Burlesque

Pýcha a předsudek

Následující den měla Hermiona volno, za což byla vděčná, protože předešlou noc toho moc nenaspala a když už má dnes večer jít na Ministerskou charitativní akci a má tak být hozena zpět do kouzelnického světa, tak si na to musí odpočinout. Byla si více než jistá, že dnes narazí na Harryho nebo Rona, když už byli ti váleční hrdinové. No, bude to legrace. Vnitřně zanaříkala a odešla do koupelny, aby si vzala nějaký aspirin, a dala napouštět vanu. Zatímco se voda napouštěla, vykonala ranní náležitosti, a poté vklouzla do horké vody. Ponořila své tělo hluboko do vody a v klidu odpočívala.Musela usnout, protože ji probudilo klepání na její dveře. Rychle vylezla, aby se usušila a přitom, zakřičela ke dveřím, že tam hned bude. Oblékla si župan a otevřela dveře, musela se okamžitě zamračit.Draco zíral na Hermionu. Její kůže byla zčervenalá a její ruka tiskla župan více k jejímu tělu." Přinesl jsem ti tvojí knihu. Dočetl jsem ji včera v noci." vykoktal Draco."Ty už jsi to dočetl?" zeptala se, když si od něj brala knihu a pozvala jej dovnitř."Ano, docela se mi to líbilo.Vlastně se dokáži přirovnat v kapu Dancymu." řekl jí Draco, když přijížděl její knihovnu pro další knihu. "Takže, myslel jsem si, že bych tě dnes vzal do lázní." řekl Draco, když vybral jednu z knih, a začal jí listovat.
"Ehm, ne to nemusíš, zůstanu dnes doma a navíc jsem víc než schopná se připravit sama." řekla mu Hermiona."Jak chceš. Můžu si to půjčit?" zeptal se a ukázal ji další z jejich knih."Dostane tě to z mého bytu?""Možná. Pokud se mnou půjdeš na snídani ." stanovil."To ne. Nechci s tebou strávit víc času než musím, vezmi si tu knihu, jdi domů a tam se zabav." řekla Hermiona a ukázala směrem ke dveřím."Ne, myslím že zůstanu tady a budu si číst." řekl Draco a posadil se na gauč, kde otevřel knihu, kterou si vybral."Vypadni z mého bytu, Malfoy." zvedla hlas Hermiona."Ne." odpověděl rozhodně. Hermiona sevřela pěst, přešla ke své skříni, odkud vytáhla hůlku, vrátila se zpět a namířila ji přímo na Draca."Běž domů Malfoy, nebo tě prokleju." řekla Hermiona skrz zatnuté zuby.
"Jestli budeš zatínat čelist, tak si zničíš zuby." řekl jí stále začtený do knihy.
"Proč mě musíš tolik otravovat? Nemůžeš mě prostě nechat o samotě, dokud nenastane čas, kdy se musíme vidět?" zeptala se ho, i když věděla, že to byla zbytečná snaha."Už jsem ti řekl, že mým životním úkolem je tě přivádět k šílenství. Rád tě zase vidím s hůlkou v ruce. Později mi můžeš poděkovat za uvědomění, že patříš do kouzelnického světa, ale teď si myslím, že by jsi se měla obléknout. Pokud zůstaneš jen v županu, nemůžu slíbit, že zůstanu gentlemanem na moc dlouho." řekl a otočil stránku knihy, kterou četl. Hermiona se otočila, vzala si kalhoty, jemný top a spodní prádlo a odešla zpět do koupelny. Když byla oblečená, tak vzala knihu, kterou měla rozečtenou a odešla do kuchyně, aby si udělala čaj a toast, sedla si k pultu, zatím co četla a posnídala. Když dojedla, odešla zpět do své postele a četla si jakoby tam Draco vůbec nebyl a nezíral na ni každou druhou vteřinu. Hermiona zase každou druhou vteřinu zírala na svoji hůlku, která ležela na její posteli."Do toho, udělej kouzlo. Budeš se cítit líp." řekl Draco a přešel k ní, zvedl hůlku a podal jí ji. "Víš, že chceš." poznamenal."Víš, je tu jedno, které bych chtěla teď použít." řekla a vzala si od něj hůlku."Silencio." vrhla na něj kouzlo. Ano, teď když nemohl mluvit to bylo hned lepší. Vrhl po ni pohledem a ona si nemohla pomoc a rozesmála se. Když zrušila kouzlo a utírala si slzy smíchu, tak ji Draco vytrhl hůlku z ruky."Jo moc vtipný Grangerová." řekla a zamračený odešel zpět ke gauči, kde si sedl a opět se začetl do knihy."V kolik tam dnes musíme být ?" zeptala se Hermiona."Jídlo se podává v sedm, takže nejlépe o půl sedmé. Kolik času budeš potřebovat na přípravu?" zeptal se."Nanejvýš dvě hodiny." řekla mu Hermiona a odešla do kuchyně pohledat jídlo. "Chceš sendvič nebo něco?" zeptala se, když vytahovala z ledničky sýr."Jo, jeden by bodl." řekl a přešel za ní do kuchyně. Hermiona zatím vytáhla vše potřebné. Oba si udělali v tichosti jídlo."Takže, mám mléko, vodu nebo víno." řekla mu Hermiona."Mléko postačí, pokud budeš tak hodná." řekl ji Draco a Hermiona nalila dvě sklenice mléka. Seděli v tichosti na barových stoličkách a jedli jejich malý oběd."Takže se ti Pýcha a Předsudek líbilo?" zeptala se Hermiona."Ano, moc. Musím uznat, že jsem byl překvapený, i když do bylo napsané v 18. století má to dobré představy o dnešním světě, zejména o čistokrevných rodinách - jejich penězích, postojích a způsobech výchovy. Myslím, že ten příběh je podobný našemu." řekl Draco a ukousl si svého sendviče."Ty rozhodně nejsi pan Darcy." řekla mu Hermiona."Jsi si jistá? Bohatý, krásný, blbeček, dokud ho pořádně nepoznáš. Myslím že to zní jako já. A ty jsi taky docela podobná Elizabeth. Čteš, jsi chytrá, soudíš lidi příliš rychle a staráš se o ostatní a taky jsi teď celkem krásná. Žádná nakadeřená kouzla jako ve škole." řekl a Hermiona na něj mohla jen zírat. Přirovnával je k jednomu z nejlepších milostných příběhů všech dob a bylo to až děsivé jaké podobnosti se v tom nacházely."Jo no. Ale já neplánuju se do tebe zamilovat, tak zapomeň na cokoliv, co se v tvé hlavě rozvinulo." Řekla, když dojedla, odložila talíř do dřezu a uklidila vše, co dříve vytáhla."Ano, prostě si pamatuj, že láska a nenávist mají mezi sebou tenkou hranici. Už musím jít. Děkuji za oběd a knihu. Uvidíme se o čtvrt na sedm." řekl a zmizel čímž zanechal Hermionu v tichosti jejího bytu.Hermiona pokračovala ve čtení, dokud nenastal čas, kdy se musela připravit.Osprchovala se a usušila si vlasy, které stáhla do elegantního drdolu, ze kterého trčelo několik kudrlinek. Do účesu si zasadila pár rubínových sponek, aby to bylo zajímavější. Udělala si lehký make-up a dala si sytě rudou rtěnku. Nasadila si černou podprsenku bez ramínek, která seděla k jejím kalhotkám. Přesně v šest se oblékla do svých červených šatů a střevíců a vytáhla krabici se šperky. Uvnitř byl náhrdelník z rubínů a diamantů a k němu sedící prsten, náramek a náušnice. Bylo to nádherné a Hermiona se rozhodla, že si to nemohla nechat a bude trvat na tom, aby si to Draco vzal zpátky. Namazala si na zápěstí a krk jasmínový olejíček pro příjemnou vůni a prohlédla se v zrcadle. Takhle krásně se Hermiona necítila od Vánočního plesu v jejím čtvrtém ročníku. Pokud se měla vrátit do kouzelnického světa, tak rozhodně stylově. Dala si pár věcí do kabelky, včetně její hůlky.
Jeden nikdy neví. Chvíli na to, přesně v šest patnáct, uslyšela zaklepání na dveře. Otevřela dveře a uviděla Draca oblečeného v černém obleku s kravatou a hábitem, v ruce držel růže."Vypadáš nádherně Hermiono. Opravdu. Tady, tyto jsou pro tebe." řekl a podal ji kytici a zatímco byla rozptýlená se nahl a věnoval ji polibek na tvář."Děkuji ti. Tady ti to moc sluší."řekla a vzala vázu, do které napustila vodu a umístila do ní růže."Jsi připravená?" zeptal se Draco a nabídl Hermioně rámě."Ne, ale pojďme, ať už je to za námi." řekla a ucítila známý pocit přemístění. Hned na to se oba objevili v hale ministerstva, která byla přeměněna na taneční sál. Vyšli ze dveří, do kterých se přemístili a rázem celá hala ztichla. Všichni na ně zírali a Hermiona cítila, jak se přibližuje k Dracovi a upevňuje své sevření jeho ruky."Ignoruj je. Jsou jen šokovaní, že tě vidí po tak dlouhé době a taky žárlí na to, jak nádherně vypadáš." pošeptal ji Draco a usmál se na ni.Pokusila se usmát zpět, ale selhala. Rozešli se k jejich stol když Hermiona najednou zamrzla. Uviděla Luciuse Malfoye a jeho ženu sedět u toho samého stolu."Neřekl jsi mi, že tady budou." zasyčela Hermiona na Draca. Ten jen pokrčil rameny a postrčili ji směrem ke stolu. Lucius a Narcissa se postavili, když mladý pár došel až k nim."Draco, drahoušku tady jsi." řekla jeho matka a věnovala mu polibek na obě tváře.Narcissa Malfoyová byla svoji krásou a postojem zastrašující žena. Její vlasy byli staženy do elegantního uzlu, oblečené měla smaragdově zelené šaty. Lucius, nadruhou stranu, zpočátku vypadal, jakoby viděl smrtijeda, než je jeho pohled změnil v čisté znechucení."Draco...toto je tvá....snoubenka?" zeptal se Lucius s úšklebkem."Ano jsem. Jak se máte? Nezhubl jste? Hádám, že vězeňská strava nebyla moc dobrá. Vypadáte, jako by jste za poslední tři roky neměl pořádné jídlo." řekla Hermiona sladce. Lucius byl naprosto šokovaný tím, jak se k němu chovala a Draco se musel hodně ovládat, aby se nerozesmál." Vypadáte úžasně paní Malfoyová. Musím říct, odvedla jste skvělou práci, vychovat Draca, tak že chce pomáhat druhým. To, že přišel do Afriky, byla jedna z nejlepších věcí, které se mi, kdy staly." řekla Hermiona Narcisse."Je potěšení tě vidět po tak dlouhé době." odpověděla Narcissa. "Draco, co abys nám zašel pro něco k pitím, zatím co si my dvě popovídáme?" Draco přikývl, odešel pro skleničky šampaňského. Za moment se Draco vrátil a uviděl, jak se jeho matka a Hermiona smějí zatímco jeho otec vypadal, jakoby seděl blízko koňských stájí. Draco podal Hermioně skleničku a ta mu poděkovala."Hermiona mi právě vyprávěla o její první zkušenosti s mnoholičným lektvarem. Drahá, stále nemohu uvěřit, že jsi přeměnila sebe samotnou v kočku." řekla Narcissa, když se Draco posadil vedle Hermiony."Ano, byl to jeden z mých slabších momentů." řekla Hermiona a lehce se zachichotala. Draco položil svou ruku na Hermioninu a lehce ji stiskl, otočila se na něj a on ji ústy naznačil 'děkuji'. Ona se usmála a k Luciusově nechuti mu věnovala polibek na tvář."Takže jsi potkala mého syna v Africe?" zeptal se Lucius."Ano pane, jeho pomoc vesnici byla úžasná." odpověděla Hermiona."Ano, můj syn dokáže být úžasný chlapec, když se snaží." zářila Narcissa."Proč jsi jela do Afriky?" zeptal se Lucius."Pomáhat chudým. Tu práci jsem si zamilovala natolik, že jsem zde zůstala další tři roky, až do doby, kdy mne Draco požádal o ruku, ani ne před měsícem jsem se přestěhovala zpět do Londýna." Zalhala. Toto ji velmi rychle přestávalo bavit."Jaké štěstí, že si můj syn našel někoho, kdo je ochotný se pro něj vzdát práce." okomentoval Lucius."Oh ,ale já jsem se nevzdala práce, jen teď budu dělat něco jiného." odpověděla Hermiona. Což nebylo daleko od pravdy. Hermiona nechtěla tančit a zpívat v Burlesque do konce svého života.Hermiona se rozhlédla po sále když uviděla, jak se k nim blíží Ginny Weasleyová, tak jí srdce začalo bít jako o závod. To poslední, co teď potřebovala, byla hlasitá výměna názorů s Ginny ale k překvapení po jejím boku nebyl Harry, ale Blaise Zabini."Hermiono Grangerová, jsi to ty?" zeptala se Ginny a objala Hermionu hned poté, co se s Dracem postavili."Ahoj Ginny, jak se máš ?" zeptala se lehce nervózní Hermiona." Skvěle. Chyběla jsi mi, kde jsi sakra byla?" zeptala se Ginny, když si stoupla zpět k Blaisovi."Dobře. Vlastě jsem byla pryč ze země, v Africe. Co se stalo tady?" zeptala se Hermiona a rukou ukázala mezi Blaise a Ginny."Takže, toto je ta holka, kterou jsi přede mnou schovával?" zeptal se Draco. "Rád tě zase vidím, Ginny. Když jsem tě viděl naposledy, hrála si za Svaté Harpie." pozdravil ji Draco."Ano, ale skončila jsem, abych se mohla soustředit na osobní život. Asi před měsícem jsem potkala tady Blaise a prostě jsme do toho praštili." řekla Ginny a usmála se na muže po jejím boku." Ta ženská mě má pěkně omotaného kolem prstu. Hádám, že to má po mámě." řekl Blaise. Všichni se posadili a pokračovali ve večeři, která byla podávána krátce poté, co se objevili Blaise s Ginny. Hlavním tématem byly "zásnuby" Draca a Hermiony."Dámy a Pánové, prosím o pozornost." ozval se Kingsley Pastorek."Děkuji za vaše dnešní dary. Všechny dnes vybrané peníze poslouží pro zlepšení života a nápravu zničených oblastí po válce. Jsem rád že zde dnes mohu vidět spoustu tváří i velké sloučení kouzelnické společnosti. Po tolika bolestech z války je dobré vidět, že se lidé mohou změnit a jsem si jistý, že důkaz této změny bude zítra na přední straně Denního Věštce. Právě jsem se dozvěděl skvělou informaci, která jen potvrzuje, že původní názor se může změnit a že minulost může zůstat minulostí. Rád bych oznámil zasnoubení pana Malfoye a slečny Grangerové." celý sál propukl v potlesk kromě těch, kteří byli naprosto šokovaní - mezi nimi i Harry Potter a Pansy Parkinsonová.