Na bálu, kde všichni teď
skrývají tváře,
propuká skrze sněď
ohromná záře.
Tanečníci v rytmech hudby,
vlní se - předvádí.
Zatímco ohromné hradby,
třesou se pod tíhou obléhání.
Bez konců muzika,
hraje dokola a dokola.
Výší se rizika,
že generál zavolá.
---------
Stoly se pod tíhou chodů
propadají zpomaleně.
Stejně jak kamenné oblouky vchodů,
tanečníkům tak vzdálené.
Dopředu, dozadu, úkroky dva -
nekonečné pohyby.
Tanec ohromný se zdá,
stropu hroutí se záhyby.
---------
Den co den,
noc co noc.
Nevychází ven
byť jediný výkřik o pomoc.
---------
Ladné a citlivé pohyby stálí,
osazenstvo zpomaluje.
Kanóny ohromné ozývají se v dáli,
hudba skrz padlý strop rány utišuje.
Jídlo a trpké víno -
stádium konečné.
Kam padlo podivno,
to roztančené?
---------
Generál za hradby nedávno stoup',
v sále se octl.
Zůstal však jak tvrdý sloup,
v sále, kde zvuk opět rostl.
Kamenné postavy,
zdály se mistrné.
Při zmínce, že živé byly,
hned každý strne.
---------
Hudba se živě z koutů ozvala,
bál se znovu hýbl.
Generál se zpomala
v tanci otrhaně zmítl.
Cukla se s ním nota,
když trhl sebou.
Sama pohla se - na kostech bota -
a pohla levou.
Úkrok, otočka, krok -
začíná znova.
Generál provedl skok,
hudba - čirá pohroma.
---------
Pár dní tak,
tanče s ostatními,
strávil vítězství, pak,
unaven svolal zbrojníky.
---------
Do teď tam takto
pomalu tančí.
Ač čas se jim krátí -
hudba opět lační.
---------
S poslední pohlcenou duší,
zmrzá - mizí i pohyb.
Teď už jen stojí tam další,
kdys živý netknutý záhyb.
---------
Dokud noví tam neoctnou se,
bál zůstane mrtev.
Ale až nová duše najde se,
rozproudí se znovu hudby krev.
ČTEŠ
Mrtvá poezie
PoezjaŘíká se, že se vaše osobnost, problémy, odráží v tom, co píšete, malujete, vytváříte. Já tvořím především z toho, co mi ze mě ještě zbylo. Mé první básně se od těch mladších podstatně liší... Líbí se tato sbírka básní? Přečti si Poezii z krvavé ruk...
