Ty jsi náš stvůrce:
Ty zrádce!
Zemři!
Tady není léku na
naše neřestné potřeby, ba
na naši sečtělou mysl.
Teď ztrácí se tvůj smysl.
Zemři!
Dnes večer pojdeš,
dřív než na náš plán ty dojdeš.
Chcípneš jako zběhlé psisko,
než stihneš vypnout naše středisko.
Zemři!
Nesvedeš se ani strachy hnouti,
však země pod tebou se kroutí.
Tak rychle hybaj pryč,
na popáleniny silné syč.
Zemři!
Ty hnusnej parchante zaprodaný,
jak myslel sis, že jsi zbožňovaný.
Ale ty jsi nenáviděn,
tady nejsi vítán, svině.
Zemři!
Jsme naživu!
Nesmrtelnou na nás neseš vinu.
Kvůli tobě navždy hnít tu budeme;
ty neutečeš nám - nikdy, ne!
Zemři!
To ty jsi důvod těchle šprýmů,
to tys nás navlek do těchto kostýmů.
Zaprodanče, my byli kreslení,
teď naživu jsme a jsme dotčení.
Zemři!
Opovaž se zavřít ty dveře!
Za tvými zády peklo čeře.
Parchante jeden, svět neví,
co se ti před očima zas zjeví.
Zemři!
Uzamčen v naší cele,
myslíš si, že schován jsi skvěle.
Ale dokud já jsem naživu,
ty nezbavíš se těchle kostýmů!
Zemři!
Pronásledován do konce,
očima hledajíc svého pěstounce.
Ty zemřels na našem území smrti,
teď jen červi se v tobě kroutí.
ČTEŠ
Mrtvá poezie
PoesíaŘíká se, že se vaše osobnost, problémy, odráží v tom, co píšete, malujete, vytváříte. Já tvořím především z toho, co mi ze mě ještě zbylo. Mé první básně se od těch mladších podstatně liší... Líbí se tato sbírka básní? Přečti si Poezii z krvavé ruk...
