Secret Love Song [CZ]

13.part

Harry's view:

Byla to tak trochu pravda. Mohl jsem si za vše sám. Kdybych neutekl, měl bych při sobě rodinu, bydlení, peníze a zdroje na hledání dobré práce. Ale na druhou stranu jsem shodil těžké závaží otroka a byl konečně volný. Slzy se kutálely po mé tváři samovolně dolů a já je postupně všechny utíral do rukávu košile. Zamčený na záchodě jsem dělal uraženého a čekal až se jeho výsost uráčí si uvědomit svou chybu. Stávalo se málokdy, že by se omluvil, takže jsem s tím moc nepočítal. Možná by přeci jenom bylo lepší vše ukončit a nechat tu všechny žít spokojený život. Niall by se mne zbavil, Robin s matkou by si mohli spolu sami užívat a já bych byl nadobro volný a osvobozený od celého krutého světa. Ale to jsem udělat nemohl. Nemohl jsem Robinovi dovolit vyhrát. On si mojí mámu nezasloužil.

,,Jste v pořádku?"zaslechl jsem klepání na dveře a poté jemný dívčí hlásek.

,,Naprosto."popotáhl jsem a vydechl. Nasadil jsem falešný úsměv a podíval se do zrcadla. Na mé tváři byly vidět stopy po pláči, ale nebylo to nic hrozného. Vystoupil jsem z kabinky a sedl si na první sedadlo hned za rohem, které bylo dost daleko od Nialla, jehož nohy se stále válely po stole. Nemrzelo ho nic z toho co řekl. Taky proč? Byl to Niall Horan. V jednu chvíli hodný andílek a v tu druhou namyšlený kokot, co si myslel, že když má hromadu peněz a slávu, může všechno. Jenže já se z něj narozdíl od ostatních posadit na prdel nenechal. Nezajímalo mě, kolik má peněz, jaký má majetek a jak moc slavný je. Ale on jako osoba. Byl tak milý, krásný a roztomilý když chtěl. A já do jeho pasti krásy padal čím dál tím hlouběji. Natáhl jsem se přes obě sedačky a hlavu si podložil lokty. Sice to nebyla ta nejvíce pohodlná poloha, ale na trochu spánku a vypuštění všech strašáků z hlavy stačila. Zavřel jsem oči a představil si normální život, který bych mohl bez Robina mít. Kdyby nebylo jeho, nic by se nestalo a já bych nebyl tam, kde jsem teď. Nepotkal bys pak ale Nialla! A to mi jediné možná vadilo. Na jednu stranu byl stejný namyšlenec jako Robin, ale na druhou to byl ten nejkrásnější a nejlepší člověk, kterého jsem kdy poznal. A takových lidí si je nutno vážit.

,,Harry?"ozvalo se v pozadí a já otevřel jedno oko. Nikde kolem nebyl, takže mne volal ze svého sedadla. Hrál jsem uraženého. Chtěl jsem, aby se omluvil i když nic moc špatného neřekl. Pouze pravdu. ,,Harry."oddechl si otrávneně a dále následovaly kroky. Zastavily se u mě a pak bylo dlouhou chvíli ticho. Nenápadně jsem pootevřel oko, abych zkoukl situaci a střetl se s Niallovo pohledem, který se zdál být mimo. ,,Co tu děláš?"pronesl klidným hlasem a sedl si na sedadlo naproti, aby na mne viděl.

,,Co myslíš?"zachraptěl jsem a otočil svou hlavu směrem k opěradlu, aby mi nekoukal do tváře, když mám zavřené oči.

,,Ležíš. Ale proč tady a ne u mě?"posmutnil a já zbystřil.

,,Zkus přemýšlet."ironicky jsem se zachechtal.

,,Byl jsem zlý?"zeptal se a já se na něj znovu otočil. Přikývl jsem a on sklopil pohled. ,,To ty také."zdvihl obočí a zatnul čelist, jako by ho mé chování štvalo.

,,Řekl jsem jen pravdu."protočil jsem očima a držel hlas na stejné hlasitosti jako on.

,,Takže mě máš opravdu za děvkaře?"naklonil hlavu na stranu a čekal na mou odpověď. Promnul jsem si čelo a zívl si, abych mu ukázal, jak moc unavený jsem.

,,Ne jen já."informoval jsem ho a zamračil se. Věděl snad, co dělá.

,,Jistě. Narážíš na ty novináře na letišti a jejich poznámky na tebe?"frajersky se pousmál a nasadil uražený výraz.

,,Taky. Říká se to o tobě všude. Noviny, televize, internet i lidé. A smutné je, že je to pravda."semkl jsem rty k sobě a čekal už jen na to, kdy začne řvát. Ale nic takového nepřišlo.