Cesty Osudu //M.L//

nightmare jmènem revenge-2

Info na začátek
Chtěla jsem vám říct jednu zásadní změnu. Od tohoto dílu budu psát v 1 osobě a budu se snažit dělat díli co nejdelší.
------------------------------------------------------

Adrian

Bylo to divné už je to 1 hodina od zjevení novèho padoucha nebo spíše padoušek. A my lady nikde. Akumu nemůžu polapit bez ní.
Ona mě v tom snad nechala samotneho schválně. Třeba se teť kouká z nějaké koruny stromu a říká si jaky jsem nešika.
,, ahhh" povzdychl jsem si zoufale .
,,Budu si muset poradit sám." Pomyslel si.

****Marrinet****

Musím přece něco vymyslet. Jsem přeci beruška. Kéžby tu byla Tikki.
,,Počkat" vkradla se Marrinet do hlavy nepříjemná myšlenka ,, a co kocour?"
Uplně jsem na něj zapoměla. Chudák jistě na berušku teda na mě někde čeká.
,, Mysli Marrinet mysli" řekla si.

Počkat přeci jsem docela dobrá v šití tak proč si neušít oblek berušky a nevidat se kocourovy na pomoc? napadlo mě

*********o 1 hodinu později*********

Kocour

V labyrintu uliček ,které se rozprostíraly podemnou,jsem zahlédl červenou šmouhu jenž se pohybuje chvátavým pohybem. Téměř jakoby někoho hledala. Pomalu rozpoznávám štíhlé boky, tmavě namodralé vlasy a nakonec ve tmě uliček nevýrazné tečky na sytě červené pružné látce. Beruška ,docvaklo mi. Ale proč se nepohybuje pomocí svého kouzelného joja, jenž jí vždy visívá u boku? Pak si všimnu že to jojo o němž přemýšlím není vůbec na svém místě. Ale je tu podstatnější věc. A tojest to že mi beruška právě zmizela ve spleti tmavých uliček. Vydávám se za ní.

Běží nejistě.Pak však zaregistruje pohyb u něhož jsem při našlapováni na vlhkè zdy zavadil o drolící se kus stěny. Jsem prozrazen. Pomalým líně vzhlížejícím skokem se dostanu až k ní. S nádechem pobavení ji pozdravím ,,Ahoj Broučínko.Kde sis nechala pátou tečku" a hlavou kývnu směrem kde kdysi pobývalo její jojo.

,,Neříkej mi broučínko a na vysvětlování není čas." odpoví s trochou nervozity v hlase. Což mě zaskočí avšak nedám na sobě nic znát

,,Jak si přeješ my lady" odpovím ji na oplátku i s velkým úklonem.

To však nestačí na zakrytí mé zvědavosti. Beruška to jako obvykle pozná a s velikým povzdechem mi povypráví co se stalo. Avšak s jednou nedokonalostí. A to že řekne místo svého jména jen ,,já ale v nodmálu" což mě zklamalo.

*****o 3 hodiny později****

Už jsme byli s Beruškou tak blízko.Už jsme měli na dosah poslední revenge.Stačilo ji sebrat ten zakumazitovaný časopis. Ostatní jsme už vyřadili tím že jsme jim strhly trika. Vím jak absurdní? Ale je to tak. Nevím jak na to beruška přišla ale prostě to byl její nápad. Beruška hodila ze zvyku svoje jojo avšak s jejím jojem to nešlo a tak reveng strefila jen do předloktím. I tak to zabralo. Roztrhla časopis.A z něj vyletěl černý ale miniaturní motýlek jako z těh trik,které jsme cestou roztrhaly. Beruška po něm hodila své jojo s jejími obviklými slovy.Ale jojo v polovině letu škublo a zpadlo na zem.Jako už několikrát za den.Nemohla si zviknoutna to že nemá svá miracula, tak jsem pochopil tedyy její obličeje. Akumu jsem bleskurychle chytil do kovové sklenice. Zde bylo už 20 malích akumků a když k nim přiletěl jejich poslední bratr tak se všichni spojili do jednoho akumy s nodmální velikostí. Se zájmem jsem si jej prohlížel.Bůhví kolikrát ještě uvidím akumu z tak blízké perspektivy. Na chvíli jsem se ponořil do svých myšlenek.Když jsem si po dlouhé době všiml ticha jenž bylo neůprosné,byla beruška prič. I se záludným akumou.V tu chvíli mi zapípal prsten a já se uprostřet opuštěné uličky proměnil spět v Adriana.