Secret Love Song [CZ]

7.part

Niall's view:

,,Cože jste udělal?!"vykřikla a já silněji stiskl volant. Moc dobře věděla, co jsem udělal.

,,Slyšela jste."pronesl jsem tvrdým tónem.

,,Vy jste se zbláznil. Jestli se to dozví novináři, budou vás mít za homosexuála, únosce nebo vraha!"šílela a já pokroutil očima.

,,Nikdo se o něm nedozví."uklidnil jsem ji a přidal na rychlosti. Už jsem chtěl být doma a vidět ho. Žralo mě svědomí a tento pocit stále sílil a sílil. Potřeboval jsem vědět, jestli je v pořádku. Nestačilo mi pouhé uklidnění od mého zaměstnance, který ho měl hlídat.

,,Ahaa..a co když se bude bouřit, uteče a pak to všem vykváká?!"zavřeštěla a já se uchechtl.

,,Neuteče. O to se postarám."ujistil jsem ji a možná i sám sebe.

,,Vaše tajemství? Potom to bude ještě více nápadné!"upozornila mne a já zavrtěl hlavou.

,,Veřejnost ani neví, kolik mi je. Takže já a tajemství jsme dobří přátelé. Pokud by se to provalilo, vymysleli bychom si báchorku a mém bratranci."zamručel jsem a odbočil do ulic, které jsem poznával. Lampy kolem se začaly rozsvicovat a obloha stmívat. Zapnul jsem pro jistotu světla a pomalu dojížděl k mému domu.

,,Stejně už se nedá nic jiného dělat. Buďte opatrný pane Horane. Hned jak se lidi dozví, že budete na olympiádě, budou Vás sledovat na každém kroku a toho chlapce neskryjete."varovala a já s nezájmem přikyvoval.

,,Vy máte něco proti gayům?"zahučel jsem dřív než jsem si stačil rozmyslet, jestli toto doopravdy vypustím z pusy. Chvíli bylo ticho, ale pak se ozvalo zalapání po dechu.

,,Ne. Samozřejmě že ne. Jen. Jestli myslíte sebe. Neudělal byste si dobrou reklamu. Víte..co člověk to názor.."začala mi vše vysvětlovat a já jí utišil slabým zatleskáním.

,,Nemyslím sebe Natalie! Proboha! Jen se ptám."zavrčel jsem a vypl motor. ,,Zavolám Vám později. Jdu se seznámit se svou obětí."zažertoval jsem a Natalie se ironicky zasmála.

,,Vy jste vtipný pane Horane. Zatím."rozloučila se a náš hovor ukončila. Vystoupil jsem z auta a garáží prošel až ke dveřím do bytu. Zul jsem se, vysvlékl z košile a zůstal v bílém triku a černých uplých džínách. Cestou jsem narazil na zaměstnance, kteří uklízeli dům. Můj řidič co měl dnes hlídat již odjel.

,,Celý den prospal."zašeptala mladá dívčina a já si odfrkl. Přesně to měl taky udělat. Spát. Bez zaklepání jsem vrazil do "jeho" pokoje a setkal se s jeho pohledem.

,,No nazdar."povýšenecky jsem se usmál a sedl si na křesílko naproti postele. Harry se poněkud strachoval, co po něm chci, ale po mém posazení se uvolnil.

,,Dobrý den."slušně pozdravil a já se zarazil. Vypadal mladě. Neměl důvod mi vykat. Ale slušné vychování měl.

,,Jak ses vyspal?"nahodil jsem otázku a více se položil do křesla. Jeho zelené oči se neodpoutávali od těch mých. Měl je krásné. Už jsem se zmiňoval, že miluji zelenou?

,,D-dobře. Děkuji."zakoktal a já odtrhl na moment pohled, abych spatřil jeho klepající se ruce.

,,Nemusíš se mě bát. Nic ti neudělám."uklidňoval jsem ho a on vyvalil oči.

,,Vážně? Zmlátíte mne a pak mě uklidňujete, že mi nic neuděláte? Proč se mi Vám nechce věřit?!"pronesl drze a já zavřel oči.

,,Tak poslouchej. Omlouvám se, ano? Je mi to opravdu líto. Nevím co to do mě vjelo. A kvůli tobě nemůžu spát ani se pořádně soustředit. Prostě..nejradši bych všechno smazal ale nejde to. Je nějaká věc, kterou bych ti mohl dát jako odškodné?"smutně jsem po něm koukal a čekal, že si řekne o peníze, auto nebo cokoli drahého.

,,Chci odtud pryč."sklopil pohled a zmírnil svůj hlas na vystrašený.

,,To nejde. Ještě nejsi zdravý."zavrtěl jsem hlavou. Bylo v tom i něco dalšího. Nemohl jsem ho jen tak pustit. Co by to bylo za skandál, kdyby najednou z mého bytu vyšel mladý chlapec v mém věku?

,,Vážně? Řekl bych že jste mne měl hlídat jen dneska, ale je mi fajn, takže mě můžete pustit."odmlouval a já si rychle stoupl a zatnul pěsti.

,,Nemůžu! Nejde to! Prostě tu zůstaneš dokud ti nedovolím odejít!"zvýšil jsem hlas a koukal mu do očí. Vypadal, jako by mu to bylo úplně jedno. Bavil se se mnou jako s kamarádem, neměl vůči mě respekt a na to já nebyl zvyklý. Všichni se vždy stranili nebo mi lezli doprdele, ale nikdo nebyl drzý. Pokud nepočítám Natalii a pár mých nejlepších přátel.

,,To mě tu chcete věznit?! Jaký k tomu máte důvod?!"vyštěkl a já se pro uklidnění otočil k oknu.

,,Eh.."povzdechl jsem si a obličej dal do dlaně, abych si promnul oči. ,,..víš kdo jsem?"zeptal jsem se, protože jsem na to moc nespoléhal. Choval by se jinak. Jako všichni.

,,No..ten hlídač mi o Vás něco říkal, ale jako..vlastník golfových hřišť? To mi nepřijde moc výdělečné."zamumlal a já se uchechtl. Moc toho o podnikání nevěděl.

,,Ano. Vlastním ty největší golfové hřiště světa a jsem ten nejúspěšnější hráč. Vydělávám spousty peněz jen tím, že podepíšu papíry o tom, že se na jednom z mých hřišť bude konat nějaká velká soutěž."objasnil jsem mu a on ironicky zalapal po dechu.

,,Jste Niall Horan, tedy."dopověděl a já se na něj s úsměvem otočil.

,,Nebudeš tak hloupý, jak jsem si myslel. A ty jsi Harry, že ano?"přistoupil jsem k němu blíž a on pokýval hlavou.

,,Jak to víte? Hrabal jste se mi ve věcech, mezitím co jsem spal?"prokoukl mě a já ztuhl. Opravdu mu to pálilo. Musím se ho zbavit co nejdřív, potřebuji své soukromí a starat se zas jen sám o sebe, o nikoho jiného. Nestrachovat se prozrazení a neposlouchat ty jeho drzé kecy, které mne dost vytáčely.

,,Možná. Můžeš vstát Harry?"zeptal jsem se a on přikývl. Odkryl si peřinu a položil chodidla na zem. Pohlédl jsem na jeho tělo a tetování, které měl a na chvíli se soustředil jen na to, jak moc se mi líbí. Počkat! Cože?! Nelíbí! Je to kluk! A já mám rád dívky! Odtrhl jsem pohled a zavrtěl hlavou. To nejde! Už aby bylo po olympiádě a já ho mohl vyhodit zpět na ulici. ,,Oblékni se a přijď dolů. Udělám nám večeři."zamumlal jsem si spíše pro sebe a rychle utekl dolů do kuchyně. Co to bylo?!