Stáhla jsem rty do jedné přímky. A co si myslíš ty?! Že to já dokážu?! Na jednu stranu mě jeho poznámka potěšila, ale přece jen, tohle nebyl on. Jsi uvízlá v minulosti Rose, pokárala jsem se, tamten se ti nevrátí!
„Asi budeš muset." Nakonec jsem se falešně usmála. „Co se mi vůbec stalo?"
Zamračil se.
„Dehidratace a nedostatek jídla, ale nezamlouvej to. Chováš se jako by jsi trpěla rozdvojením osobnosti, v jednu chvíli si zpíváš můj text a děláš jako by jsme spolu chodili ale v druhou mi dáš friendzone." Řekl trpce. Nechápeš to!!!
„Možná protože zapomínám na to že už nejsi ten Honza jako předtím." Odsekla jsem hnusně, jako by mi mohl rozumět.
„A tohle je další věc! Ty... Ty nechápeš že já s tím už nic nenadělám, a furt meleš o starým Honzovi, ale ten tu není! Je to sakra nepříjemný, protože co já asi nadělám?!" Zvíšil na mě hlas. Tohle mě donutilo prutce uvolnit přebytečný vzduch z plic. Měl pravdu.
„Já-" začala jsem, ale nevěděla co říct. Tohle se nedalo argumentovat, měl pravdu. Nemůže s tím nic udělat.
„Možná že já nejsem ten nemocnej, neschopnej, ale ty. A možná to doktor věděl a proto ti to nakázal! Protože to ty jsi nevyrovnaná. Jsem absolutně smířenej a v pohodě, ale ty jsi jako zaseklá v minulosti, nedokážeš se dostat ze začarovanýho kruhu." Další pravda. To já potřebuju léčit, jsem jediná kdo se tady s tím nedokázal vyrovnat.
„Máš pravdu. Bohužel máš absolutní pravdu. Všechno je totiž moje chyba!" Vykřikla jsem, vstala a vyběhla z místnosti. Bylo mi jedno že na sobě mám tmavě modré volné tílko na spaní a šortky, ale obula jsem si boty na ven, popadla plét z věšáku a beze všeho vypadla ven. Potřebovala jsem být nutně sama.
„Rose! Co blázníš, vrať se!" Zakřičel za mnou Honza, ale já jen přidala na rychlosti a doběhla do parku. Nikdo tu nebyl, za což jsem byla ráda. Můj zrak spočinul na jedné z moderních laviček, posadila jsem se na ní, objala si rukama a začala hlasitě vzlykat. Jako malá, hloupá holka která nedostala svou hračku. Bylo mi jedno jestli mě někdo uvidí, slzy mi stékaly po tvářích a padaly na holý hrudník, odkud stékaly na tílko a vytvářely tak tmavé skvrny.
Proč se toho musí dít tolik? Honza mě podvede s Terezou, odjedu k Martinovi, s kterým chodím, i když ne z lásky. Pak umře moje máma a já uteču do Londýna za svým bratrem. Honza se mě vydá hledat, ale jeho hotel začne hořet což mě donutí vracet se za ním. Tak zní můj příběh v kostce, šílené a nereálné.
„Rose, promiň, myslím že je toho na nás oba moc." Ani jsem si nevšimla že by přicházel, ale teď seděl vedle mě. Nebyla potřeba slov, jen jsem ho objala a hlasitě vzlykla, načež si mě přitáhl blíž.
„Bude to dobrý, uvidíš." Ujistil, možná nás oba. Tohle bych měla říkat já, já jemu, ne on mě.
„Je toho moc..." dostala jsem ze sebe a otřela si chladné slané slzy stékající po tvářích.
„Rose, možná jsem to předtím podělal, ale vnímej teď a tady. Tereza byla blbá, ale stalo se. Tvoje máma, to mě moc mrzí, ale stalo se. Žij tady, alespoň kvůli mě." Řekl potichu, zatímco mi hladil záda
„Jak víš o Tereze a mámě?" Zarazila jsem se a odtáhla.
„Pamatuju si to, na Emmu, která mi to říkala a na tvůj absolutně epickej výstup ‚řeknu ti jedno slovo, přeber si ho jak chceš' " usmál se.
„Mohl jsi mi to říct, chci být v obraze." Uchichtla jsem se, otřel mi poslední dvě slzy.
„Nedívej se na mě, vypadám hrozně." Zakryla jsem si tvář rukama, když na mě asi pět minut bez přestávky koukal.
„Rose" odtáhl mi ruce. „Jsi krásná. A pár slz, jemně nateklý nos a rudé tváře nikoho nezabily, no ne?" Zdvihl levý koutek úst.
„No nevím, všechno je jednou poprvý." Pokrčila jsem jemně rameny, ale musela se usmívat.
„Tak tohle bude po třetí." Vzal mě za šíji a přitiskl své rty na ty mé. Jsme jedno hrozné klišé.
Klišé nemám ráda, ale tohle bych klidně brala ^^ co vy? ♥
Kdyby Rose existovala, už je mrtvá protože bych jí zabila :'D
No nic, napište svůj názor na kapitolu plnou slz :')
Jo a mimochodem! Napadlo mě že bych začala psát něco o někom jiným :D mám rozepsaný 3 story který bych byla ochotná vydat:
As Long As You Will Hate Me - Kovy
Tvá Přání - nikdo, prostě jen Romance
Little crazy, Little sassy - Klasika MenT :D
Co by jste chtěli? ^^ pokud mi víc než šest lidí řekne že by chtěli stejnou story tak jednu z nich vydám ♥
Avrrile :*
ČTEŠ
Riverra 3 - ZAPOMENOUT (MenT Love Story)
Fanfiction*je možné číst i bez dvou předešlých knih* Ona odjela. On jel za ní. Ona o tom nevěděla. On jí hledal. K tomu přidejte jeden hořící dům a toxické plyny. Příběh Rosemary a Honzy je na světě.
