„Opatruj se Rose, a pokus se ho nezmlátit pánvičkou." Usmál se na mě Mike, a pevně mě objal. Bylo nám jasný, že se uvidíme nejdřív za půl roku, pokud za mnou nepřijede, což bylo vzhledem k práci skoro nemožné.
„Budu se snažit, ale nic neslibuju." Do očí mě tlačily slzy, bude mi sakra chybět. Joe musel už odejít, loučení s ním už bylo za mnou. Občas mi přijde že je Mike můj druhej bratr.
„Cestující letu 97287 žádáme aby se dostavili na palubu letadla." Ozval se plechový hlas z mikrofonu. Honza který stál vedle si všiml mého smutného vírazu a povzbudivě se usmál. Choval se vlastně skoro jako dřív, ale pro mě to bylo jako se na něj dívat skrz jiné okno než předtím. Přes čisté, vyleštěné okno bez záclon slepé lásky.
„Měli by jsme jít." Poznamenal. Jen jsem kývla, a naposledy zamávala Mikemu, kterému se leskly oči. Doopravdy začíná brečet?
Nastoupili jsme do letadla, a vzali si noviny jenž nám podala jedna z letušek. Proč jsou všechny ženy tohoto povolání tak hezký? Já bych letuška být nemohla... pomyslela jsem si nechápavě. Měli jsme sedadla B a C na dvacátém prvním trojsedadle. Jak jsme dosedli, dvě letušky nás informovaly o tom co bychom měli dělat když letadlo začne padat. Poté se konečně rozsvítila ikonka zapnutých pásů a letadlo zpátky domů začalo vzlétat. Zpátky domů, zní to tak zvláštně... co mě tam vlastně čeká? Vzpomínky který bych chtěla vymazat.
Na chvíli mi připadalo nejlepší, kdybych mohla vyskočit nouzovými dveřmi ven, bez padáku, a tím všechno ukončit. Jenže kvůli mému strachu z výšek, bych se spíš pozvracela než skočila.
„Jsi v poho?" Zeptal se mě Honza, moje grimasa ve tváři musela být doopravdy podivná. Uvažovala jsem o sebevraždě, asi sotva se budu usmívat.
„Jasný, chceš sluchátko?" Nabídla jsem mu. Jen kývl a uslyšel tóny mojí oblíbené písničky B-e-a-utiful od Megan Nicole.
„Tohle neznám, ale je to příšerný, i na pop." Zašklebil se na mě. Ach, já zapoměla na jeho averzi oproti věčině "ženského popu".
S protočením očí jsem přeskočila na In Bloom od Nirvany. Zatvářil se spokojeně, a já taky, dokonalá písnička, dokonalý Kurt Cobain.
„Lepší, oproti tomu co poslouchala Bea." Poznamenal s úsměvem.
„Bea? Kdo je Bea?" Zamračila jsem se. V životě mi o ní neříkal...
„Ehm.. to... je..." zakoktal se. „Jedna holka o který se mi zdálo, když jsem byl v umělém spánku, taková barbína." Vysvětlil nakonec. Jednou mi bude muset říct, co se mu vlastně zdálo.
„Aha, nebudu se v tom hrabat." Usmála jsem se a zavřela oči. Čekají nás dvě hodiny letu do Prahy, a pak ještě cesta do našeho - mého, máminého a Joeho - domu. Máma... jak se tam nahoře má? Musím za ní pak jít k hrobu, a něco jí říct, měla by být v obraze...
Na pravé ruce jsem ucítila jemné teplo, Honza si se mnou propletl prsty, jako by se nic nedělo.
„Ehm... Honzo? Jak to mezi náma je? Kámoši, ne?" Zdvihla jsem obočí. Netušíš jak moc mě bolí to říkat, nechci s tebou být kamarádka...
Naprázdno otevřel pusu, jako by chtěl něco říct, ale nakonec si to rozmyslel, a jen kývl hlavou, jako by mu to bylo jedno. Bylo mi jasný že není, skoro jako by byl zklamaný... no nic, nechtěla jsem řešit jeho myšlenkové pochody.
Cesta uběhla dobře, až na to že jsem odmítla sníst to co mi naservírovala letuška. Nevím proč, vypadalo a vonělo to hezký. Koho jsem tím chtěla potrestat, když ne sebe?
Letadlo začalo pomalu klesat, až se nakonec dotklo země a my se roztleskali. Honza mi pomohl vylést a sešel se mnou dolů, přičemž mě musel jistit, byla jsem dost malátná. Jako bych se právě probudila.
Šli jsme čekat na kufry, ale ve chvíli když jsem chtěla odnést ten svůj, začal mi svět mizet před očima, jako by si někdo ukrajoval z mého pohledu.
„Chyť mě" zašeptala jsem směrem k Honzovi, cítila jak mi nohy vypověděly službu a padám dolů. Poslední co bylo slyšet, byl jeho hlas, vyslovující moje jméno.
Celý svět se změnil v černo, jako bych se topila v ničem. Nedalo se nic dělat, hýbat, říkat nebo dokonce přemýšlet...
Ahoj!
Co si myslíte že se stalo? Proč Rosemary omdlela? Moc se těším na vaše komenty ^^
Avrrile :*
P.s. teď čtyři dny budu bez wifi, tak další Díl vyjde pak :)
ČTEŠ
Riverra 3 - ZAPOMENOUT (MenT Love Story)
Fanfiction*je možné číst i bez dvou předešlých knih* Ona odjela. On jel za ní. Ona o tom nevěděla. On jí hledal. K tomu přidejte jeden hořící dům a toxické plyny. Příběh Rosemary a Honzy je na světě.
