Marrinet
"Měli bychom už vyrazit kocoure,,řekla jsem a obhlédla okolí.
"Ale kudy my lady?,, Zeptal se se zkoumavým pohledem.V očích měl neklid. Jako by se trápil něčím co nemá řešení. Naše pohledy se v jednu chvíli setkaly. Někoho mi připomínal. Nemohla jsem si vzpomenout koho. Hodila jsem to za hlavu a dala jsem se na sever. A kocourovi jsem řekla: "Odtud ty vlny šly.,, A on přikývl a vydal se za mnou. Stále jsem nemohla ten pohled vymazat z paměti. Ale musím se soustředit,řekla jsem si.
*****o 1 hodinu později*****
Stále jsme byli na cestě a mě se zdálo že bloudíme ve zpleti nekonečných uliček.Kocour měl stále ten neklidný pohled a jen mě slepě následoval.Ale teď na konci jedné slepé uličky se vzpamatoval a řekl: "Nemá to ce....,, nestihl to ani dopovědět a před námi se objevila spousta zářiivě zelených vln.Nebyly chladné,byly jako kyby se smáli.Když vtom jedna vlna zasáhla kocoura a ten se v tu chvíly svalil na zem a začal se neskutečně nahlas smát. Pokusila jsem se ho odtáhnout od těch vln a jejich učinku. Jenže se mi to moc nevedlo.Ale nakonec se mi to povedlo.Dostala jsem ho za nejbližší roh uličky.Účinky vln se pomalu rozpouštěly.
Adrian
V jeden okamžik se povaluji na zemi a nemohu se nadechnout. A v druhém okamžiku nademnou stojí beruška s ustaraným pohledem a s větou: "Jsi v pořádku?,, na rtech. Její oči zářily jako hvězdy nemohl jsem se podtím pohledem ani pohnout.Naštěstí na mě promluvila což mě vysvobodilo. A řekla tu větu co jsem jí viděl na rtech. A ja jen přikývl. Pousmála se na mě a jako by se všechny rány v mém těle zacelily.Úsměv jsem ji oplatil. Pak mi pomohla vstát a já se konečně odpoutal od toho raního střetnutí s Marrinet. Jako kdyby mi Beruščininy oči říkaly: "Odpouštím ti,,
"Co to bylo?,, touhle větou mě vytrhla z přemýšlení odpověděl jsem ji: "To nevím ale že se to nestidí takhle kočkám cuchat kožich.,, A začal jem se oprašovat.Beruška jen protočila oči a řekla:"Kocoure nech toho kočkování a pojď najít toho ,kdo ty vlny vysílá.,,
"Dobře ale za ten kožich se mu pomstím,, Odpověděl jsem ji s drzím úsměvem a vyhoupl jsem se na lampu.
******o 1 hodinu později****
Beruščiny orientační smysli jsou celkem na špatné úrovni.Už snad celou věčnost jdeme.Mezitím co mi se tu snažme vyplést z těch uliček ten padouch si tropí neplechu všude kam až paříž sahá.
ČTEŠ
Cesty Osudu //M.L//
FanficA kam nás osud zavede? To nikdy není jasné. Život je plný křižovatek a pádu. Ale každá křižovatka, pád či vzestup nás vždy dovedou blíž k našemu cíly. Náš Osud se pořád píše a s každým rozhodnutím směřuje jinam. Ale kam směřuje jejich cesta? Nastan...