Cesty Osudu //M.L//

my lady?

Adrian

Rano jsem se probudil s podivným pocitem. Plagg na tom byl asi stejně, protože odmítal sníst celý camembert.  Jen ten pocit mě deptal. Kdybych k tomu začal přemýšlet tak bych asi zešílel.

Pohled plagga

Šílenè. Camember nechutnal jako camembert ale jako ponožky. Což většinou neznamenalo nic dobrèho.
Celý svět je jako pověšený hlavou dolů. A Adrian na tom není zrovna nejlíp. Tváří se jako kdyby mu jeho táta zakázal se kamaradit se všema lidmama planety.

Marrinet
Divné. Něco je jinak.
Možná se mi to jen zdá.
Oblekla jsem se, nasnídala vzala jsem si aktovku když vtom jsem si něco uvědomila. Dnes jsem měla k snídani ten kokosový koláč který mi vždy zvedl náladu tak že jsem měla chuť prospěvovat šmoulí: la, la, la la la.... .
Ale dnes jsem se nedokázala ani pozitivně zamyslet. V tom bude mít prsty Lišaj a ty jeho padouši.
A nemohla jsem myslet na nic jinèho celou cestu do školy. Tedy do doby než jsem vrazila do nějakè osoby.
Byla tedy byl to Adrian.
Byla jsem v rozpacích ale nebyla jsem z toho šťasná ale mrzutá. A jeho reakce byla podobná. Jen zamručel a šel dál. Bylo to divnè .I celá škola byla mrzutá, naštvaná a podrážděná.
A co teprv učitelè. Ti byli ješte horší.

Jakmile jsem došla domů ,tak jsem se oblèkla do beruščího obleku. Trochu mi to zvedlo náladu. Myslim vědět to že jsem nebojácná superhrdinka co už nejmèně tisíckrát zachránila paříž.
V tu chvíli jsem přes okraj svè masky zachytila pohyb. Otočila jsem se a uviděla jsem vlny co byly stínovanè nepříjemně modrou naprosto chladnou barvou. V tu dobu mi docvaklo že každeho člověka v Paříži ovlivňují tyhle vlny. A že každý kdo pomyslí či provede něco co ho potěší tak se vymaní z části tè moci.
Jako já.

Adrian
Proměnil jsem se hned jak to šlo. Radil mi to instinkt. A hned potè jsem se vydal hledat svèho broučka. Při tom pomyšlení, ač nevědomky, jsem se usmál. A v tu chvíli my došlo co se kolem mne děje. Je to strašidelnè a co je ještě strašidelnější je že stále nemohu dostat Marrinet a to jak jsem se k ní zachoval z hlavy. Nevim i když to nebyla ma vina cítil jsem ji. A taky jsem ji chtěl oslovit : "jsi v pořátku my lady? ,, Naštěstí to nešlo.
My lady? Co mne to napadlo. A když se na mne podívala tima očima bylo v nich něco tak známeho ale I tak dalekèho a tajnèho. Bylo to tajemne jako ...jako beruška.
Beruška..pomyslel jsem si a vrátil se do reality. Začal jsem zase vnímat pomalu okolí a z čeho ja hlava vymnoukla ja malem nedostanu infarkt? Stála předemnou. Beruška stála přímo předemnou a dobrý 3 minuty mě pozorovala.
"My lady, nesmíte mne tak lekat,, a usmál jsem se kočičím způsobem.
"No dobrá a vidím že už tvá kočičí hlava pochopila co se děje. Aspoň že ji nemáš jen na ty pošklebky,, A dloubla mi přátelským a nadšeným gestem do ramene doprovázejícím jejim usměvem.

Ps:sr že jsem nevidala už dlouho novou kapču ale znáte tu prázdninovou náladu kdy se vám nic nechce? Ano já ano. A potom jsem byla na taboře bez jakèkoliv znamky civilizace. Ale taky jako omluvu tady mate kapču. A mimochodem k psaní mne donutila spousta nových flowers. O kterých mi neustále chodili emaily. Takže všem moc moc děkuji za podporu ale chtělo by to trochu více komentů. Já pak nevím co si mám myslet.
Vaše janca1502