,,Tak, paní doktorko," ptám se.
,,Jaký je výsledek mých testů?"
,,Ještě na jednu věc zeptám se tě...
Kdy pochopíš svoji životní cestu?
Každý týden tady přijdeš,
zeptáš se na tu samou otázku.
Pokaždé, kdy test nový píšeš,
sázíš na nový výsledek a sázku... prohraješ."
,,Chcete tím říct...
už zase?
Já chci vědět víc!
Co mám v duševním obraze?"
,,Jsi stále nemocná, děvče.
Co jiného ti mám povědět?
Vždyť zhoršuje se ti to přece.
Nemůžeš tu jen tak nečinně sedět."
Má pravdu... ne, nemá!
Já jsem zdráva.
To ona tady denně sedá.
Mám na odchod všechna práva.
A přeci jen...
Mamka tvrdí, že mluví pravdu.
Ale vždyť to je jen sen..?
Myslím si to opravdu..?
,,Vše je pro mě, doktorko, šedé.
Všechno připadá mi cizí.
Ve tmě mé hlavy všechno bledé
tak urputně rychle mizí.
Má rodina, mé city,
mé jedniné emoce.
Ono to ví ty
plody rodinného ovoce.
Podsedi a nadsedi... oni ví,
že nejsou tiší.
Když tiše sedí,
naslouchají vzlykům... slyší."
,,Trochu odešli jsme od tématu, děvče bledé.
Tvá hlava už to nesnese.
Ty tvé myšlenky snědé,
hlavně ta jedna, která ti jednou život odnese.
Jdi domů, obejmi rodinu.
Myslím, že tvůj konec se blíží.
Mám jen poznámku jednu...
Pomalu se k tobě smrti drápy plíží."
Já vím...
ČTEŠ
Mrtvá poezie
PoezieŘíká se, že se vaše osobnost, problémy, odráží v tom, co píšete, malujete, vytváříte. Já tvořím především z toho, co mi ze mě ještě zbylo. Mé první básně se od těch mladších podstatně liší... Líbí se tato sbírka básní? Přečti si Poezii z krvavé ruk...
