Burlesque

Zásnubní večeře

Následující týden byl z větší části klidný. Hermiona a Draco zůstávali v okolí Sídla, četli si, škádlili se a užívali si chvíle strávené pettingem ve svých pokojích a kdekoliv v Sídle, kde je nikdo nemohl vidět. Narcissa pokračovala v plánování svatby a Hermiona musela přiznat, že si plánování svatby snů užívala. Vybrali květiny - červené růže a bílé orchideje - hudbu, jež bude směsicí klasiky a velikánů, jako byl Frank Sinatra, a jídlo, které se bude skládat z pečeného jehněčího s rozmarýnem, dýňové polévky, zeleninového salátu s balsamikovým dresinkem a grilovaného chřestu. Ovšem Hermioninou oblíbenou částí byly šaty."No, Hermiono, chceš hedvábí nebo krajku?" zeptala se Narcissa, když spolu zkoumaly látky, které před ně rozložila švadlena. Ke každé látce byl přiřazen náčrt šatů, jež by se z ní daly ušít. Všechny byly tak krásné, že pro ni bylo těžké si vybrat, ale nakonec spatřila šaty svých snů. Byly z jemného hedvábí s výšivkou, navíc náčrt těch šatů splňoval všechny Hermioniny požadavky. Budou bez ramínek, se srdíčkovým výstřihem, přiléhavým živůtkem a bohatou sukní. Prostě perfektní princeznovské svatební šaty. Hermiona na ně ukázala."Jsi si jistá, drahá?" zeptala se Narcissa."Ano, jsou perfektní," řekla Hermiona a čím déle hleděla na náčrt a látku, tím více se do nich zamilovávala."No, skvělá volba," řekla Narcissa a přejela rukou po látce. "Také dobrá volba látky. Jestli budeš dál takhle dobře vybírat, myslím, že budeš zatím nejlépe oblékanou Lady Malfoyou," řekla jí věcně."Naprosto souhlasím. Teď kdybyste se mohla vysvléknout do spodního prádla, abych vám mohla vzít míry a začít pracovat na šatech..." řekla švadlena."Opravdu musím? Tady, před..." odmlčela se Hermiona a objala se. Skutečně by se necítila dobře, kdyby tu měla stát před Narcissou jen v kalhotkách. Dokonce ani při tancování v klubu nikdy neukazovala své břicho a z dobrého důvodu."Oh, drahá, neboj se," řekla Narcissa. "Ne že bych nikdy před tím neviděla ženské tělo. Teď pojď, čím rychleji to uděláme, tím dříve se budeš moci zase obléknout," řekla. Hermiona se kousla do rtu. Věděla, že s Narcissou se nemá cenu hádat, takže to vzdala, svlékla se a úhledně skložila své oblečení na gauč. Když byla hotová, začala si zase kousat ret a zůstala k oběma ženám otočená zády. Rukama si zakryla břicho, jak nejlépe mohla."Drahá, nemohu ti vzít míry, když stojíš takhle. Ruce podél těla," řekla švadlena, popadla Hermionu za ruce a přitáhla jí je k bokům, čímž odhalila jizvu, jež se táhla přes Hermionin podbřišek od jednoho boku k druhému."Bože, co se ti stalo?" zalapala po dechu Narcissa, když spatřila ošklivou jizvu, jež hyzdila perfektní kůži Hermionina těla."Válka ke mně nebyla zrovna přívětivá, ani vaše sestra ne," poznamenala Hermiona a snažila se zůstat v klidu."Oh, drahá, je mi to tak líto. Neměla jsem nejmenší tušení," řekla Narcissa uklidňujícím a zároveň smutným tónem."To nebyla vaše chyba. Jen nemám moc ráda, když to lidé vidí. A to ještě není to nejhorší," řekla a otočila se, aby Narcisse ukázala svá záda, kde se nacházela stejná tmavá jizva, která se z větší části táhla podél její páteře. "Ale mohli bychom už pokročit s tím měřením? Začíná mi být zima," oznámila a přivedla tak obě ženy zpět do reality. Nic víc už nebylo řečeno. Švadlena jí vzala míry, rozloučila se a odešla začít s prací na šatech. Hermiona se oblékla a poděkovala Narcisse. Poté se také rozloučila a šla přímo do svého pokoje. Nebyla tam ještě ani pět minut, když se ozvalo zaklepání na dveře. Hermiona otevřela a našla za nimi stát Luciuse Malfoye se svým permanentním úšklebkem."Pane Malfoyi, jak vám mohu pomoci?" zeptala se klidným, vyrovnaným hlasem."Zdá se, že je má žena znepokojena nějakými novinkami, jež právě zjistila, a co znepokojí ji, znepokojí i mě. Chápu, že jsou zde jisté věci, které vám má švagrová udělala, a rád bych vám s nimi pomohl," řekl jí Lucius."Tomu nerozumím. Co byste mohl udělat, abyste mi s nimi pomohl?" zeptala se Hermiona."Chci zaplatit odstranění vašich jizev," řekl."No, děkuji vám za nabídku, ale já je nechci odstranit. Připomínají mi, odkud jsem přišla, a také, že v každém člověku je temná stránka, ať už je to kouzelník, nebo ne. Tak, je ještě něco, s čím vám mohu pomoci?" zeptala se Hermiona. Lucius se na ni zamračil a poté odešel. Hermiona za ním zabouchla dveře a dlouze vydechla, aby se uklidnila. Ani ne vteřinu poté se ozvalo další zaklepání na dveře. Otevřela je a za nimi stál Draco."O čem to můj otec mluvil?" zeptal se s obavami."O ničem," řekla Hermiona a zůstala stát ve dveřích, takže nemohl projít dovnitř."Něco to asi bylo, když sem šel celou tu dálku z jeho křídla, jen aby s tebou mluvil. Proč se přede mnou pořád uzavíráš? Kolikrát ti mám říkat, že mi můžeš říct cokoliv; že jsem tu pro tebe?" ptal se Draco."Fajn, chceš vědět, o čem to celé bylo?" vyštěkla na něj Hermiona a sundala si tričko. "Bylo to o tomhle," řekla a ukázala mu své jizvy. I když už před ním měla sundané tričko několikrát, vždy se ujistila, že nespatří její jizvy. A že to byl docela úkol. Draco na ni dlouho jen zíral, než promluvil."Jak?" zeptal se."To mi udělala tvoje drahá tetička," řekla Hermiona kousavě a přešla od dveří do pokoje. Draco ji následoval."Hermiono, je..." začal Draco."Je mi to líto. To jsi chtěl říct? Protože bys měl vědět, že už jsem docela unavená z toho, jak to lidé pořád říkají," křičela na něj."Neměl jsem ani tušení. Proč jsi nic neřekla?" zeptal se Draco a přešel k ní, aby ji objal, ale ona od něj ustoupila."Proč bych měla? Ne že by tohle snad mělo vydržet, tak proč bych se ti vůbec měla otevřít? Říkáš, jak mě miluješ, a jak chceš, aby nám to klapalo, ale já vím, že v momentě, kdy dostaneš své dědictví, mě opustíš a zase budeš spát každou noc s jinou holkou," řekla Hermiona."To není pravda a jestli si to myslíš, tak mě vůbec neznáš. Opravdu tě miluju a chci s tebou strávit zbytek života. Chci si tě vzít a kdyby nebyla šance, že mě můžeš také milovat, tak by ti ten prsten nikdy neseděl. Zjistíš, že když se ho pokusíš sundat, tak to nepůjde, protože máš být moje, Hermiono. Jen si přeju, abys mě mohla pustit do svého nitra," řekl."O čem to mluvíš?" zeptala se Hermiona, šokovaná tím, co právě řekl."Dělej, zkus si ten prsten sundat," řekl Draco a projel si prsty své platinové vlasy. Hermiona se pokusila si prsten stáhnout, ale nepodařilo se jí to."Tomu nerozumím," řekla Hermiona a stále se snažila ho sundat, ale ani se nepohnul."Ten prsten je očarovaný," vysvětlil Draco. "Sedí jen tomu, kdo mě miluje nebo je schopen mě milovat, a nesundáš ho proto, že prsten ví, že jsi pro mě perfektní. Hermiono, jsi moje druhá polovička, jsi všechno, co je na tomto světě čisté, dobré a správné, a i když jsi měla těžkou minulost, v mých očích jsi dokonalá. Budu tě milovat až do dne, kdy zemřu, a doufám, že mě budeš také milovat. Tohle všechno bylo pro to, abych ti ukázal, že jsme dokonalý pár. Že se doplňujeme," řekl Draco a vzal její ruce do svých. "Jestli mě přijmeš, opravdu bych chtěl, aby se svatba konala tak, jak je v plánu, protože vím, že spolu budeme šťastní, jako jsme byli těchto pár týdnů. Vím, že to nebude vždy jednoduché, možná se budeme chtít čas od času navzájem zabít, ale mohu slíbit, že tě nikdy nezraním, když bude v mých silách tomu zabránit, a že nic na tomto světě už ti nikdy neublíží. Výměnou za svou lásku žádám, abys mě také milovala," vyznal se jí Draco."Draco, já nevím, jestli jsem schopná milovat," řekla Hermiona se slzami v očích."Vím, že jsi, protože jsi souhlasila být mou falešnou snoubenkou z lásky k holkám, se kterými pracuješ, a z lásky k dětem, které ani neznáš. Jen mě nech tě milovat, starat se o tebe a hlavně mě pusť do svého nitra, Hermiono. Potřebuju, abys mě pustila do svého nitra," řekl Draco a jemně ji líbal na tváře a ústa. Hermiona přikývla, políbila ho a nechala jejich těla splynout v jedno."Draco, tohle bude asi dlouhý rozhovor, takže bychom si měli sednout," řekla Hermiona, když se trochu zklidnila. Posadila se na gauč a Draco naproti ní."Víš, že od té doby, co jsem začala studovat v Bradavicích, jsem bojovala proti Voldemortovi. Od svých jedenácti let jsem bojovala proti zlu a všem, jenž ho podporovali, včetně tebe. Víš většinu toho, co se za ty následující roky stalo. Všechny ty bitvy a bolest, jež způsobily. I přes to všechno jsem našla lásku ve svém nejlepším kamarádovi, ale to nevydrželo, protože jsme byli příliš rozdílní, a také kvůli nevěře. To je jeden z důvodů, proč jsem odešla z kouzelnického světa. Bylo pro mě těžké vidět ho s ženou, o níž jsem věděla, že s ní spal, když jsme ještě byli spolu. Ale definitivně jsem se rozhodla až kvůli rodičům. Než jsem po šestém ročníku odešla s Harrym, vymazala jsem jim vzpomínky a schovala je, aby se jim během války nic nestalo. Po poslední bitvě jsem si myslela, že už je bezpečné přivést je zpět, i přesto, že všichni Voldemortovi noshledi ještě nebyli nalezeni. Byla jsem tak hloupá. Skupina Smrtijedů mě sledovala, a když jsem přivedla své rodiče domů, zaútočili na nás a zabili je přímo před mýma očima. Nemohla jsem udělat nic, abych je zastavila, poněvadž mě začarovali a nutili se dívat. Donutili mě dívat se, jak mi mučili a zabili rodiče. Kdyby se neobjevil Harry se skupinou bystrozorů, byla bych taky mrtvá. Často si přeju, aby mě zabili spolu s nimi. Moji rodiče byli jediná rodina, kterou jsem měla a magie mi je vzala stejně jako spoustu dalších. Odešla jsem z kouzelnického světa, protože jsem nemohla snést tu bolest z vědomí, že dar, který mi byl dán, byl důvodem smrti mých rodičů," řekla Hermiona bez slz a emocí. Bylo pro ni těžké mluvit o smrti rodičů, takže při tom vždy držela své emoce na uzdě."Hermiono, musíš vědět, že to nebyla tvoje chyba. Nemůžeš všechno vědět a kontrolovat. Jsi dobrý člověk, kterému se staly špatné věci, ale nic z toho nebyla tvoje chyba," řekl Draco a Hermionu objal. Přitiskl si ji k sobě a snažil se ji zbavit vší bolesti. Po tvářích se jí zkoulelo pár slz a ona se jako zázrakem necítila tak sklíčená jako před tím."Já vím," zašeptala. Pak se od něj odtáhla a otřela si slzy. "Tak, myslím, že máme zásnubní večeři, na kterou se musíme připravit," řekla a vstala. Když si uvědomila, že na sobě stále nemá tričko, rychle si zakryla hrudník."Jsi si jistá, že chceš jít? Mohl bych tě omluvit," řekl Draco."Nesmysl. Půjdu tam. Teď musíš odejít, abych se mohla připravit, takže ven," řekla Hermiona. Draco vstal a odešel ke dveřím. "A Draco...?" řekla Hermiona."Ano?" řekl a otočil se na ni."Díky," řekla prostě."Kdykoliv," odpověděl s úsměvem a odešel se také připravit.***"Už jsem ti říkal, jak skvěle vypadáš v zelené?" řekl Draco, když spolu kráčeli k formální jídelně, kde se měla konat zásnubní večeře."Myslím, že už nejméně stokrát," řekla Hermiona s úsměvem. Měla na sobě ty zelené sametové šaty s jedním rukávem, které jí Draco vybral a boty na podpatku bez špičky, jež se k nim skvěle hodily. Outfit doplňovaly jednoduché diamantové 'pecky' (náušnice) a diamantový náhrdelník. Vlasy měla zčesané do nízkého elegantního drdolu. Draco měl na sobě společenský hábit se zelenou kravatou, jež ladila s Hermioninými šaty. Musela uznat, že mu to ve společenském hábitu sluší.Stáli před formální jídelnou a čekali, až Lucius oznámí jejich příchod."Jsi na to připravená?" zeptal se Draco a nabídl jí rámě."Jasně, tak pojď," řekla a rámě přijala. Dveře se otevřely a oni vkročili do místnosti plné lidí, jenž stáli a tleskali jim. Formální jídelna byla tvořena vysokými zdmi plnými obrazů a křišťálových lustrů. Hermiona se usmívala, když procházeli místností až ke vzdálenějšímu konci stolu, naproti místu, kde seděli Lucius s Narcissou. Draco pro Hermionu odsnunul židli, jež byla po pravici od té jeho. Kopírovali tak způsob, jakým byli usazeni Lucius a Narcissa. Jedli večeři, jež sestávala z chutné hovězí rolády, pečených brambor, čerstvého salátu a orestovaných hrušek posypaných skořící. Vyslechli si několik blahopřejných proslovů a zdvořile všem řečníkům poděkovali, i když Hermiona znala jen pár z nich. Pak přišel na řadu s proslovem Lucius a Hermiona tiše zasténala. Draco vzal její ruku do své a jemně ji stiskl na znamení podpory."Dobrý večer, všichni. Děkuji vám, že jste poctili mou rodinu tím, že jste sem dnes večer přišli, abychom oslavili zasnoubení mého syna Draca Luciuse Malfoye se slečnou Hermionou Jean Grangerovou. Většina z vás ví, že naše rodina s ní v minulosti neměla zrovna nejlepší vztahy, ale zjistil jsem, že je to skutečně vyjímečná žena a věřím, že do naší rodiny skvěle zapadne. Já i má manželka ji v naší rodině a v životě našeho syna rádi přivítáme . Přeji vám mnoho let plných lásky a štěstí. Na zdraví," řekl Lucius a pozvedl sklenici, aby páru připil. Draco i Hermiona si oba mysleli stejnou věc, a když se na sebe podívali, začali se tiše smát. Někdo Luciuse vážně vyměnil za někoho jiného. Buď to, nebo měla Narcissa na svého muže větší vliv, než se zdálo. Zbytek večera se nad kávou a dortem bavili se všemi účastníky večeře. Hermiona byla vděčná, když odešel poslední ze sta hostů, a ona si konečně mohla sundat boty."Hermiono, nechtěla by ses se mnou projít po zahradě?" zeptal se Draco. Během večera si svlékl hábit i sako a měl na sobě jen kalhoty, košili, kravatu a vestu. Vypadal uvolněně a přes to sofistikovaně."Moc ráda," řekla Hermiona, vzala ho za ruku a vyšli spolu do zahrady. Noc byla chladná a studené kameny zahradních cestiček Hermioně příjemně chladily nohy. Vždycky ráda chodila bosá po trávě. Uklidňovalo ji to."Na co myslíš?" zeptal se Draco a vytrhl ji tak ze vzpomínek na léta, kdy byla ještě nevinná a o nic se nestarala."Myslím, že budu první u té fontány vprostřed zahrady. Vsaď se," řekla Hermiona a pomalu od něj couvala pryč."Vážně?" zeptal se Draco se samolibým ušklebkem a kráčel směrem k ní."Vážně," řekla, otočila se a sprintovala směrem k fontáně; po cestě upustila boty. Draco ji rychle dohnal a v momentě, kdy už byla téměř u cíle, se ji snažil popadnout za zápěstí, ale ona odběhla z jeho dosahu a elegantně vyskočila na okraj fontány."Vidíš, říkala jsem ti, že tu budu první," řekla a snažila se po tak rychlém běhu popadnout dech."Ano, tak jsi pro jednou měla pravdu," škádlil ji Draco a vylezl za ní na okraj fontány."Já mám vždycky pravdu," řekla Hermiona povýšeně."Opravdu, Grangerová?" řekl a kráčel směrem k ní. Přikývla a samolibě se na něj ušklíbla způsobem, jenž konkuroval i jeho nejlepšímu úšklebku. "No, myslím, že by měl někdo slečnu Všechno-znám zpacifikovat," řekl Draco a skočil do fontány. Voda mu sahala až po kolena. Hermiona pokračovala v chůzi po okraji fontány a snažila se uniknout z Dracova dosahu."Ani na to nemysli," řekla mu."Na co nemám myslet?" řekl Draco, popadl Hermionu pod koleny a přehodil si ji přes rameno."Hned mě polož na zem!" křičela Hermiona."Dobře, když tak naléháš," řekl Draco, přetáhl si Hermionu do náručí a spadl i s ní do studené vody."Nemůžu uvěřit, že jsi to udělal," řekla Hermiona a cákla mu vodu do obličeje. Draco se jen zasmál a také ji pocákal. Vstala a pokusila se vylézt ven, ale Draco ji chytil a stáhl zpět do vody."Kam si myslíš, že jdeš?" zašeptal jí do ucha, až jí přejel mráz po zádech,"Draco..." vydechla."Ano?" řekl, líbal ji při tom na krku a opíral si její záda o svou hruď."Mmm. Nepřestávej," zasténala, když pokračoval v útoku na její krk a navíc začal jednou rukou masírovat jedno z jejích dokonalých ňader, zatímco druhá ruka putovala dolů k lemu jejích šatů. Vyhrnul je a vklouzl jí rukou do kalhotek."Ne, Draco. Co když nás někdo uvidí?" zalapala po dechu, když začal třít její citlivé místo."Neboj, nikdo sem nepřijde. Jsme tu jen ty a já," řekl, volnou rukou jí pootočil hlavu a hladově ji políbil. Hermiona zavzdychala a zasténala, což bylo vše, co Draco potřeboval, aby byl zase tvrdý jako kámen. Tahle žena ho zabije, jestli ji nebude moci brzy mít."Bože, Hermiono, já tě tak strašně chci," zavrčel a dál si hrál s jejím klitorisem, z čehož byla Hermiona už pěkně mokrá."Já vím, ale to nemůžeme. Můžeš mě mít, až budu tvou ženou," zašeptala svůdně."Ten slib ti připomenu," řekl, znovu ji začal líbat a krátce poté ji přivedl k orgasmu. Když Hermiona nabyla zpět svých smyslů, klekla si do vody, rozepla Dracovy kalhoty a vysvobodila tak jeho krásný dlouhý penis."Hermiono, co to..." začal Draco, ale Hermiona ho umlčela a začala jazykem kroužit po špičce jeho chlouby, až zasténal a zaklonil hlavu. Pokračovala v lízání a jemném cumlání, než si konečně strčila celý jeho penis do pusy. Dracovi z toho znatelně zeslábla kolena. Pohybovala hlavou nahoru a dolů a kroužila při tom jazykem po celé jeho délce."Hermiono, přestaň, už budu," zasténal Draco. Nechtěl ji nutit, aby všechno spolkla, kdyby nechtěla, ale Hermiona ještě zrychlila tempo. Za chvíli už Draco vykřikl, udělal se jí do pusy a Hermiona všechno poctivě spolykala. Draco poklesl v kolenou, vzal Hermionin obličej do dlaní a dlouze ji políbil."To bylo úžasné," řekl a znovu ji políbil. "Ty jsi úžasná.""Díky. Ty jsi taky úžasný, to víš. Přijal jsi mě se všemi mými klady i zápory. Myslím, že ty jsi ten dobrý, ne já," řekla Hermiona."Jsem dobrý jen díky tobě, Hermiono. To už jsem ti říkal," řekl. Vstal, upravil si kalhoty a podal ruku Hermioně, aby jí pomohl vstát. Poté vylezl z fontány a pomohl vylézt i jí. Spolu se vydali zpět k Sídlu a Hermiona po cestě sebrala své boty tam, kde je upustila."Dnešní večer nebyl tak špatný," poznamenala, když procházeli ztemnělým Sídlem."Ne, to nebyl," řekl Draco. "Užila sis to?""Myslím, že ano. I když jsem nikoho z těch lidí neznala," řekla."No, vedla sis dobře. Myslím, že z tebe bude skvělá Lady Malfoyová, až nastane čas."Hermiona neodpověděla. V tichosti došli ke svým pokojům, kde si řekli 'Dobrou noc' a šli spát.