Promiň ale ne. Co se stalo? Proč jsem v nemocnici?" zeptal se mě smutně. Nepamatuje si nic. „Seznámili jsme se po tom co jsem natočila video Díky, napsal jsi mi zprávu a já ti odepsala. Nakonec jsme se dohodli na schůzce v Praze na Staroměstském náměstí. Když přišel Utubering byli jsme tam také spolu a tam přijel můj bratr, Billie Joe. Rozhodl jsi se jet k nám domů, tam jsme se dali dohromady. Všechno bylo růžový až do chvíle kdy jsem si dala schůzku s Martinem. Políbil mě, ale já utekla domů, a tam byl další šok. Ty a Tereza, moje bývalá spolužačka která bydlela přes dům. Odstěhovala jsem se k Martinovi a sama sebe přesvědčovala že ho miluju. V té době umřela moje máma, Evelyn což byl snad ten nejhorší šok. Nedalo se to snést a tak jsem odjela do Anglie, za Joem a skončila starý život, přála jsem si zapomenout. Ty ani Martin jste o ničem nevěděli , jen moje kamarádka Emma. Po čase jsi ale odjel do Londýna a ubytoval se v hotelu kousek odtud. Ten ale neznámým způsobem začal hořet, sice tě odtamtud vytáhli ale nadýchal jsi se toxických plynů a museli tě dát do umělého spánku. Doktoři říkali že budeš mít něco nad způsob snů kdy si tvůj mozek vymyslí alternativní budoucnost." Dokončila jsem pomalu. Chvíli na mě zíral neschopen slova, jako by se v jeho polovině postele zastavil čas dokud zráhavě nepromluvil. „My dva jsme spolu chodili ? Není to nějaký blbý vtip který si si vymyslela ?" Vymáčkl ze sebe. Zněl podivně přidušeně a sykavě. „Myslíš že bych si zrovna z tohohle dělala srandu?"