Burlesque

Abys cítila mou lásku

Draco se příštího rána probudil s opravdovým úsměvem ve tváři. Včera večer Hermiona souhlasila, že nebudou nic předstírat. Nyní měl jeho život nový smysl - dát Hermioně vědět, jak moc ji miluje a ctí. Ležel tam, hleděl na zelená nebesa nad svou postelí a v hlavě si znovu a znovu přehrával včerejší noc, dokud už to nemohl dál snést. Musel ji vidět, cítit dotyk její teplé pokožky na té jeho, dívat se do jejích čokoládových očí, pročesávat prsty její vlasy. Odhodil přikrývky stranou a vyčistil si zuby, aby se vyvaroval ranního dechu. Odešel z místnosti jen v hedvábných zelených pyžamových kalhotách a přešel chodbu ke dveřím jejího pokoje.Opatrně otevřel, aby ji nevzbudil. Tiše přešel k její posteli a pozoroval, jak spí - ležela na boku, otočená k němu zády. Opatrně nadzvedl přikrývku a vklouzl k ní, obtočil kolem ní ruku a políbil ji na rameno."Taky přeji dobré ráno," řekla Hermiona, a vylekala tak Draca, jenž se domníval, že ještě spí."Dobré ráno. Vyspala ses dobře?" zeptal se a opřel si bradu o její rameno."Poprvé za dlouhou dobu ano," řekla mu Hermiona. Konečně prožila noc plnou poklidného spánku, jenž se jí od války vyhýbal. Děkovala Merlinovi za energetické lektvary."Dobře, máš hlad?" zeptal se a rukou jí lehce přejížděl nahoru a dolů po paži, čímž jí způsobil husí kůži. Přikývla a Draco zavolal domácího skřítka, aby jim přinesl snídani do pokoje jako předchozího dne. Hermiona vstala, učesala si vlasy a znovu je zapletla do copu, Draco ji při tom pozoroval. Neměla na sobě nic než krátkou hedvábnou noční košili, jež byla spíše pouhé kombiné. Přistihl ji, jak si ho také prohlíží. Její oči byly plné chtíče a on se musel hodně zklidnit, než mohl vstát z postele.Znovu snídali společně. Hermiona četla sekci aktuálních událostí, zatímco Draco četl sportovní novinky."Draco, jak jsi veděl, co ráda snídám?" zeptala se Hermiona, poněvadž si právě všimla, že věděl, že má ráda sladkou snídani s ochuceným čajem."Chodili jsem spolu sedm let do školy," odpověděl prostě a ani nevzhlédl od novin."Takže jsi mě ve škole sledoval?" provokovala ho Hermiona."Já bych to nenazval zrovna sledování, spíš nezdravá zvědavost," řekl, odložil noviny a usmál se na ni. Milovala, když se na ni usmíval."Tak, co budeme dneska dělat? Nemusím do práce," zeptala se ho Hermiona. Draco byl chvíli potichu, ztracen v myšlenkách."Co kdybychom šli místo oběda na piknik a pak večer na večeři? Jen my dva," řekl jí Draco. Hermiona odpověděla, že je to skvělý nápad. Dosnídali a každý zvlášť se šli připravit na nadcházející den. Hermiona si oblékla modré kostkované šaty a vlasy si vyčesala do vysokého culíku. Vklouzla do černých balerínek a namazala si ruce i nohy krémem. Popadla krátký bílý světřík proti větru, odešla z pokoje a našla cestu do zahrady, kde Narcissa opečovávala keříky růží."Dobré ráno, paní Malfoyová," řekla Hermiona a přistoupila blíž k Narcisse."Drahá, prosím, říkej mi Cisso nebo Cissy, každý mi tak říká," řekla Narcissa, sundala si zahradnické rukavice a zvedla se z místa, kde klečela nad růžemi."Pokusím se," řekla Hermiona a sklonila se, aby přivoněla k jedné z růží. "Jsou překrásné, staráte se o celou zahradu?" zeptala se jí."Bože, to ne, starám se jen o své růže. Ty mne zaměstnávají dost," řekla a posadila se k bílému kovovému stolku. Naznačila Hermioně, aby se k ní přidala. "Tak, drahá, přemýšlela jsi o tom, koho bys chtěla pozvat na svatbu?" zeptala se Narcissa a Hermioně pokleslo srdce."Nikoho nemám," odpověděla tiše."Žádná rodina, žádní přátelé? Co třeba rodiče?" zeptala se Narcissa."Uh...ne. Moji rodiče byli zavražděni," řekla jí Hermiona."Oh, drahá, je mi to tak líto. To jsem netušila.""Omluvila byste mě, prosím?" řekla Hermiona, vstala a zamířila hlouběji do zahrady, snažíc se zadržet slzy. Smrt rodiču pro ni byla stále čerstvá. Pořád cítila vinu za jejich smrt, a to ji bolelo ze všeho, co se stalo během války a chaosu, který následoval, nejvíc. Ve chvíli, kdy ji přišel hledat Draco, se jí zdálo, že po zahradě bloumá již celé hodiny. V jedné ruce měl piknikový košík a v druhé deku. Byl na něj pěkný pohled, když tam tak stál, oblečený do khaki kahot a bílé košile, s vlasy rozcuchanými od větru."Ahoj, krásko," řekl, přistoupil k ní a políbil ji na tvář. "Připravená na náš piknik?" Hermiona pouze přikývla a Draco ji odvedl na konec zahrady, kde se nacházelo malé krásné jazírko s jedinou smuteční vrbou. Rozprostřel deku na zem, položil košík do rohu a pokynul Hermioně, aby si sedla. Poté košík otevřel a vyndal z něj oběd, jenž se skládal ze studeného masa, sýrů, keksů, ovoce a vína. Chvíli seděli, jedli a povídali si. Pak Draco vytáhl z košíku akustickou kytaru."Zmenšující kouzlo," odpověděl prostě na Hermionin tázavý pohled. "Chci ti zazpívat píseň," řekl a jemně přejel po strunách kytary.Když ti vítr fouká do tváře,A svět se k tobě otočil zády,Mohu ti nabídnout teplé objetí,Abys cítila mou lásku.Když se objeví hvězdy a večerní stín,A není nikoho, kdo by ti osušil slzy,Mohl bych tě držet milion let,Abys cítila mou lásku.Vím, že sis to stále ještě nerozmyslela,Ale já bych ti nikdy neublížil,Věděl jsem to od okamžiku, kdy jsme se potkali,Není v mé mysli pochyb, kam patříš.Hladověl bych, zčernal bych i zmodral,Plazil bych se ulicí,Ne, není nic, co bych neudělal,Abys cítila mou lásku.Na zvlněném moře zuří bouře,I na dálnici lístosti,Silné větry dují divoce, svobodně,Někoho jako já jsi ještě neviděla.Učinil bych tě šťastnou, splnil bych tvé sny,Nic, co bych neudělal,Šel bych kvůli tobě až na konec světa,Abys cítila mou lásku,Abys cítila mou lásku."Oh, prosím tě, nebreč," řek Draco, odložil kytaru a objal ji.Hermiona si myslela, že nejen text je nádherný, ale Draco umí i hezky zpívat. To o něm nevěděla."Jsem v pohodě, ta píseň byla tak krásná. Opravdu, tohle jsou slzy štěstí," řekla Hermiona a cítila se hloupě, že se rozbrečela kvůli něčemu tak prostému jako je píseň."Myslel jsem vážně každé slovo, které jsem zpíval. Někdy si myslím, že se pocity lépe vyjadřují pomocí zpěvu," řekl a políbil ji na temeni."Nevěděla jsem, že zpíváš a hraješ na kytaru," řekla a hleděla do jeho stříbrných očí."Umím, chodil jsem na lekce od svých pěti let. Taky umím hrát na piano," řekl. "Nechtěla by sis jít zaplavat?" zeptal se jí náhle."Jsi blázen? Vždyť voda musí být úplně ledová," řekla mu."To proto, má drahá, vynalezli oteplovací kouzla, nebo jsi na to moc velký zbabělec?" řekl, zatímco se zvedl a rozepnul si košili."Nejsem zbabělec, jen nechci dostat rýmu," řekla Hermiona a založila ruce na hrudi."Jo, jsi zbabělec," řekl Draco, vyzul si boty a ponožky, pak si svlékl i kalhoty a stál tam jen v šedivých boxerkách. Hermiona na něj hleděla a všechny myšlenky se jí vytratily z hlavy. Byl nádherný. Celé jeho tělo bylo tak pevné a hladké."Když dostanu rýmu, budeš se o mě muset starat," oznámila a zároveň si sundala svetr i balerínky."Jinak bych to ani nechtěl," řekl Draco, políbil ji a pomalu jí rozepnul šaty. Stáhl jí je z ramen, takže tam stála jen v bílé krajkové podprsence a kalhotkách. "Předhoním tě," řekl, rychle ji políbil a odběhl k jezeru."Podvodníku," zavolala za ním Hermiona.Chvíli plavali, a když už byli unavení, vrátili se zpět na místo pikniku. Draco je zaklínadlem usušil, obnovil oteplovací kouzlo a poté se oba oblékli. Leželi v objetí pod vrbou, pozorovali, jak nad nimi plují mraky a po chvíli usnuli.Vzbudili se, až když slunce zapadalo za obzor a oblohu zdobily růžové a fialové pruhy. Sbalili věci a odešli zpět do domu."Pořád chceš jít dnes večer ven?" zeptal se Draco Hermiony, když dorazili do její ložnice."Vadilo by ti hodně, kdybychom zůstali tady?" zeptala se Hermiona, jíž se zrovna nikam nechtělo. Strávili spolu v Sídle tak nádherný den a Hermiona se domnívala, že kdyby odešli, vše by se tím zkazilo."Samozřejmě, že ne. Co kdybychom se teď umyli, dali si malou večeři, a pak si šli něco přečíst do knihovny?" řekl Draco a objal ji."To zní skutečně skvěle," řekla Hermiona, obtočila kolem něj ruce a přitáhla si ho ještě blíž. Již dlouho se necítila tak pokojně a nikdy by si nemyslela, že se tak bude cítit zrovna s Dracem.Oba se osprchovali a oblékli do pohodlnějšího oblečení - tepláků a trička. Hermiona byla šokovaná zjištěním, že Draco vůbec něco jako tepláky vlastní. Zašli si do kuchyně pro něco malého k večeři a pak se uchýlili do knihovny, kde si oba vybrali knihu, přivinuli se k sobě na gauči a četli, dokud neusnuli.