*** PROLOG ***

658 19 0
                                    

Ehm...Tak jo já vím. Další story, která mě jen tak náhodou napadla včera, když jsem viděla fotky Nialla v NOBU :)))) Tak snad se bude líbit ☻☻


Jsem unavená, můj mozek mi dává jasné signály, ale já je nevnímám. Hledím přes kuchyňský stůl na jeho obličej zkřivený vztekem. Opět je to tu. Zase se hádáme jako tolikrát za posledních pár měsíců. Už nemůžu už to nejde. 

Dívám se do těch modrých očí, které někde uvnitř tolik miluju stejně jako všechno na něm, ale dnes je tohle všechno zasunuto do pozadí. Všechny křivdy a nedorozumění posledních měsíců vyšly na povrch.

Moje oči zaplaví slzy, když se otočím a beze slova odcházím do horního patra do naší ložnice. „Nathalii stůj...počkej" jeho hlas se rozlehne halou, ale já ho nechám stát. Nechci, už nemůžu. Jeho dotek na mé nahé paži mě pálí, když mě dožene a chytne mě za loket. „Nechtěl jsem Nat..." nenechám ho to dokončit, bolí to. To všechno co řekl před pár minutami. Zavrtím hlavou a vytrhnu mu svou ruku ze sevření jeho dlaně.

„Ale chtěl Nialle, pochopila jsem..." dál nemám sílu mluvit. Otočím se a jdu po schodech nahoru zanechávající ho tam stát. Když dojdu do ložnice už nemůžu, klesnu vedle postele na kolena a obejmu se rukama. 

Domem se ozve hlasité bouchnutí vchodových dveří a já pochopím, že je pryč. Odešel a já se naplno rozbrečím. Nechám slzy odplavit všechen ten smutek, pocit zrady i viny. Schoulím se na zemi do klubíčka a snažím se uchránit sama sebe před tou bolestí a pocitem prázdna, které se kolem mě rozestupuje. Jsem sama, opět jsem zůstala sama....


Coment and Votes lásky moje díky moc ♥♥♥

Miluju vás všechny vaše Nat...

Fire & Ice *Niall Horan*Kde žijí příběhy. Začni objevovat