Cesty Osudu //M.L//

Konečně! A na útěku.

Adrian

Byli jsme v poslední uličce co vedla k louveru(lůvru). Říkal jsem to Berušce ,ale ona ne a ne mě poslouchat.Zabočili jsme do leva a vynořili jsme se za louverem.Beruška nevěřícně koukala před sebe ja se jen ušklíbl. "Dobrá kocoure,tak nás  věť ty když máš tu kočkovigaci.,, Jen jsem se poklonil a dodal:"my lady,následuj te mne.,, "Dobra, ale pospěš me si,, odpověděla se zadýchaným pohledem. Chytl jsem ji v pase a prodloužil tič.Najednu jsme byli na střeše jednoho z nejviších domů  paříže.Beruška se udeřila ruou do hlavy a dodala "že mě to nenapadlo dřív a tys mi to mohl taky říct dřív.,,na obhajobu jsem dodal "ale broučku ja..,, nestihl jsem to doříc a ona ukázala na místo kousek od domu Adriana Agresta,tedy mého domu. U vrat stál muž se zvláštním ovladačem.Byl oblečen ve směšném oblečení.Měl na sobě duhovou pružnou látku s omotanými lianami kolem celeho těla.

Beruška se dvěma ladnými skoky dostala ze střechy na zem.Napodobyl jsem ji. Asi jeden blok od našeho cíle jsem strh Berušku ke zdi.Ona po mě hodila naštvaný pohled a já ji nato odpověděl"nemužem tam vpadnout bez plánu,,.Beruška se na mě podívala a začala se smát.Koukal jsem se po vlnách smíchu ale ty nikde.Beruška pak zachytila muj pohled a začala vysvětlovat "no ja jen že jsme si asi vyměnili role,protože já jdu do všeho pohlavě a bez přemíšlení a ty jsi ten s rozumnou hlavou co mě vždicky vytáhne z bryndy. ,, Měla pravdu , tohle je směšné ale msíme se soustředit na ten problém s vlnama a jejich majtelem. Přišel jsem na jeden plán ale byl dost ryskantní pro mou identytu. Vysvětlil jsem ho i berušce ta jen přikývla.

Vběhl jsem ke vstupní bráně zazvonil jsem na zvonek.Věděl jsem že otec nebude doma a proto tenhle plán může vyjít.Ozvala se Nathalie. "Ano. Přejete si?,, mou odpovědí bylo "Ano,potřeboval bych si promluvit s Adrianem Agrestem.,, "Zeptám se ho.Počkejte chvilku.,, Tak to by bylo. Ted stačí vyskákat nepozorovatelně do mého pokoje.Provedl jsem to v naprosté tichosti. Skočil jsem do pokoje zrovna když zaklepala Nathali.A oznámila mi že mě očekává černý kocour. Tak jsem ji odpověděl zdvořilou odpovědí."Děkuji Nathali a pošleteho zamnou nahoru.,, "Jistě .....,, Zbytek jsem již neslyšel protože jsem stál opět před branou. Nathalin hlas mne posla nahoru. Tak a moje část úkolu je hotova.Teť je to na berušce. Postavil jsem se k oknu s výhleden na bránu a její okolí.Začal jsem pozorovat scénu tam dole. Ten padouch dokonale spolkl navnadu. Což jsem já. Teď už slyším jak se hádá s Nathalí o to že sem nesmí. Beruška mezitím připravila past. Vlnátor nebo jak mu mám říkat naštvaně odešel na dvůr.Proti Nathalí s těma jeho vlnama nic nezmohl. Beruša na něj zavolala a vystřelila z nějaké gumy obrovský balvan. Vlnátora to zasáhlo plnou silou do obličeje.Bylo zvláštní že se mu téměř nic nestalo.Začínal boj mezi beruškou a vlnátorem. Přidal jsem se. Vlny létaly ze všech stran. bylo těžké  se vyhnout všem.Příliv černých vln končil.Všiml jsem si jak beruška skočil přes okraj jedné,jenže to nestihla včas.Vlna ji zasáhla do špičky chodidel. Vypadalo to jako by zakopla. Ale těsně před dopadem zčernala a zachytila se zaroveň.Já jen nevěřícně koukal.

Beruška se ihned  otočila směrem ke mne. Podívala se namě zákeřným pohledem.Pak se rozběhla zamnou.V pozadí téhlé scénky jsem slyšel mohutný smích vlnátora. Berušk po mě hodila svoje jojo. Chovala se jako by byla pominutá. Nejdřív mi podkopla jojem nohy. Znovu napřáhla ruku připravenou opět hodit jojo.Já před sebe dal instinktyvně tyč.Ona se zasmála a posměšným hlasem dodala "tak schválně jestli i tahle kočka dopadá na čtyři,, a hodila po mé tyči jojo. Já se ani nezorientoval a letěl jsem asi 10 metrů nad zemí,protože mě pomocí joja a mé tyče vyhodila do vzduchu.Už jsem padal dobrou minutu, když byla země kousek odemne. Instintktyvně jsem roztáhl nohy i ruce. Při dopadu to trochu zabolelo ale toho jsem si přestal všímat jakmile jsem uslyšel dva posměšné smějící se hlasy. Musím na to takticky uvědomil jsem si. S beruškou jsme kolem sebe běhaly v kruzích. Já se zastavil zády k vlnátorovi a začal jsem ji provokovat pošklebky.Ona úplně hořela vztekem.Po chvíly hodila jojo. Já udělal hvězdu ze směru joja a to pak zasáhlo vlnátora.Naštěstí mu strhlo kapsu kterou měl na místě ,kde se nachází srdce.Z té pak vyletěl akuma.V tu chvíly se beruška sesipala na zem. Já ji sebral jojo které zatím pracovalo jako,když měla beruška své miracolum.Chytil jsem akumu a pustil ven bílého mtýlka.Už se země stává kompletní beruška.(:P) Beruška měla stále ten černý oblek. Najednou se ojevila záře a beruška se měnila do své podoby i když předtím měla oblek berušky. Ona se na mne podívala a zaběhla za roh.Odkud se později začala linout oslepující růžová záře.Pak už jsem viděl jen běžící stín.

Vydal jsem se domů jako kocour jsem se vyšplhal do pokoje  a pak tam stál zase Adrian.

/Ahojky lidičky tak se vám snad kapča líbyla.Sr že jsem ji vydala pozdě ale byla tu také potíž s internetem a hlavně časem. Jo a mimochodem jak jste si mohli všimnout píšu ještě jednu knihu.Je pro ty co milujou fantazi. Jmenuje se Pod tíhou pegasích per. tak se na ni kdyžtak juknite a napište názor. Ale hlavně pište nazory na tuhle kapču. Jinak se mějte tečkovatě a zatím ahoj/