Ahoj, jak se máš?
Jak svůj život zvládáš?
Žiješ si dobře, viď?
Notak, nekruť hlavou;
mi pravdy ukaž, sviť
plamenem tvých očí písní toulavou.
Jsem nemocná,
o tom ani tucha nemáš.
Už ti nejsem více nápomocna;
už beze mne více srdce nerozpukáš.
Já pomalu umírám,
zahazuji život svůj.
Na duši blankytné skomírám;
ale neboj se, životem svým pluj.
Můj druh se žene k bouři,
není z nicoty návratu.
Jen po ní sněje touží;
jen po ní velebí se čáry zázraků.
Modré vlasy, oči lidské,
ty nabýval jsi kouzlem bláznovství.
Úsměv rozšířený, pro tebe typické
jak rozmarně ovlád jsi království.
Tam já stala se královrahem,
tam jsme se rozešli.
Po té noci, jedním tahem;
uvázala jsem si smyčku mou na mašli.
Teď rozdílné vedeme životy,
každý na jiné vlně je.
Rozpačité jsou našich snů zákruty,
když do nich opět ponoříme se.
Ty teď dívku máš,
jsi někomu zavázán.
Avšak vzpomínáš,
kdy svobodný's byl a byl's sám?
Asi ne, naše minolost je obtížná,
byli jsme jen pomatení.
Ovšemže je výstižná,
je v ní jisté ponaučení.
Já mívala tě ráda,
teď jsem zase sama.
Přišla tehdy zrada,
přímo za tvýma zádama.
Kéž bych mohla ti říct víc,
ba já nechci tě opět ranit.
A třebaže já teď trpím sic,
už nemám koho ztratit.
Tak posílám ti definitivní sbohem,
už více na tebe nepomyslím.
Už končím s tímhle závodem,
předtím než se úplně vyřídím.
Teď skončila jsem já.
Tak počíná ona.
ČTEŠ
Mrtvá poezie
PoetryŘíká se, že se vaše osobnost, problémy, odráží v tom, co píšete, malujete, vytváříte. Já tvořím především z toho, co mi ze mě ještě zbylo. Mé první básně se od těch mladších podstatně liší... Líbí se tato sbírka básní? Přečti si Poezii z krvavé ruk...
