"Proč mi to říkáš? Vypadá to že žárlím?" uchechtla jsem se směrem k Honzovi. Jen pokrčil rameny a zamumlal něco ve smyslu že si myslel něco o tom jak je to na místě. Ok, to fakt nebylo. Manina je prostě Manina, a fakt už bych si s ním nic začínat nechtěla. Společně jsme došli domů a naráz padli do pohodlného křesla. Nebylo co dělat, lezla na mě nudná otravná nálada nicnedělání, což trochu komplikovalo fakt že můj žaludek přímo toužil po karamelových a čokoládových cookies.
"Dal bych si sušenky.. pořádně tučný, nezdravý a sladký sušenky s čokoládou" prohlásil Honza věcně. Jen jsem si povzdychla a kývla. To já chci sušenky! "Uděláš je? Prosím..." udělal na mě psí oči. Teatrálně jsem si povzdychla, ale nakonec vstala a odpotácela se do kuchyně. Začala jsem připravovat potřební ingredience a hledat recept.
"Honzo? Pojď sem!" Odpovědí bylo jen jeho zaskučení. "Jinak nebudou sušenky!" Tohle očividně fungovalo, ozval se praskot podlahy která značně vrzala - poslední dobou se mi zdálo že každým dnem víc - a o pět minut později se objevil v kuchyni kde se opřel o linku.
"Nedosáhnu na recept, vezmeš mi to prosím?" Honza měl něco přes 180 centimetrů, tudíž zhruba o dvacet víc než já.
"Prcku" uchechtl se, ale podal mi tašku s recepty. Za trest jsem ho bouchla do ramene, až zařval hlasité Au jako malá holka a pohmožděné místo si začal mnout.
"To bolelo!" ublíženě se na mě zadíval. Já mu jen poslala vzdušnou pusu a dala se do připravování receptu. Když bylo vše hotové, já dala těsto do zelených papírových košíčků, a nakonec plech dala do předehřáté trouby mohla jsem se konečně jít osprchovat a celkově zkulturnit, kvůli vedru musel být celý můj make-up po obličeji. Včetně řasenky a linek.
"Hlídej ty sušenky, ať se nespálí!" křikla jsem ještě po Honzovi, a zavřela za sebou dveře koupelny. Posledních pár dní bylo krásných, nemusela jsem nic řešit, ale jen nostalgicky vzpomínat a užívat si volna. Kvůli posledním událostem se mi povedlo zapomenout na přihlášku kvůli vysoké, takže to vypadá že ze mě bude popelář.
Proud horké vody mi postupně uvolnil všechny svaly v těle, ale zároveň omyl od potu. Naprosto nechápu lidi jako je Joe, Mike nebo i Honza kteří se i přesto že je venku tak 521 265 680 milionů stupňů nezpotí. Život není fér.
Musela jsem být v koupelně snad hodinu, ale myslím že to nikomu nevadilo. Horší bylo, že když jsem vylezla, zamotaná jen do ručníku - jen tak mimochodem tradičně zeleného, s velkou ovcí, jeden z nejlepších dárků od fanynek - do nosu mě udeřil pach něčeho co se pálilo. Sušenky. "Honzo!" zařvala jsem. Má jeden úkol, hlídat blbý sušenky, ale ani to nezvládne!
Okamžitě sem přilítl, ale když ucítil pach těsta zbledl a naprosto nadpozemsky rychle vystřelil do kuchyně.
"Já na to zapomněl" zamumlal ale pak se zasmál. Vytáhl z trouby plech, na kterém byly podivné černé hrudky, připomínající malé meteority.
"Mistr hlídač může ochutnat první" zazubila jsem se na Honzu, který ztuhl. Nevěřícně se na mě podíval pohledem 'Really Nigga?' ale já mu vtiskla do ruky černou hrudku. "Jez, bude to mňamka" uchechtla jsem se. Zašklebil se na mě, ale nakonec k mému překvapení do podivné hmoty kousl. Chvíli nic nedělal, dokud to nepolkl a neusmál se.
"Chutná to jako spálená topinka s marmeládou, nic hroznýho." pokrčil rameny. Neuvěřitelný.
A ponaučení na závěr? Nenechávejte Honzu hlídat sušenky na které opravdu máte chuť :D No nic... chtěla bych se zeptat, je mezi váma někdo kdo se s Honzou už viděl? jestli jo tak těžká závist! já chci taky :D
Avrrile :3
ČTEŠ
Riverra 3 - ZAPOMENOUT (MenT Love Story)
Fanfiction*je možné číst i bez dvou předešlých knih* Ona odjela. On jel za ní. Ona o tom nevěděla. On jí hledal. K tomu přidejte jeden hořící dům a toxické plyny. Příběh Rosemary a Honzy je na světě.
