Burlesque

Dracova ložnice

"Hej, co se tam stalo?" zeptal se Draco Hermiony, jakmile se přemístili z benefice domů."To nic nebylo. Jen jsem tam prostě už nechtěla zůstat," řekla Hermiona, poněvadž nechtěla konverzaci s Harrym rozebírat. Nezajímalo ji, jestli mu připadala sobecká. Potřebovala se postarat sama o sebe; bylo to tak špatné?"Mám o tebe starosti, Hermiono," řekl Draco a hleděl jí při tom do očí. Mohl v nich vidět všechnu její bolest a ona mohla v těch jeho vidět nefalšované obavy."Opravdu Draco, jsem v pohodě. Měla bych se jít převléknout. Dnes večer vystupuji, takže budu muset jít stejně za chvíli do klubu," řekla a vyrazila směrem ke svému pokoji, ale Draco ji chytil za zápěstí."Brzy si o tom ještě promluvíme. Nemůžeš utíkat od toho, kým jsi," řekl jí Draco.
"A kdo jsi ty, abys mi říkal, kdo jsem? Vždyť mě ani neznáš. Znáš jen tu holku s huňatými vlasy, kterou jsi ve škole trápil. Nevíš, čím jsem si prošla a kým jsem teď," řekla Hermiona příkře. Skoro na něj křičela."Tak mi to řekni. Čím sis prošla? Hermiono, nikdo z nás to během války neměl jednoduché a už jsem se ti za to, jak jsem se k tobě choval, když jsem byl ještě dítě, omluvil. Také už nejsem ten samý člověk a otevřel jsem se ti, tak proč se nemůžeš otevřít ty mně?" žádal ji Draco. Chtěl ji zbavit veškerých starostí, ale ona se před ním vždy uzavřela."Protože prostě nemůžu. Nejsem připravená," řekla tiše a snažila se zadržet slzy, jež hrozily, že jí vytrysknou z očí."No, tak až budeš připravená - kdykoliv to jen může být - budu tu pro tebe," řekl jí opravdu upřímně. Přikývla a otočila se, že půjde do svého pokoje, ale Draco ji ještě nepustil. Vzhlédla od jeho ruky, jež držela její zápěstí, přes jeho paži k jeho obličeji. Byl tak úchvatný, že Hermionu až bolelo se na něj dívat, když věděla, že se ho bude muset vzdát hned, jak tahle šaráda skončí. Věděla, že mu svou bolestí a psychickými problémy nemůže zničit život. Draco si ji přitáhl blíž, ovinul paži kolem jejího pasu a stále ji přitahoval blíž a blíž. Přejel rukou po její jemné tváři až ke krku a pomalu ji začal líbat, z čehož Hermioniny vnitřnosti roztály a její kolena zeslábla. Draco se vynasnažil, aby si zapamatoval, jak chutnají její rty, a jak její tělo pasuje k tomu jeho. Věděl, že se jí nikdy nevzdá. V duchu se několikrát nakopnul za to, že si ve škole nikdy neuvědomil, jak úžasná je. Teď se jí to chystal vynahradit."Běž se připravit a vyraž. Přijdu se na tebe podívat," řekl Draco, když přerušil polibek a opřel své čelo o její. Znovu se mu podívala do očí a poté odešla do svého pokoje. Prsty si přejížděla po rtech a vzpomínala na polibek, jenž s ním právě sdílela.***Draco seděl u svého obvyklého stolu a přemýšlel, že musí Blaisovi poslat velký děkovný dar za to, že ho sem vzal. Hermiona vyšla na jeviště ve velmi krátkých černých šatech s třásněmi, černých síťovaných punčochách a černých kozačkách na podpatku, jež jí sahaly až ke kolenům. Vlasy měla dlouhé a rovné. Draco si do teď neuvědomil, jak dlouhé vlasy vlastně má. Narovnané jí splívaly v husté lesklé zácloně až k dolní části zad. Uprostřed jeviště stál staromódní mikrofon a po jevišti byly rozmístěné tanečnice - oblečené do dvoudílných korálkových bikin - s velkými vějíři, jež Draco viděl v předchozím čísle.Dostal jsi mě na zem,Tak proč jsi mě sem přivedl,Dostal jsi mě na zem,Tak proč jsi mě sem přivedl.Hermiona pohybovala boky v rytmu hudby a přejížděla rukama nahoru a dolů po stojanu mikrofonu.Kdybych byla mužem, svedla bych tě,Kdybych byla břitvou, oholila bych tě dohladka,Kdybych byla soudcem, porušila bych zákon,A kdybych byla z Paříže,Kdybych byla z Paříže,Řekla bych Oh la la la lala.Máš mě na houpačce,Tak kdy to rozjedeš,Máš mě na houpačce,Tak kdy to rozjedeš.Kdybych byla mužem, svedla bych tě,Kdybych byla břitvou, oholila bych tě dohladka,Kdybych byla soudcem, porušila bych zákon,A kdybych byla z Paříže,Kdybych byla z Paříže,Řekla bych Oh la la la lala.Kdybych byla mužem, svedla bych tě,Kdybych byla břitvou, oholila bych tě dohladka,Kdybych byla soudcem, porušila bych zákon,A kdybych byla z Paříže,Kdybych byla z Paříže,Řekla bych Oh la la la lala.***Draco a Hermiona se k sobě tulili na jejím gauči, četli knihu a užívali si ticho večera."Draco, proč jsem nikdy neviděla tvůj pokoj?" zeptala se Hermiona a vzhlédla k němu."Protože na něm není nic zvlaštního," odpověděl nevzrušeně a ani nevzhlédl od knihy."Ale já ho chci vidět," řekla, narovnala se a odložila knihu na stůl vedle gauče."Fajn, ukážu ti ho zítra," řekl Draco a stále ještě nevzhlédl od knihy. Hermiona si dlouze povzdechla a knihu mu vzala."Chtěla bych ho vidět teď," řekla.Chvíli ji studoval a pak odpověděl: "Dobře, jestli je to pro tebe tak důležité...Ale je to opravdu jen obyčejná ložnice, Hermiono.""Ano, ale je to tvoje ložnice a já prostě musím vidět tvou vnitřní svatyni," škádlila ho Hermiona. Draco v duchu protočil oči a naznačil Hermioně, aby ho následovala. Jeho pokoj byl jen přes chodbu od jejího a Hermiona se nemohla dočkat, až ho uvidí.Draco se zastavil před velkými dvojitými dveřmi, které vedly do jeho pokoje. S rukama na klice a vážným výrazem ve tváři řekl: "Musíš mi slíbit, že si ze mě nebudeš dělat srandu." Přikývla a přemítala, co tam může být tak špatného, že by si z něj kvůli tomu měla dělat srandu. Draco hluboce vydechl, dveře otevřel a zamumlal Lumos, aby v místnosti rozsvítil. Hermiona nemohla uvěřit svým očím. Stěny byly obložené tmavým dřevem a dominantní barvou pokoje byla tmavě modrá - ne zelená, ani stříbrná, ale tmavě modrá. U okna, které vedlo na balkon s výhledem do zahrady za domem, stála obrovská postel s nebesy. Na straně byl průchod do salonku, jenž sloužil také jako knihovna a studovna s velkým dřevěným stolem, dvěma lenoškami a několika ušáky. I když místnost nebyla v Dracových oblíbených barvách, perfektně k němu seděla, pomyslela si Hermiona."Proč bych si z tebe měla dělat srandu? Vždyť ten pokoj k tobě skvěle sedí. Ačkoliv ti závidím tvoji osobní knihovnu. Když chci novou knihu, musím ujít celou tu dálku až do hlavní knihovny," řekla Hermiona s falešným úšklebkem."No, můžeš si sem přijít pro knihu, kdy budeš chtít," řekl Draco s ďábelským ušklebkem, "stejně jako pro cokoliv, co bys snad mohla potřebovat," řekl hlubokým, svůdným tónem, několika kroky překročil vzálenost, jež ho oddělovala od Hermiony a znovu si ji přitáhl do náručí."Ale já se zaslíbila svému manželovi. Přece bys nechtěl zničit moji reputaci, že ne," hrála Hermiona šokovanou a přitiskla se k němu."To si piš, že nechtěl," řekl a znovu ji vášnivě a s vervou políbil. Byl odměněn zasténáním. Zvedl ji a odnesl na postel, kde ji položil a vylezl na ni; při tom se ani jednou neodtrhl od jejích rtů. Hermiona vklouzla svýma drobnýma rukama pod jeho košili, přetáhla mu ji přes hlavu a přejela prsty po jeho vypracovaných břišních svalech. Draco ji hladil po nohou a vyhrnul jí noční košili až nad boky, takže zahlédl její červené krajkové kalhotky, a také že je v těch místech úplně vyholená, díky čemuž se málem neudržel. Přejel rukou přes její nejvíce soukromé místo a Hermiona zasténala ještě hlasitěji. Strčil jí ruku do kalhotek a znovu přejel přes její citlivé místo, kde mohl cítit, jak je pro něj mokrá. Hermiona na oplátku zapátrala v Dracových boxerkách, uchopila jeho penis a párkrát po něm přejela rukou nahoru a dolů."Oh bože, Hermiono, to je skvělý pocit," vydechl Draco. Zasténala, když znovu přejel přes nejcitlivější bod jejího těla a zároveň ji kousl do krku. Pokračovala v dráždění jeho penisu, zatímco on jí třel klitoris a oba se po dlouhých chvílích vášně navzájem přivedli k orgasmu. Chvíli tam leželi a lapali po dechu, než jeden z nich promluvil."Myslím, že se mi tvůj pokoj opravdu moc líbí," řekla Hermiona, čemuž se Draco zasmál.