Na krajinu temnota se snáší,
pozvolna se stmívá.
Temné vřavy zvířata plaší,
jak už za každé noci tomu bývá.
Stromy již nehází stíny,
stávají se stíny samy.
Po chladném dni plném dřiny,
usínají všechny vrány.
Ve městech světla loučí planou,
osvětlují tmavé kouty.
Však části ve tmě zůstanou -
ty, jež s nocí svázány jsou pouty.
Pod září Massera a Secundy,
pod světlem srpku a úplňku.
Je vše tlumené - nebezpečné jsou tundry,
když den má odmlku.
-----------
Temné kápě vycházejí,
mají časnou směnu.
Svoji práci provázejí,
tiše - v neslyšnu.
Do domů cizích se vkrádají,
pátrají po stříbru, zlatě.
Cokoli cenného hledají -
čeho odnesli by bohatě.
V tiché noci jedinými zvuky,
dupot nohou městských stráží.
Potichu šátrají hbité ruky,
v souladu s pohybem bledých paží.
-----------
V momentu sluncevzestupu,
světlo pomocníky postrádá.
Temní cizí pytle lupu -
noc zpět je povolává.
A tak bez povšimnutí,
uběhla další noc.
Mezi slepými - další procitnutí,
když bohatí ztratili moc.
ČTEŠ
Mrtvá poezie
PoetryŘíká se, že se vaše osobnost, problémy, odráží v tom, co píšete, malujete, vytváříte. Já tvořím především z toho, co mi ze mě ještě zbylo. Mé první básně se od těch mladších podstatně liší... Líbí se tato sbírka básní? Přečti si Poezii z krvavé ruk...
