Stačila jediná věta...
Jediná věta vše zbořila.
Pravda, lež i realita,
na drobno se rozpadla.
Snažíc se znovu sebrat sílu,
padám do tmy - samoty.
Nabírám špatnou míru,
když pokouším se se slovy - se slovy o rým?
Tmavá emoce se teďka hroutí,
nahrazuje ji růžová.
Já posílám ji do ústraní,
jsem už prostě taková.
Běž ode mne, tak jsem si to přála -
teď i ty.
Vždy jsem se bála,
teď už nemusím.
Konec rýmům, srdce puká,
bolest - utrhnutá ruka.
Oči vidí jenom rudě,
a na konci - v nudě,
v posledních vteřinách -
na tebe vzpomínám.
ČTEŠ
Mrtvá poezie
PoezjaŘíká se, že se vaše osobnost, problémy, odráží v tom, co píšete, malujete, vytváříte. Já tvořím především z toho, co mi ze mě ještě zbylo. Mé první básně se od těch mladších podstatně liší... Líbí se tato sbírka básní? Přečti si Poezii z krvavé ruk...
