Secret Love Song [CZ]

17.part

,,Můžeš ještě spát. Vrátím se kolem oběda."řekl Niall, když jsem po zazvonění jeho budíku vylétl z postele.

,,Ne. Jdu s Vámi. Když asistent, tak pořádný!"lehce jsem se usmál a pozoroval jeho pomalu upadající úsměv.

,,Ty mi zas vykáš?"zamračil se a zastavil mne v oblékání.

,,Neměl bych?"naklonil jsem hlavu na stranu a čekal, až mu dojde proč tohle dělám.

,,Jsme kámoši, je to divný."zakřenil se, ale včerejšek nijak nekomentoval.

,,Jsem Váš asistent, je to vhodné."odvětil jsem a oblékl se do černých džínů a bílého trika. Niall měl na sobě to samé, akorát měl navíc džínovou košili. Do rukou jsem vzal svůj blok s poznámkami a čekal poslušně přede dveřmi.

,,To kvůli včerejšku?"posadil se na svou postel a promnul si zoufale oči. Má ramena poklesla, určitě toto téma mine. Nechce se o tom bavit.

,,Možná? Nechci vám dělat starosti ani přítěž, takže začínám pracovat."vysvětlil jsem mu a on se na mne smutně podíval.

,,Už jsem ti několikrát řekl, že pro mě přítěž nejsi. Mám peněz nad hlavu, když budu platit i za tebe, dobře pro mne. Ale Harry já včera.."už se chtěl omlouvat, ale já ho zastavil a sklopil pohled.

,,Nemusíte nic říkat. Pochopil jsem."falešně jsem se usmál a zahlédl strach v Niallovo očích.

,,Ale já nechtěl.."zavrčel a já ho znovu zastavil.

,,Jdeme, nebo přijdeme pozdě."otevřel jsem dveře a počkal, až se dá blonďák do kroku.

,,Tak mi teda alespoň nevykej, když už nechceš slyšet nic jinýho."zamručel a já se zasmál. Odkývl jsem jeho žadost a vyrazil s ním na konferenci ohledně olympijských her, kde se sešli všichni registrovaní hráči golfu a vyslechli si pravidla, místo, čas, pořadí a program. Usedl jsem do rohu k ostatním asistentům a zapisoval si poznámky. Třeba se budou hodit.

***********

,,Jdeme?"ozval se hlas z vedlejšího pokoje a já na moment zvedl hlavu.

,,Kam?"zamračil jsem se a podíval se na jeho oblečení, podobné tomu v letadle.

,,No zkouknout Eiffelovku a navštívit tu kavárnu."připomněl mi a čekal, až se zvednu.

,,No. Mám dost práce, můžeš jít sám. Alespoň tě se mnou nikdo neuvidí."pousmál jsem se a svůj zrak přemístil zpět na papíry pode mnou.

,,Heleď. Chápu, že jsi naštvanej z toho včerejška, ale to neznamená, že se na našem vztahu hned musí něco měnit."ujasnil mi a já se zamračil.

,,Nevím jak ty, ale já na věci jako jsou tyhle tak rychle a snadno nezapomínám. Že bys to už měl zaběhlé?"rýpl jsem si a nenápadně přes prameny vlasů sledoval jeho uražený výraz.

,,Promiň, že se snažím urovnat si své pocity! Slíbils mi přátelství i přes mé nálady, tak kde to teď je?"zvýšil na mě hlas a já se zvedl, abych na něj lépe viděl. ,,Jestli se ti opravdu tak hnusím, tak nechoď. Vždyť je to fuk. Ale jestli je to jen kvůli práci, nemám nejmenší problém tě propustit!"dupl si, aby zdůraznil svou nadřazenost v této situaci.

,,Tak do toho. Propusť mě."vybídl jsem ho a sledoval jeho naštvanný výraz a jeho stále rudnoucí tvář.

,,Takže se ti opravdu hnusím?"pronesl tišše a mě bodlo u srdce. Miluju tě ty blázne! Jak by ses mi mohl hnusit?!

,,S tím si začal ty. Já nic takového neřekl."zabručil jsem otráveně a koukal ven z okna, abych podtrhl svůj nezájem.

,,Fajn. Víš co? Klidně bych tě líbal i dál, kdyby tohle všechno neohrožovalo mou kariéru!"vykřikl a mne ztuhla krev v žilách. Opravdu právě přiznal, že by mě líbal dál?

,,Řekl bych, že tvou kariéru by to neohrozilo tolik, jako tvé ego."vyprskl jsem a vstal, abych byl připravený odejít. To já tu neměl co dělat.

,,Proč o mně furt říkáš tyhle kecy?! Snažím se změnit, no moc mi nepomáháš!"zavrtěl hlavou a rozhodil ruce.

,,Protože si myslím, že to tak opravdu je?!"ironicky jsem se uchechtl a zuřivě se díval do jeho očí.

,,To že si to myslíš neznamená, že je to hned pravda!"upozornil mne a já se zasmál.

,,No ovšem, já tě totiž za tu dobu co tě znám neumím prokouknout!"pokýval jsem hlavou a sledoval jeho tělo přibližující se k mému. Jeho rty jemně přistály na mých a začaly se pohybovat. Jeho polibky byly sladké a plné lásky. V mém břiše poletovali motýlci a já směřoval své myšlenky pouze na něj.

,,Zřejmě ne."prohlásil a já se do našeho polibku usmál stejně jako on. ,,Jdeme tedy?"zašeptal proti mým rtům a nasál si do úst můj spodní ret.

,,Nechci, aby to skončilo. Počítám s tím, že tě každou chvíli chytí tvá nálada a bude po všem."fňukl jsem a Niall se odtáhl.

,,Pokusím se tomu zabránit, ale nic neslibuju."políbil mě na nos a vzal si mé dlaně do těch svých. ,,Tak teď už mi utéct nesmíš."usmál se a na jeho tvářích se objevila červeň.

,,Pokusím se, ale nic neslibuju."zopakoval jsem po něm jeho frázi a společně s ním se zasmál. Tohle nemohlo být skutečné. Bylo to tak nádherné.

Niall's view:

Právě jsem udělal snad to nejhorší ale zároveň nejlepší rozhodnutí za celý svůj život. Harryho jsem potřeboval, ale nechtěl jsem si to přiznat. A to, že jsem si myslel, že o mě nemá zájem, byla ta největší chyba. On mě potřeboval víc, než jsem tušil. Pokud jsem ale chtěl tento vztah udržet, musel jsem ho stranit médiím a to bylo na tom nejtěžší.

,,Víš. Myslel jsem, že když bych tě ignoroval a choval se k tobě jako k šéfovi, tak by to pomohlo."přiznal a já se na něj usmál. Fascinovaně se koukal na Eiffelovu věž před námi a v jeho očích se mísilo štěstí a spokojenost. ,,Jenže. Ono když si konečně volný a můžeš vyjádřit své pocity, je to nádherné. Cítím se šťastně."vydechl a můj úsměv se ještě více rozlil do stran.

,,Jsem rád, že tě můžu dělat šťastným právě já."překonal jsem nutkání Harryho pohladit po tváři a místo toho vycenil zuby.

,,Změkl si Horane."šťouchl do mě a já se zamračil s úsměvem na tváři.

,,To ty taky."vrátil jsem mu a hned na to zaslechl jeho zvonivý smích.

,,Já byl měkký vždycky."uznal a já zdvihl obočí.

,,Tvrdý ne?"zeptal jsem se se smíchem a vysloužil si další, ještě silnější ránu.

Byl to úžasný večer. Oba jsme si navzájem užívali toho druhého, provokovali jsme se a smáli se každé blbosti. Už jsem si ani neuměl představit, jaké to je být v Harryho blízkosti a mlčet. Díky němu jsem zjistil, co mi po celou dobu mého úspěchu chybělo. Pravý kamarád.