*** Home-coming ***

340 13 6
                                    

Musím odtud pryč. Dívám se na svůj odraz v zrcadle a stále víc a víc se usvědčuju o tom, že musím na pár dní zmizet. Moje hlava to už všechno nepobírá, připadám si jak hysterka první třídy, ale nikdo kdo není na mém místě a nezažil moje pocity to nepochopí. Tolik bych chtěla pustit z hlavy toho blonďáka, ale nedaří se mi.

„Nat probůh co to vyvádíš" otočím se ke dveřím kde stojí má dobrá duše Sarah a pak se zadívám zpět na tu trosku v zrcadle. „Omlouvám se Sarah, nemohla jsem jinak. Nešlo to" Slyším její odfrknutí, kterým je tak známá a doslova se nezmůžu na odpor, když mě ta malá brunetka popadne za ruku a vleče do kuchyně. 

„Je potřeba tě nakrmit, když jsi opět doslova utekla od jídla. Niall se mohl zbláznit, z toho že jsi zase zhubla. A má pravdu jsi chodící kostra Nat. Nějak jsem jen neměla čas mu vysvětlovat, že donutit tě normálně jíst je nad naše síly. A koukej už mi vyklopit co se tenkrát stalo. Nathalii co jste si řekly, že každé vaše setkání dopadá nějak takhle" upírá na mě svůj pronikavý pohled a já nemám sílu to v sobě dál držet. Všechno to co jsem čekala, ale přesto jsem na to nebyla připravená. Nebyla jsem připravená na to, že to vyřkne v tu chvíli.

Potom co to všechno ze sebe dostanu, sedíme tam v kuchyni v němém tichu a já se dívám na svoje ruce na desce stolu. Najednou mám pocit, že ze mě spadl obrovský balvan. Někomu jsem se svěřila, a znenadání mám na všechno úplně jiný pohled. Podívám se na Sarah, která si mě prohlíží velmi zkoumavým pohledem a mírně se ošiju. „Nekoukej tak na mě Sar víš, že to nemám ráda".

„Chceš mi říct, že ti nakonec vytknul to všechno co před tím zapřel. Myslela jsem, ne byla jsem přesvědčená že Niallovy ten rozdíl nevadí. Vždycky bylo vidět, jak moc tě miluje. Mluvil o tobě jen v superlativech. Tak co se změnilo Nat. Nechápu to, tam venku ten jeho zmatený pohled. Prostě mi to na něj nesedí".

„Všechno se změnilo Sar, neměla jsem na sebe čas. Vydala jsem první album a ihned na to jsem začala pracovat na druhém. Skoro jsme se neviděli. Koncerty, promoturné, studio. Začalo se to projevovat. A pak ty hádky. Oba jsme byli ve stresu a začali jsme se hádat kvůli malichernostem. Věděla jsem, že to tam někde je, ale on si to nechtěl přiznat. Nechtěl to mě přiznat" nadechnu se a vydechnu.

Nesmím už brečet, už ne. „Chtěla bych na něj tak zapomenout Sarah, když jsem se dnes dívala na sebe samou uvědomila jsem si, jak sobecká jsem byla, když jsem ho k sobě připoutala. Měla jsem hned na začátku říct ne a potlačit to všechno" 

„Nat počkej přece..."  Sarah mě chce zarazit, ale já jen zavrtím hlavou.

„On potřebuje někoho...někoho jako...jako je třeba Marissa...mladou, krásnou dívku. Ne někoho jako já. Trosku v posledním tažení. Přiznejme si to Sarah, nemám na to. Nestíhám ho. Jsme příliš stará, on ještě dobude svět, má toho hodně před sebou" položím si hlavu na ruce na desce stolu a nechám volně plynout slzy, kterým jsem se stejně nevyhnula. Bolí mě to, mě samotnou bolí to přiznání, že na něj musím zapomenout. Bolí mě to všechno co jsem právě vyřkla, jelikož při pohledu na Nialla ve společnosti jiné mi doslova puká srdce.

„Nat to nemyslíš vážně. Sakra Foxová prober se. On tě miluje, jen prostě něco řekl a ty kvůli tomu hned pálíš mosty a s nikým nekomunikuješ. Nathalii musíš se sebrat, svět se kvůli takovým věcem nezastaví. Musíš jim všem ukázat, že ještě nejsi odepsaná. Musíš se dát dohromady. Na to oni čekají, jsou jak hyeny tam venku. Musíš to všechno překonat a dát najevo, že ti to prostě nepřerostlo přes hlavu a že to zvládáš..."

„Potřebuju vypadnout" zvednu svůj pohled a pohlédnu na její tvář na které se zračí tolik známí odhodlaný výraz pomalu se měnící na nechápaví. „Jak vypadnout Nat zítra ti vychází nový singl, musíš být k dispozici Nat, asi jsi právě neslyšela co jsem ti říkala.." zavrtím hlavou.

 „Nemusím a ty to víš, a slyšela, všechno do posledního písmenka, ale prostě musím vypadnout Sarah. Pojedu na pár dní domů do čech. Rodinu jsem neviděla dobrých třičtvrtě roku a chtěla bych vidět kluky. Musím vysadit, potřebuju si to všechno srovnat v hlavě" snažím se vydržet její pohled a nakonec se mi to s vypětím posledních sil podaří.

„Dobře zkusím to zařídit, ale Nath nejpozději do předávání cen musíš být zpět" pohladí mě po ruce a já jí stisknu dlaň. Právě mi dala k dobru celý měsíc. Musím domů, ano tam si dokážu všechno tohle srovnat, odprostit se od toho všeho mumraje tady, od toho pozlátka. Potřebuju být zase ta obyčejná holka z malého města. 

„Zařídím ti letenku, a jak tak na tebe koukám asi na co nejdříve. To aby sis šla zabalit" povytáhne obočí, když se na ni usměju a jen zakroutím hlavou. „Moc toho nepotřebuju Sarah, budu cestovat na lehko. Stačím mi malá cestovka" usměje se, jelikož mě zná až moc dobře domů toho moc nepotřebuju čeká mě tam skříň v dobře známém pokoji plná obyčejného oblečení, ale jak se znám stejně skončím u tátovy oblíbené mikiny a starých džín jako dřív. Sarah na mě kývne a pošle mě gestem pryč, a chopí se telefonu, zatím co já se vydám do ložnice zabalit pár nezbytných věcí a dát si sprchu, kterou teď opravdu potřebuju.


Další díl na světě lásky moje a jelikož mi zabral prášek na zub zkusím dnes přidat ještě něco, ale nic napevno neslibuju ☻☻

Coment and Votes lásky moje ♥

Vaše Nathalii...

Fire & Ice *Niall Horan*Kde žijí příběhy. Začni objevovat