I přes chvíle kdy jsem doopravdy silně toužila po tom odejít a nikdy se už nevracet, mi doktor nakázal chodit za Honzou každý den, a já to víceméně dodržovala. Joe mi přetáhl všechno z foťáku do počítače, takže jsme trávili čas vzpomínáním. Dokonce i z jeho strany. Občas si vzpoměl na nepatrné útržky, ale přesto to byly pokroky.
Bylo pro mě hodně komplikované prostě neprásknout počítačem o zem a neodjet do Čech, ale vždycky tu byl někdo - většinou Mike - kdo mě donutil se vrátit zpátky do jeho pokoje.
Byly dny kdy to probíhalo perfektně, na něco si vzpoměl tak jsme o tom mluvili, smáli se, vyváděli pitomosti. Ale byly tu dny kdy jsem si až moc dobře uvědomovala že si prostě nic nepamatuje.
Měla jsem chvíle kdy jsem byla na opravdovém dně, make-up running down my face, konečně jsem začala chápat proč si lidé ubližují, ale na to do sebe říznout jsem se měla až moc ráda. Tyhle dny mi byla útěchou písnička Amnesia, od 5 Seconds Of Summer.
„I wish that I could wake up with amnesia"
Přála jsem si se probudit s Amnesií, abych si nepamatovala tu bolest.
„And forget about the stupid little things"
Zapomenout na ty maličkosti, všechny hezké ale hlavně hrozné chvíle.
„Like the way it felt to fall asleep next to you"
Jako třeba, jaké to bylo usínat vedle tebe. Jaký to byl pocit když jsi mě objímal.
„And the memories I never can escape"
A vzpomínky před kterýma nikdy nemůžu utéct.
Dnešek nebyl na začátku nijak vyjímečný, dokud si mě Doktor nezavolal abych k němu zašla.
„Slečno Reedová, váš přítel bude do dvou týdnů schopen opustit nemocnici, je jen na vás jestli ho vezmete k sobě, nebo ho dostane do péče matka. Musí mít v uvozovkách opatrovníka než si vzpomene na absolutně všechno." V tu chvíli se pro mě na chvíli zastavil svět. Napůl mě to děsilo, ale napůl jsem věděla že miluju i tohohle nového Honzu. Možná ho miluju, víc než je zdrávo.
„Podepíšete to?" Podal mi papír. Pomalu jsem vzala propisku a napsala R. E. Reedová, doktor kývl, papír si vzal a vše mi vysvětlil. Poletíme za tři týdny do čech, pokusím se zapomenout, začít od znova, bude to tak lepší.
„Co jsi tam řešila?" Usmál se na mě Honza když jsem vešla zpátky do jeho pokoje.
„Ale doktor říkal že asi budeš muset bydlet u mě, myslím v Praze, dokud si na všechno nevzpomeneš." Oznámila jsem mu co nejvyrovnaněji. Sakra, proč je láska taková svině? Jeho tvář, jeho úsměv, jeho rty, jeho oči... sakra už myslím jako Carrie Kirsten.
„Proč se na mě díváš jako by jsi mě chtěla sežrat?" Celkem pobaveně se zašklebil. Teď nebo nikdy Rosemary Evelyn Reedová.
„Možná je to pravda" pousmála jsem se. Tohle nebyla věc o který jsem toužila žertovat. Překvapeně zamrkal, ale pak se usmál. Začali jsme se k sobě naklánět, nebála jsem se, jako by to bylo prostě správný.
Naše nosy se skoro dotýkaly, odkdy má v modrošedých očích zelenou nitku, narušující dokonalou jednolitost?
„Ahoj Honz-" ozvalo se ode dveří. Doopravdy Joe? „Aha, asi jsem tu nevhod." Došlo mu po chvíli.
„Jo to teda jo." Poznamenal Honza s uchichtnutím, ale neodtáhl se, naopak. Jemně - jako bych byla z porcelánu - mi zdvihl bradu a lehce mě políbil, jako by se ptal, jestli je to v pořádku. Musel cítit jak jsem se usmála, a polibek oplatila. Ten pocit bezpečí, jistoty, štěstí ale i trémy a nervozity mě dokonale ovládl. Bylo to jako na začátku, kdy jsme se poznávali a ani jeden nevěděl kam až může zajít.
Odhrnul mi vlasy a zastrčil za ucho, aby si mě lépe mohl přitáhnout.
„Normálně nenávidím pohled na líbající se páry ale vy jste sakra roztomilý." Řekl Joe do ticha. Odtáhli jsme se od sebe, překvapilo mě že se ani nečervenám. Prostě to bylo správný, žádný vyznání lásky, jen ujištění že je tady jeden pro druhýho, a to bylo snad ještě lepší.
„My víme" zašklebil se Honza na mého bratra. Co to právě řekl? S překvapením jsem ucítila teplý dotek na mé ruce, chytil mě za ruku a propletl si se mnou prsty.
„Doktor říkal že odjíždíte domů, alespoň jste spolu teď v pohodě." Usmál se na nás Joe mile, občas mě překvapuje jak moc fajn mám bráchu.
„Jo, v něčem to je začátek, ne konec."
Máte co jste chtěli :D
First Kiss, potlesk prosím!!! Tak co si o průběhu myslíte? Určitě si pusťte písničku nahoře ↑ je dokonalá ^^
No, nebudu to dál okecávat
Avrrile :*
ČTEŠ
Riverra 3 - ZAPOMENOUT (MenT Love Story)
Fiksi Penggemar*je možné číst i bez dvou předešlých knih* Ona odjela. On jel za ní. Ona o tom nevěděla. On jí hledal. K tomu přidejte jeden hořící dům a toxické plyny. Příběh Rosemary a Honzy je na světě.
