„Všeho je hrozně moc." Vydechla jsem a zhluboka se napila lahodné kávy. Seděli jsme v blízké kavárně a kecali o pitomostech, bylo to fajn, bezstarostný. To je fajn.
„Jo, to mi povídej." Pousmál se. Uvědomila jsem si jak moc se měním, z tý bezstarostný holky co neřešila v někoho... kým nechci být. Sakra, je mi dvacet!
„Dost jsem přemýšlel o YouTube. Asi bych měl natočit omluvu, lidi mě spamujou." Zazubil se. Jo, to bych asi měla taky, vlastně nikdo neví co se děje!
„A co takhle společný video? Něco vysvětlíme, řeknem si o pár měsíců času nebo tak..." navrhla jsem. Riverra, to byl začátek.
„Mám pár předtočenej videí, vlastně asi deset, mohl bych to pomalu vydat, a navíc co jsem se díval tak ty máš předtočenou celou sérii, to by se dalo, ať mají alespoň něco, ne?" Tahle konverzace se mi líbila, byla bezstarostná. Řešili jsme takovou pitomost jako točení videí na YouTube. Proč ne?
„Osvěžím trochu svý i tak pochybný schopnosti stříhání." Kývla jsem s jemným úsměvem.
Honza za nás zaplatil, což mi už skoro ani nevadilo, je to jeho věc co bude platit. Nejsem jedna z těch holek která by to extra hrotila jak to bývá ve fanfikcích... ach, fanfikce. S Honzou jsme si nějaké četli, občas jsou to doopravdy perličky, ale najde se doopravdy pár kvalitních s myšlenkou. Těm autorkám jsme chtěli v budoucnosti věnovat video s názvem Wattpad?!Wattpad.
„Koukej! To je Martin s nějakou holkou!" Ukázal náhle Honza někam před nás. Řekl to dost mile, což mě celkem překvapilo.
Měl pravdu, Justin Bieber II. S nějakou blonďatou, dost mile působící holkou. Drželi se za ruce a o něčem mluvili, za to jsem doopravdy ráda, zaslouží si někoho milýho.
„Pojď." Pobídla jsem svého... přítele? Dalo se to tak říkat? Asi. Nevím. Příjemnějším kamarádsky řečeno.
„Martine!" Zamávala jsem na něj. Překvapeně se otočil, ale jakmile mě uviděl roztáhl se mu na rtech úsměv.
„Rose!" Zavolal zpátky. Přenesl se přes to, fajn. O jednu starost míň.
„Neviděl jsem tě dlouho." Podotkl, bylo dobře že nevytahoval náš vstah. Dívka vedle něj byla očividně o něco mladší, mohlo jí být něco okolo šestnácti. Byla moc pěkná, blonďaté vlasy rozpuštěné, porcelánovou pleť a zelené jasné oči. Působila dost rockově, určitě bude mít dobrý hudební vkus.
„ Rose, kámoška tadytoho." Podala jsem jí ruku, na naší lásku zapomeňme. Martin mě povzbudil jemným kývnutím.
„Bára, Martinova..." zasekla se. Chápu jí, neví jestli mi to chce Martin říct.
„Moje holka" dořekl za ní ale blonďatý, a objal Báru kolem pasu, což bylo hezký. Takovej sladkej klišé pár.
„Honzu možná znáš, to je můj..." nastal u mě stejný problém který měla předtím ona. Přítel? Kámoš?
„To neumíte vyslovit slovo přítel? Chodíme spolu." Uchechtl se Honza, bože děkuju.
„Jo znám ho, víš koho mi připomínáš? Riverru, byla v Martinově videu." Nečekala jsem že mě bude znát.
„Popravdě... asi ti jí moc nepřipomínám, vzhledem k tomu že Riverra jsem." Usmála se na mě, očividně jí to bylo už předtím jasný, ale bála se kdyby přece jen neměla pravdu.
„Wow, takový všichni slavný a já jediná fanynka." Zasmála se. Takový sluníčko, přesně se k sobě s Martinem hodí, musí s ní být fakt šťastnej.
„Jsi origoš" oplatila jsem široký úsměv.
Chvíli jsme spolu ještě mluvili, dokud se neomluvila že musí jít a my s Honzou osaměli.
„Martin má štěstí, Bára působí hrozně pozitivně." Poznamenala jsem. Propletl si se mnou prsty.
„Na mě upřímně moc ne, je vidět že mě i Martina dost sleduje." Pokrčil rameny.
„Ani mi nepřišlo, a navíc, nemůže za to že jí Martin očividně fakt miluje." Pokračovala jsem v hodnocení Martinovy přítelkyně.
„To jo, je v tom až po uši, a to je fajn." Souhlasil.
„Tohle se dá pochopit dvěma způsoby. Jsi rád že o mě nebude usilovat, nebo rád že si konečně našel fajn holku?" Zdvihla jsem obočí.
„Vlastně obojím způsobem, miloval tě, bylo to vidět." Řekl. Nemyslím, byl to dost pochybnej vstah, jestli se tomu tak vůbec dalo říkat.
„Když myslíš... Na mě moc peroxidovej." Zašklebila jsem se, abych odlehčila situaci.
„Máš štěstí." Chytil se. Zastavil, což mě logicky kvůli naším propleteným prstům, zastavilo taky.
Přitáhl si mě za pas k sobě. Až teď mi došlo jak moc jsme oblečením sladěný, světlejší džíny a košili, až na to že já jí měla červeno černou ale on bílou.
„Bych řekla." Zašeptala jsem slabě, musel slyšet i tlukot mého srdce, jak byl blízko.
Políbil mě na rty, jen tak lehce, ale dost majetnicky. Jako by dával všem najevo že jsem jeho. A jsem? Psychicky rozhodně, ale řekli jsme si to? A záleží na tom? Ne. Nežijeme v romanťáku, a já vlastně ani nechci. Chci jen žít svůj sen, s ním.
„Rose, jsi tisíckrát hezčí než nějaká Bára." Ujistil mě, jako bych to potřebovala vědět.
Další kapitola na světě :D
Tyvo já se překonávám... tři kapitoly Little Crazy Little Sassy, jedna Show Me Your Reall Face, a dvě kapči Riverry za dva-tři dny? Wow. No, uvidíme jak to půjde se školou, ale tohle jsem napsala cestou od kámošky, takže to třeba i půjde :D
Avrrile :*
ČTEŠ
Riverra 3 - ZAPOMENOUT (MenT Love Story)
Fanfiction*je možné číst i bez dvou předešlých knih* Ona odjela. On jel za ní. Ona o tom nevěděla. On jí hledal. K tomu přidejte jeden hořící dům a toxické plyny. Příběh Rosemary a Honzy je na světě.
