Burlesque

Harry a Pansy

Hermiona se probudila s pocitem, jako by se vznášela. Otevřela oči a zjistila, že ji Draco nese ztemnělým Sídlem. Přitulila se k němu ještě blíž a mohla cítit tichý chichot, jenž vibroval jeho hrudí. Otevřel dveře jejího pokoje, položil ji na postel a přetáhl přes ní přikrývku. Políbil ji na čelo a otočil se k odchodu, když ho zastavila drobná ruka, jež ho chytila za zápěstí."Neodcházej," řekla Hermiona tiše, skoro šeptem. Pobídl ji, aby se posunula, a vklouzl k ní do postele.Následující ráno proběhlo jako to předchozí. Hermiona si začínala celkem zvykat, že svá rána tráví zrovna s Dracem. Spala nerušeně celou noc, což se jí moc často nestávalo."Hermiono?" zeptal se Draco a odložil noviny."Hmm," odpověděla, ztracená v myšlenkách."Matka mi řekla o tvých rodičích. Je mi to líto. Nebyla o tom zpráva v novinách, takže jsme neměli ani ponětí," řekl Draco."To proto, že jsem je požádala, aby to vynechali. Nechtěla jsem, aby mi média vtrhla do života hned po tak osobní tragédii," řekla a postavila šálek na stůl."Proto ses vzdala magie? Protože zabila tvé rodiče? zeptal se Draco. Hermiona tam chvíli jen tiše seděla."To není jediný důvod, ale částečně ano. Dneska odpoledne máme tu nemocniční benefici, že?" zeptala se ve snaze změnit téma."Ano, připrav se na mediální bombardaci," řekl Draco. Nechtěl Hermionu tlačit k odpovědím na otázky ohledně její magie. Zatím. "Co bys chtěla dělat v mezičase?" zeptal se."Co bys chtěl dělat ty?" zeptala se na oplátku ona jeho."Chtěl bych se milovat s překrásnou ženou, ale moje snoubenka chce počkat do svatby, víš," řekl Draco a samolibě se uculoval.Hermiona zrudla. "No, tvá snoubenka musí být velmi slušná žena, že se nedá tak snadno," odpověděla chladně."Je to ta nejslušnější a nejúžasnější žena, jakou jsem měl to potěšení potkat," řekl věcně."Musí být šťastná, že má někoho, kdo o ní smýšlí tak vysoce," řekla Hermiona.Draco vstala a zašeptal jí do ucha: "Já jsem ten šťastný." Vášnivě ji políbil, až jí z plic vysál všechen vzduch. Hermiona zasténala a Draco se okamžitě postavil do pozoru. Odtáhl se z polibku, čímž si vysloužil další - tentokrát nespokojené - zasténání. Opřel si čelo o její a zhluboka se nadechl. "Co kdybychom se šli obléknout a pak projít po zahradě? Nadýchat se čerstvého vzduchu?" zeptal se a Hermiona jen přikývla, nevěříc svému hlasu.***"Hermiono, jsi připravená vyrazit?" zeptal se a zaklepal na její dveře."Ještě minutku," zavolala Hermiona, vklouzla do svých bot na podpatku, popadla z postele kabelku a vyrazila ke dveřím. Otevřela je a Dracovi se nesmírně líbilo, na co právě hleděl. Modrá jí neskutečně slušela. Vlasy jí spadaly přes pravé rameno v asymetrickém culíku - jednoduchém, a přesto sofistikovaném. Měla na sobě dlouhé safírové náušnice s kamínkem ve tvaru slzy, jež jí vybral on, a jež přitahovaly pozornost k jejímu krku."Připravená," řekla, vyšla do chodby a zavěsila se do Draca. Ten měl na sobě šedý oblek s modrou košilí, která ladila s barvou jejích šatů."Jako obvykle vypadáš úžasně," komentoval Draco."Ty taky," řekla Hermiona a usmála se na něj.Když dorazili do Příčné ulice, protlačili se skrz davy fotografů do sálu, kde se měla nemocniční benefice konat. Sál byl jasně osvětlený a vypadal jako jarní zahrada s faunou a flórou různých druhů a barev. Tu a tam byly umístěny i fontány. Vydali se ke svému stolu, kde se k nim brzy přidali Blaise s Ginny a pan a paní Malfoyovi spolu s Theodorem Nottem a Daphne Greengrassovou."Draco, jak se daří?" zeptal se Nott a potřásl si s ním rukou."Čau Theo, dobře, pamatuješ si Hermionu?" řekl Draco a pokývnul směrem k ní."Samozřejmě. Kdo by mohl zapomenout na nejchytřejší čarodějku naší doby," řekl Nott, vzal její ruku a lehce ji políbil, "a Hermiono, pamatuješ si Daphne?""Ano, ráda tě zase vidím," řekla Hermiona mile. Daphne jí odpověděla nepatrným přikývnutím."No, musím říct, že vaše oznámení rozvířilo pěknou diskuzi," okomentoval Nott a posadil se vedle Daphne."Ano, no, bude to svatba století. Přece jen, jak často se žení jediný dědic Malfoyových," řekl Draco."Jak tě znám..." začal Theo, ale Draco do něj strčil loktem."Není to Pansy Parkinsonová s Harry Poterrem?" zeptala se Daphne a dívala se na pár, jenž právě přicházel k jejich stolu."Ahoj všichni," řekla Pansy vysokým hlasem. Ostatní na pozdrav jen zamumlali. Harry provrtával očima Hermionu a přitáhl si židli, Pansy se posadila vedle Draca."Co tu děláte?" zeptal se Draco a snažil se neucuknout."Sedíme. K tomuhle stolu nás přidělili," řekla Pansy a samolibě se ušklíbla."Ahoj Harry," řekla Ginny a usmála se na svého bývalého. Ten se na ni jen ostře zadíval a pozdrav neopětoval."Hermiono, vypadáš prostě báječně. Nikdo by ani neřekl, že ti pod tou parádou proudí nečistá krev," řekla Pansy."Laskavě se u tohoto stolu zdržte takových řečí, slečno Parkinsonová," ušklíbl se Lucius a vysloužil si tak pohledy všech přísedících."Omlouvám se, pane Malfoyi, jen je pro mne velmi těžké sedět u stolu s podřadnými lidmi a krotit se. Vy musíte vědět, jaké to je," řekla Pansy sladce, nevinně."Ujišťuji vás, že nevím," odpověděl. Chvíli seděli v nepříjemné tichosti, poté Draco požádal Hermionu o tanec a odešli spolu od stolu."Nemůžu uvěřit jejich drzosti," řekla Hermiona Dracovi, když kroužili po parketu."No, musí se nechat, že Pansy je opravdu schopná najít všechny možné způsoby, jak člověka otrávit," řekl Draco suše."A ani nemůžu uvěřit tvému otci. Co jí řekl," řekla Hermiona."To nejsi jediná, má drahá," řekl Draco a lehce ji políbil na temeno. Po chvíli se šli podívat do tiché aukční síně, kde se měli vybírat peníze na nemocnici. Draco přihodil na první vydání knihy Historie Bradavic, jenž sem věnovala přímo škola. Věděl, že by ho Hermiona ráda měla.Hermiona se procházela uličkami plnými darů, když ji někdo popadl za ruku a zatáhl ji na místo skryté za trsem keřů."Co si myslíte, že děláte?" dožadovala se Hermiona odpovědi. Poté spatřila, že to byl Harry, kdo ji sem odtáhl."Musíme si promluvit," řekl."My dva si už nemáme co říct," odpověděla Hermiona a udržovala si od něj patřičný odstup."Hele, mrzí mě, co jsem řekl, ale musíš pochopit, že jsme od začátku Malfoye nenáviděli, a když jsem tě pak viděl, jak si ho ještě ke všemu budeš brát... Obzvlášť poté, co jsi mi řekla, že tohle všechno opouštíš," a ukázal na místnost plnou čarodějek a kouzelníků. "Byl jsem šokovaný, ty i Ginny jste mě obě opustily kvůli Zmijozelům; sotva jsem to mohl snést. Miluji tě, Miono, a nechci tě vidět zraněnou. Když jsi mi poprvé řekla, že odcházíš, rvalo mi srdce se s tebou rozloučit. Po válce jsem tě potřeboval a ty jsi prostě vyhodila všechno z okna a vůbec tě nezajímalo, že jsou tu i ostatní, kteří by tebe a tvou magii potřebovali," pokračoval Harry."A co chci já nebylo důležité? Neznamenalo pro tebe to, čím jsem si po válce prošla, tolik jako tvoje sobecké potřeby? Moji rodiče jsou mrtví kvůli magii. Fred je mrtvý kvůli magii a Teddy nikdy nepozná své rodiče, protože mu je magie vzala," skoro na něj křičela Hermiona. "Tak promiň, že jsem ti nemohla stát za zadkem a starat se o tvoje potřeby," řekla a odešla, nechávajíc ho za sebou stát s otevřenou pusou."Draco, chtěla bych odejít," zašeptala mu do ucha, když ho našla, jak si povídá s Theodorem a Blaisem."Je všechno v pořádku?" zeptal se s obavami, když si všiml výrazu jejího obličeje."Ano, nemůžeme prostě jít?" zeptala se Hermiona. Přikývl a společně se rozloučili a přemístili zpět do Sídla.