Seděla jsem na posteli, sledovala měsíční světlo dopadající na jeho tvář. Spal. Rty měl jemně zkroucené do úsměvu, pravidelně oddechoval. To byl jediný zvuk, v celém domě.
Bylo něco okolo jedné v noci, nic se ani neposunulo, jako by jsme byli zamraženi v čase. Jeden z posledních úlomků reality. Pomalu jsem odkryla peřinu, a lehla si vedle něj. Naše ruce se náhle setkaly, beze slova si mě přitáhl do ochranářského objetí, tak moc konejšivého. Nedalo se vyjádřit, nakolik jsem byla ráda, za mé rozhodnutí. Točení mi tak moc změnilo život, skoro to nebylo možné. Kde bych teď jinak byla? Přesně s těmito vzpomínkami jsem usnula.
Celá postel byla prázdná. Mohlo být něco okolo desáté ráno, jako by se všechno rozplynulo, já byla na začátku. Nikdy nenatočila díky. Nikdy. Jediné, co mě ujistilo že se vše stalo, byla bílá růže položená na nočním stolku.
Náš park Rosemary...
Jeho písmo bylo nezaměnitelné. Vstala jsem, oblékla, upravila a vyšla ven. Bylo nádherné ráno, svěží, nádherné. Růži jsem svírala mezi dvěma prsty.
V parku bylo prázdno. Tam čekala další růže, se vzkazem od stejné osoby.
Nádraží snů...
Hned mi došlo, co tím myslí. S dvěma růžemi v levé ruce, jsem pomalým krokem šla k nádraží. Cestou, jako bych viděla starou Rosemary, tam kde jsme byli. Tak nádherné vzpomínky, a on se jich musel vzdát.
Jak jsem čekala, tam čekala další růže.
Náš kopec...
To bylo daleko. Celkem dlouhá cesta, ale krásná. Tuhle hru jsem pořád tak docela nechápala, přesto mi to připadalo jak z romantického filmu.
Došla jsem na kopec, nádherně prosluněný. Tam konečně stál Honza. S jemným úsměvem, v ruce držel bílou a rudou růži. Nic jsem neříkala, jen přišla blíž, a dívala se mu do očí.
Podal mi mobil, kde byla zapnutá gps. Nechápavě jsem se zamračila. V cestě jsem poznala trasu od našeho domu až sem. Pak mi to ale došlo, a já zalapala po dechu. Všechna ta místa dohromady vytvořila nápis. Nápis který mi měl změnit život.
Marry me?
Zhluboka jsem se mu podívala do dokonalých očí. Mobil i růže mi vypadly z rukou. Po tak dlouhé době, jako bych ztratila schopnost dýchat.
Po tváři mi stekla jedna osamělá slza. Bylo těžké dýchat, jako by mě celou cosi paralizovalo.
"Ano"
End of our story
Tak je to tady :D
Naprostý, definitivní a konečný díl Riverry, příběhu který mě tak moc změnil.
Tenhle díl je věnovaný Maxie a Bars, ale i vám všem kteří jste tu vydrželi :)
Nikdy asi Honzu nepotkám, a Riverru si nikdy nepřečte, ale i tak jsem ráda že jsem tohle začala psát. Jsem dál, jiná, a jen díky vám, děkuju :)
A tak naposledy..
Avrrile :*
ČTEŠ
Riverra 3 - ZAPOMENOUT (MenT Love Story)
Fanfic*je možné číst i bez dvou předešlých knih* Ona odjela. On jel za ní. Ona o tom nevěděla. On jí hledal. K tomu přidejte jeden hořící dům a toxické plyny. Příběh Rosemary a Honzy je na světě.
