Jen pomalu zakroutil hlavou a dál mě pozorně sledoval, jako bych byla kdovíjak zajímavá. Co je tak zvláštního na obarvených vlasech na zrzavo-rudou? Já myslím že je to v pořádku. „Byla jsi moje platonická láska." Zamumlal po chvíli tiše. Absolutně se to netýkalo tématu ale přesto to pro mě byl obrovský šok. Miloval mě i dřív? „Nápodobně" trochu hořce jsem se uchechtla a snažila se zadržet slzy které se mi draly na povrch. Otevřel pusu že by chtěl něco říct ale ve stejný moment dovnitř přišly tři sestry s tácem jídla, vodou a nějakými prášky.
„Tak asi ahoj" vstala jsem a co nejrychleji se vydala ven z místnosti. Mým cílem momentálně byly dámské toalety, místo kde mě nikdo nebude rušit. Vevnitř nikdo nebyl, právě odtamtud odešla uklízečka. Opřela jsem se o bílé umyvadlo a zahleděla se na sebe. Teď nemělo smysl zadržovat slzy, proto jsem dala pláči volný průběh. Okamžitě se mi z očí vyvalilo několik slaných kapek smutku a steklo po tvářích až na bradu kde odkáply do umyvadla. Vírazné oční stíny, linky a řasenka byly za chvíli všude, po tvářích, na spáncích, u nosu, prostě všude kam slzy dokázaly stéct. „Och, jsi tak slabá Rosemary." Zamumlala jsem si směrem ke svému odrazu v zrcadle.
Dveře od toalet se otevřely a dovnitř vešla žena které nemohlo být víc než dvacet pět. Všimla jsem si toho že měla jemně vypouklé břicho, ale jinak byla v celku štíhá což znamenalo jediné, byla těhotná. Přes zrcadlo se na mě povzbudivě usmála a zašla do jedné z kabinek. Když se po pár minutách vrátila, omyla si ruce. Neodešla však ven, jak jsem očekávala ale otočila se směrem ke mě. „Vím že mi do toho nic není ale co se stalo? Občas pomáhá se vyspovídat cizím lidem, jestli chcete nabízím se vám." Měla laskavý úsměv který mi trochu připoměl mámu. „Děkuji za vaší starost." Obdařila jsem jí něčím co mělo být úsměv ale vyšel z toho spíš prapodivný škleb. „Ale nechci vás otravovat, sama máte jistě dost starostí."
Jen se (stále hrozně laskavě) usmála a zakroutila hlavou. „Nenabízela bych se vám kdyby mě to nezajímalo nebo bych měla sama moc starostí, jsem Anne Morganová." Představila se mi a podala ruku kterou jsem samozřejmě přijala. Normálně bych se jejímu jménu uchechtla ale teď mi na to bylo moc špatně. „Rosemary Reedová" řekla jsem i své jméno načež se jí úsměv snad ještě víc roztáhl. „Tak povídejte Rosemary" pobídla mě. Zhluboka jsem se nadechla a začala vyprávět, od toho okamžiku kdy jsem začala točit na YouTube, přes to když mi Honza vyznal city až po nevěru, smrt mojí mámy a nakonec i oheň a to jak zapoměl. Bylo to podivně ukliňující a očišťující, jako bych ze sebe všechnu tu tíhu shodila na zem.
Pozorně mě poslouchala a když jsem skončila větou „Ale on si bohužel pamatuje jen to před jeho první zprávou." Objala mě. Bylo to zvláštní, objímala mě naprosto cizí těhotná žena jenž jsem právě svěřila skoro celou svou historii. „Úžasný příběh, a neboj se, na někoho jako jsi ty nezapomene." Ujistila mě když se odtáhla. Chtělo se mi znovu brečet, ale ne zoufalstvím, spíš nad vzpomínkami když jsem byla Riverra.
„A co ty? Proč jsi tady?" Zeptala jsem se Anne. Zdálo se že na chvíli stuhla ale pak se znovu usmála. „Jsou tu jisté problémy s mým těhotenstvím. V mládí jsem trpěla nedostatkem hormonů a proto musím brát hormony na to aby se dítě správně vyvíjelo." Odpověděla mi trochu smutným tónem. „Taky to určitě zvládnete, už máš vybrané jméno?" Nevím kdy jsme přešly na tykání ale ani jedné z nás to očividně nevadilo. Anne si pohladila vyklenuté břicho a kývla. „Pokud to bude kluk tak Joe nebo John a jestli dívka tak Claire nebo Lucy." Zarazil mě výběr jejích jmen. Joe je můj bratr, Claire byla jeho dívka, Lucy je anglická verze Lucie kterou jsem znala z Utuberingu a John byl vlastně Honza. To jsme nějak propojené? „Zajímavý výběr jmen, Joe je druhým jménem můj bratr." Usmála jsem se na ní co nejmileji jak to jen šlo.
„Skutečně? To je náhoda." Úsměv mi oplatila. Sama byla takové sluníčko, zářila energií. „No, já budu muset jít, moc ráda jsem tě poznala Rosemary." Rozloučila se se mnou nakonec a naposledy mi zamávala. Omyla jsem si obličej od zbytku make-upu a chtěla vrazit ruce do kapes, ale v té levé něco bylo. Vytáhla jsem odtamtud malý modrý papírek s číslem 754 927 250.
ČTEŠ
Riverra 3 - ZAPOMENOUT (MenT Love Story)
Fanfiction*je možné číst i bez dvou předešlých knih* Ona odjela. On jel za ní. Ona o tom nevěděla. On jí hledal. K tomu přidejte jeden hořící dům a toxické plyny. Příběh Rosemary a Honzy je na světě.
