Nelétavá

Kapitola 11 - Probuzení

Vivien

Sedím na dřevěné lince a vedle sebe mám položený hrnek s meduňkovým čajem. Oliver mi ho uvařil na uklidnění a za vše mluvilo to, že ho připravil i pro sebe. Z puntíkatých hrnků se ještě kouřilo, ale Oliver už jednoho stejně upíjel. Potřeboval se zklidnit.

Ozve se pisklavý zvuk vycházející z časovače a Olly rychle obrátí lívance na pánvičce. Obracečku opře o bok pánve a otočí se na mě. V útulné ale malé kuchyňce se nedá před jeho zkoumavým pohledem utéct, tak se snažím upřeně sledovat špičky svých nohou.

„Viv, já... co se stalo v kavárně?" zeptá se opatrně a odzbrojí mě tím, jaké použil oslovení. Viv – tak mi ještě nikdy neřekl. Vždycky jen Vločko nebo Vivien. Tohle znělo tak jemně a hladilo to po duši.

Pevně zatnu zuby. Zase se mi to stalo. Zase jsem se rozněžnila. Jako nějaká lidská naivka.

„Proč si myslíš, že se něco stalo?" usměju se a necítím se nijak zle. Takhle se víl chovají pořád. Nechtějí svými problémy zatěžovat jiné, aby nezničily kouzlo vílí říše. Na rozdíl od lidí, kteří si pořád stěžují.

„Je mi jedno, jestli jsi zvyklá v sobě všechno zadržovat. Chtěl bych to vědět, protože od té doby se chováš jinak," řekne Olly a nakloní se blíž ke mně. Zase z něj mám trochu strach, potom co jsem ho viděla vlepit nejednu facku Leně.

Dojde mi, co myslel svými slovy. Že ví, že něco skrývám. A proč? Protože jsem mu nejspíš někdy řekla, že to jsou víly zvyklé dělat. Plácnu se do čela. Bylo to tenkrát, když jsem mu vysvětlovala nesmysly na Zvonilce a jejím světě.

„Nevím, o čem mluvíš," zasměju se falešně a posunu se na lince kus od něj. Skoro při tom rozleju svůj čaj, takže si ho teď radši vezmu do ruky. V tu chvíli znovu zapípá časovač a Oliver se stáhne zpět k pánvi. Čerstvé lívance pak promaže silnou vrstvou marmelády a mně z té vůně zakručí v břiše.

„Takže, vílenko. Ty mi řekneš, co se tam stalo a já ti dám tyhle lívance s třešňovou marmeládou. Co ty na to?" ušklíbne se Olly, jehož zmatený pohled nahradil zase ten lehce děsivý. Mává mi před očima talířem s lívanci a já neodolám. Chovám se jako člověk, ach jo.

„Dobře, vyděrači. Lena mi vyprávěla o své babičce, která taky nedokázala roztáhnout křídla. Stejně jako já, byla i ona, půvabná a chladná víla, poslaná na zem. Podařilo se jí sice je rozpohybovat, ale během toho se zamilovala. A najednou měla pocit, že bez něj nemůže žít. Myslela si, že může rodinu kdykoli navštívit, ale ta jí zavrhla. Ona tedy zůstala na zemi, skrývala křídla a začala se začleňovat mezi lidi. A stala se takzvanou Zatracenou vílou. Nepatřila nikam, protože víly ji odmítly a kluk, do kterého se zamilovala, ji opustil," řeknu rychle a strčím si do úst kus lívance. Je výborný.

Přes řasy se podívám na Olivera. Jeho oči jsou ještě tmavší než normálně a tváří se nečitelně. Odložím talíř s lívanci vedle sebe a v tu chvíli se ke mně Olly vrhne. Rukama mě obejme kolem ramen a rty má jen kousek od mých.

Co teď většinou dělají lidé? Přesně tak, líbají se. Další tělesné projevy náklonnosti, které vílám připadají úchylné.

Olly mě ale nelíbá. Upřeně se mi dívá z očí do očí a já na chvíli zahlédnu jeho obvyklý zmatený jiskřičky v očích.

„Bojíš se, že se ti stane to stejné?" polkne. Já přikývnu a on si položí svou hlavu na mé rameno.

„To se ti nikdy nestane. I kdybych musel jít s tebou mezi víly," zašeptá a já vyjeknu.

Právě mi řekl, že mě má rád tolik, že by kvůli mně opustil rodinu.

Stejně jako měl rád Levi Marinu.

Miluje mě.

A já jeho taky.

Tím napůl vílím chladným a napůl lidským hřejivým způsobem.

U všech bohů.

Najednou se mi nadzvedne svetr a ozve se trhání látky.

S vytřeštěnýma očima si sáhnu za záda a nahmatám... křídla. Moje dosud skrytá křídla se probudila.

„Co se stalo?" zeptá se můj hnědovlasý společník.

„Vypadá to, že jsi probral moje křídla. Děkuju ti," zašeptám se slzami v očích. Olly mi říká, že je to skvělé, protože věděl, že to byl můj cíl.

„Mám tě ráda, Olly," řeknu mu a on mě políbí do vlasů. Tohle gesto mi přijde nádherné. Ale přesto je mi smutno. Snažím se usmívat, abych zamaskovala pravdu. Znamená to totiž to, že brzy opustím lidský svět.

Á! Máme přes 200 views! Vážně vám děkuju a doufám, že jste si užili i 11. kapitolu :) 

Tak co na to říkáte? Konečně se stalo to, na co Viv čekala přes rok. Ale jak sama naznačila, tak se blížíme ke konci. Jste zvědaví na konec? Jak tipujete, že to ukončím? Těším se na vaše tipy! 

Všimli jste si, že mu naše víla nakonec nic moc nevysvětlila? Asi by to udělala, ale probuzení křídel to jaksi překazilo :)

Vaše SakuraLao