Secret Love Song [CZ]

8.part

Klepal jsem prsty do linky a čekal, až se upeče kuře a hranolky, které jsem strčil do trouby. Mohlo to trvat ještě dalších 30 minut, ale to mi nevadilo, jelikož jsem potřeboval přemýšlet. Já na kluky nejsem! Jen jsem mu záviděl tělo! Jo! To je ono! Žádné okukování ale závist! Kdybych ho tam na lavičce jen tak nechal ležet a utekl, možná by bylo vše snazší. Nemusel bych řešit takové problémy a už vůbec bych se nemusel starat o to, jestli je v pořádku. Nezáleželo mi na něm. Ale potřeboval jsem se ujišťovat, že je v pořádku a já mu nic neudělal. Že je takový, jako když jsem ho našel. I když už ten večer měl modřiny a vypadalo to, jako by ho někdo bil. Bál se mě, ale zároveň si dovoloval. Byl jeden velký otazník a mě zajímaly odpovědi, jenže on by se určitě jen tak nevyzpovídal neznámému klukovi. Určitě by chtěl info za info a to já nechtěl. Své soukromí jsem si chránil, a tak jsem to plánoval napořád.

,,Můžu?"ozvalo se a já sebou škubl. Všichni už byli pryč a já byl zvyklý na klid a samotu. Stále jsem si nezvykl, že tu je.

,,Jo jasně."horlivě jsem přikývl, když Harry poukázal na stoličku u stolu z druhé strany. Pomalu si sedl a lokty si opřel o dřevo. ,,Jestli Vám tu tolik vadím, opravdu odejdu a nic neřeknu."posmutněl a já vykulil oči.

,,Ne!"vykřikl jsem a tím ho zmátl. Vlastně i sebe. ,,Řekl jsem ti, že tě nepustím dokud sám neřeknu. Není to zrovna nejpříjemnější mít tě za prdelí, ale co už. Zvyknu si."usedl jsem na barovou židli před sebou a pohlédl na mé prsty.

,,To si mě tu plánujete nechat tak dlouho?"vyděsil se a já zavrtěl hlavou.

,,Do té doby, než skončí olympiáda."odpověděl jsem mu a povzdechl si. Měl jsem nutkání se ptát na jeho osobní život, ale nesměl jsem. Myslel by si, že je na stejné čáře jako já. A to nebyl. Byl jen host, o kterého jsem se musel starat kvůli své blbosti.

,,Ale to je dost dlouhá doba."opřel se více o opěradlo a já se uchechtl.

,,Jestli chceš tak moc jít, tak běž."přitvrdil jsem v hlase a zatnul pěsti. ,,Vlastně ne. Nemáš na výběr."vzpomněl jsem si a uslyšel Harryho zvonivý smích. Pohlédl jsem na něj a usmál se nad jeho krásným úsměvem a smíchem. Cože?! Ne! Už zase! Záviděl jsem úsměv a zuby!

,,Vy jste tak zmatený!"smál se mi a já se uvolnil a chechtal se taky. Byla to pravda. Opravdu jsem musel znít zoufale a zmateně. A byl jsem. Mé tělo se při pohledu na něj vždy zatřáslo a já nevěděl proč. Nemohl mne přitahovat. To nemohlo být možné. Nikdy jindy se mi to nestalo. ,,Promiňte."uklidnil se, ale úsměv stále zůstával na jeho tváři.

,,Máš hlad?"zamračil jsem se a podíval se do trouby. Sice to nebyla půl hodina, ale už tam vše bylo dost dlouho na upečení.

,,Ano."přikývl a sjel pohledem dolů, jako by nad něčím přemýšlel. Lekl jsem se, jestli mu nedošlo, že mé tělo reaguje na to jeho. To by byl teprve skandál, kdyby prozradil bitku i mé reakce.

Harry's view:

Sice jsem již dříve chodil s pár chlapci, ale nebylo to nic žhavého. A navíc po Robinovo záležitostech mě cokoli spojené s láskou odradilo. Lepší být sám a mít klid. Jenže Niall byl něčím zvláštní. Jiný než ostatní. Zajímalo mne, proč si mě musí nechávat tak dlouho. Kdo mu to nařídil, protože on sám to nevymyslel. Jemu osobně jsem vadil. A to mne mrzelo. Protože jsem tu byl proti své vůli. Ale nechtěl jsem se hned vyptávat, jelikož by chtěl vědět i něco o mně. A to jsem nikdy nikomu neřekl.

Nialla jsem neznal, ale vypadal arogantně a zároveň mile. Byl pohledný a celkem i roztomilý. Ale i kdyby se mi sebevíc líbil a byl jsem schopný někoho milovat, tak bych měl jeden velký problém. On by mi mé city neopětoval.

Na stůl před mé ruce postavil talíř plný kuřete a hranolek. Sobě nandal o něco méně než mně a začal jíst. Cítil jsem se špatně. On mi dával domov, jídlo a bezpečí jen proto, že udělal chybu, které litoval a já mu to neměl jak oplatit. Neměl jsem peníze ani domov. A k mámě jsem se vrátit nemohl, protože bych vlezl znovu do mé řeky bolesti. Svěsil jsem ruce podél těla a chtělo se mi brečet. Nic takového jsme doma nikdy nejedli. Jak už jsem zmiňoval, nebyli jsme nejbohatší rodina a tak jsem pořádné jídlo nikdy neokusil. A teď jsem ho dostával zadarmo jen proto, že jsem dostal nakládačku, kterou bych tak či tak dostal od Robina. Takže se vlastně neměl za co omlouvat. Jen plnil Robinovu práci, na kterou jsem byl zvyklý. Přejel jsem si po ruce, kde se vyskytovali otlačky Robinovo prstů od jeho pevného sevření. Na druhé ruce bylo to samé.

Pohlédl jsem zpět nahoru a zjistil, že Niall již svou porci snědl a nyní na mě kamenně zíral. ,,Říkals že máš hlad."pronesl s ledovým klidem a já se zatřásl pod náporem všech myšlenek.

,,Já..já..omlouvám se."zakoktal jsem a zíral na talíř. Panikařil jsem. Všechny momenty z Robinova násilí se mi přehrávaly před očima jako film a já ho nemohl zastavit ani vypnout. A to mě ničilo.

,,Hej. Jsi v pohodě?"zvedl se od stolu a obešel stůl až ke mně. Znovu jsem se zatřásl a ucítil jeho ruku na mých zádech.

,,Já tu nemůžu zůstat! Nemůžu!"podíval jsem se mu do očí a ukázal mu svůj zlomený výraz.

,,Co je?"zatřásl se mnou a já znovu pohleděl na talíř.

,,Nemůžu tu zůstat! Nemám jak se Vám oplatit. Nemám nic!"zvýšil jsem hlas a Niall se rozhodl, že něco řekne, ale já ho zastavil. ,,Nemám střechu nad hlavou! Nemám peníze a nechám se tu takhle opečovávat! A to jen proto, že jste udělal něco, co bych si beztak prožil za několik dní!"vyštěkl jsem a vstal. Niall se zatvářil zmateně a já si uvědomil, že jsem napůl prozradil své problémy. Musel jsem to zakrýt. ,,Prostě mě pusťte! Klidně Vám podepíšu miliony papírů o tom, že nikomu nic neřeknu! Jenom mě pusťte prosím!"žadonil jsem a odplazil se ke schodům.

,,Já nemůžu Harry. Promiň."pronesl tišše, zaskočeným výrazem. ,,I když ti věřím, že bys to nikomu neřekl, pustit tě nemůžu."sklopil pohled a já upustil první slzu.

,,Nenechávejte mě tu. Zničí mě tady bydlet a nic Vám nedat zpátky."vzlykl jsem a tím si přitáhl jeho pozornost. Zamračil se, ale hned na to svůj obličej uvolnil a zjemnil.

,,Nic nechci."řekl a já zavrtěl hlavou.

,,Prostě to nejde."dupl jsem si, abych zdůraznil svůj požadavek a Niall se zamračil.

,,Mám vše co chci a potřebuju a kdyby mi to chybělo, koupil bych si to. Nemůžeš mi dát nic, co bych už neměl."informoval mne a já se zamyslel nad jeho slovy. Měl pravdu.