Další den jsem se opět vydala do nemocnice za Honzou. Bylo mi jedno že si nepamatuje na náš vstah, že mě pravděpodobně ani nemiluje ale musela jsem ho vidět. Celá nemocnice byla nezvykle prázdná, bez návštěvníků ale to bylo možná tím že bylo něco okolo šesté hodiny ráno. Sestra mě informovala o tom že ještě spí, ale klidně už za ním můžu jít. Ležel na bílém lůžku, stále napojený na několik hadiček, hrudník se mu pomalu zvedal. Musela jsem párkrát hluboce vydechnout abych se znovu nerozbrečela.
Posadila jsem se k němu na židli vedle postele a chvíli ho jen sledovala.
„Never made it as a wiseman
I couldn't cut it as a poor man stealin'"
Vydraly se mi slova mé oblíbené písničky od Avril Lavigne na rty.
„Tired of livin' like a blind man
I'm sick of sight without a sense of feelin'"
Napůl jsem ho chtěla pozorovat a jen potichu zpívat ale na druhou stranu se mi chtělo řvát. Jako by mezi námi byli neviditelné sklo které mohl rozbít jen on. Sklo citů, nemohla jsem se ho dotknout, nemohla jsem mu říct jak moc ho miluju.
„This is how you remind me
This is how you remind me
Of what I really am "
Ale když tady takhle sedím připomíná mi to naší minulost. Jaká jsem byla. Jaká jsem. Doopravdy taková chci být? Uplakaná Reedová bez mámy?
„It's not like you to say sorry
I was waiting on a different story
This time I'm mistaken"
Ty slova zapadaly tak dokonale že se mi chtělo šíleně Jako by byly napsané na můj příběh. Nechtěla jsem po něm jeho promiň, nebyl by to on kdyby se mi omlouval za něco, co prakticky nemohl ovlivnit, čekala jsem jiný příběh, ale zmýlila jsem se. A teď tady leží a nemá potuchy o tom co jsme cítili.
„Afore handing you a heart worth breakin'
And I've been wrong, I've been down
Into the bottom of every bottle"
Stojím mu za to? Stojím za to aby mě miloval? Tyhle otázky mě pálily v očích a vytvářely slzy které jsem už nikdy nechtěla cítit.
„These five words in my head scream:
„Are we having fun yet?"
„Are we having fun yet?""
Bavíme se Honzo? Milujeme se Honzo? Cítíš ke mě něco? Nejspíš ne. Ještě ne.
„It's not like you didn't know that
I said I love you and I swear I still do"
A budu mu to opakovat do konce života. Protože Rosemary Reedová má u p*dele jestli mě budeš milovat taky. A on to ví.
„It must have been so bad
'Cause living with me must have
Damn near killed you"
Jenže ono je to ještě horší. Možná jsi nikdy nezemřel, ale teď nevíš co se dělo.
„This is how you remind me
This is how you remind me
Of what I really am"
Když tady ležíš připomínáš mi že tohle nejsem já. Když přede mnou ležíš vím že takhle jsem nikdy nechtěla žít.
„It's not like you to say sorry"
Nebyl by jsi to ty kdyby jsi se mi omlouval Honzo, nikdy jsi se mi neomlouval za něco co nebyla tvoje chyba. Jen mě Amor neměl moc rád.
„I was waiting on a different story"
A možná stále čekám. Čekám na starého Honzu, aby se vrátil zpátky.
„This time I'm mistaken"
Ale on nepřijde že? Musíme žít s tím co máme.
„Afore handing you a heart worth breakin'"
Moje srdce nestojí za zlomení. Ono stojí za to aby jsi si konečně uvědomil koho jsi miloval. Koho miluješ.
„And I've been wrong, I've been down
Into the bottom of every bottle"
Kvůli tobě jsem na dně. Čekám na odpověď. Byla jsem na dně, zlomená. Nutil jsi mě pochybovat.
„These five words in my head scream
"Are we having fun yet?" "
Bavíme se Honzo?
Ani jsem nepostřehla že se Honza probudil. Otevřel oči a teď se na mě otočil.
„Myslím... že si něco pamatuju Rosemary." Usmál se na mě.
Ahojky!
Kdyby někdo chtěl překlad, napíšu vám ho do komentářů, ale myslím že je to celkem ok angličtina. ;)
Avrrile :*
ČTEŠ
Riverra 3 - ZAPOMENOUT (MenT Love Story)
Fanfiction*je možné číst i bez dvou předešlých knih* Ona odjela. On jel za ní. Ona o tom nevěděla. On jí hledal. K tomu přidejte jeden hořící dům a toxické plyny. Příběh Rosemary a Honzy je na světě.
