Secret Love Song [CZ]

20.part

,,Nejsi jediný kdo si může dělat co chce!"křikl jsem do prázdného domu a šel se obléct stejně jako Niall. Nemohl jsem tu být už ani minutu. Sbalil jsem si všechny své věci a zadními vrátky odešel pryč. Porušil jsem slib o tom, že od něj neodejdu. Temnými uličkami jsem se proplétal nočním Londýnem a snažil se vyhýbat všem koutům, kde by se mohli skrývat novináři. Ještě bych přidal dřevo do ohně.

A to bylo to poslední, co jsem si se svými zmáčenými tvářemi, bolavou hlavou a zimou po celém těle přál. Usadil jsem se ve starém parku na menší schovanou lavičku a lehl si na ni. Už mi bylo jedno, jestli umrznu, nebo mě někdo okrade. Chtěl jsem alespoň jednou bezproblémový a šťastný život.

Niall's view:

Vyjel jsem ve svém Mercedesu směrem k mému oblíbenému baru a zaparkoval na místě pro celebrity. Rychle jsem vystoupil a zamířil si to ke vchodu, kde už mě z dálky poznal tlustější vyhazovač a otevřel mi dveře. Vtěsnal jsem se mezi tancující lidi a přilepil se k jedné brunetce s kudrnatými vlasy, vypadaly jako ty Harryho, ale delší. Už zas myslíš na Harryho! Stop! Ošukej jí a vrať se domů.

,,Dobrej pane Horane, co vy tu?"usmála se na mě a svá hnědá kukadla upřela do mých modrých.

,,Přijel jsem za Vámi."odpověděl jsem svůdným hlasem a přilepil své boky na její zadek.

,,Tak to abych si Vás užila."začala mne táhnout k baru, kde nám objednala dva panáky. Ty okamžitě přistály na stole a my je do sebe kopli. Objednal jsem nám na sebe další a nakonec skončil sedět vedle ní totálně na mol. ,,Co se jít trochu uvolnit a odreagovat?"zavrněla mi do ucha a skousla můj ušní lalůček. Normálně bych vzdychl, okamžitě našel nejbližší zachody a zasunul, ale tentokrát se to se mnou nic neudělalo. Za ruku mě vlekla směrem k záchodům, kde se vrhla na mé rty. Pocítil jsem stejnou příchuť jahod, jako u Harryho a začal polibek prohlubovat. Před očima jsem měl pouze Harryho a dívku přede mnou naprosto zazdil. Už jsem nemohl couvnout. Byl jsem do Harryho zamilován až po uši a i kdybych se vyspal s každou jednou fanynkou, nic by mi to nepřineslo. Mohl jsem se snažit stranit se mu sebevíce, ale nikdy by to nesplnilo svůj účel. Ruka dívky zajela pod mé kalhoty a já se zarazil. Tohle není Harry. Tohle na tebe sahat nesmí! Odtrhl jsem jí od sebe, upravil se a rychle ze záchodů zmizel. Nemohl jsem řídit, potřeboval jsem řidiče. Nemotorně jsem vytočil Louisovo číslo a přiložil si mobil k uchu. Po pár pípnutích se ozval rozespalý hlas mého kamaráda. ,,Nialle, je noc, co chceš?"sekl šeptem.

,,Louisi, totálně jsem se ztřískal s jednou holkou a..nemam odvoz."škytl jsem a přesunul se k mému autu.

,,Nejsem žádný taxikář. Zavolej si svýmu řidičovi."vydechl otráveně, ale uslyšel jsem v pozadí chrastění klíčů.

,,Nikdo se to nesmí dozvědět."zamrmlal jsem a opřel se o své auto.

,,Jsem tam za chvíli."prohlásil a ukončil hovor. Věděl moc dobře, kde se nacházím, takže jsem neměl starosti s tím, že by netrefil. Opravdu to trvalo pár krátkých minut a jeho červené auto zastavilo kousek od toho mého. ,,Nazdar. Cos slavil?"zavrtěl hlavou a sevřel mé rameno.

,,Nic. Prostě jsem se šel bavit."nevinně jsem se usmál a dělal jakože nic.

,,To ti žere leda tak pes. Pokud nejde o večírek nebo oslavu tak nechlastáš. Co se stalo?"posadil mne do svého auta a pomalu vyjel na cestu k mému domu. Napsal jsem sms-ku svému řidičovi, aby ráno vrátil auto do garáže a dál se věnoval Louisovi vedle mě. ,,A navíc se necháváš vždy odvést řidičem."podotkl ke své otázce a já protočil očima.

,,Nemusím se ti svěřovat."zavrčel jsem. Nechtěl jsem, aby o mne kdokoli jiný než Harry a Natalie věděl, že mám slabost i pro muže jako je Harry.

,,Zasloužím si to. Vezu tě domů uprostřed noci."pozvedl obočí a na malý moment mě sledoval.

,,Protože jsi dobrý kamarád."uznal jsem a usmál se.

,,A dobrému kamarádovi se můžeš svěřit. Sakra Nialle! Já ti taky vyklopil veškeré mé problémy s rodinou!"osvěžil mou paměť a já se smutně pousmál.

,,Loui já prostě..stal se jeden problém a tak jsem ho jel rychle vyřešit do baru."prozradil jsem a Louis se na mě podíval překvapeně.

,,Problém? S Harrym?"zeptal se a já se zmateně zamračil.

,,Co? Jak o něm víš?"pokrčil jsem k mému výrazu nos, abych podtrhl své zmatení.

,,Je to v každém časopisu, Nialle. Tvé fanynky si Harryho našly přes twitter."vysvětlil mi a já chápavě přikývl.

,,Moc svoje fanouškovské komunity nesleduju."přiznal jsem sobě i Louisovi a pokrčil rameny.

,,Je to vidět. Tak je v tom zapletený Harry nebo ne?"otočil se na mě a zastavil před mým vjezdem do garáže.

,,Jo je."vydechl jsem otráveně a Louisovi se na rtech rozlil obrovský úsměv, načež jsem znovu nasadil svůj zmatený výraz.

,,Tušil jsem to. Máš s ním něco?"zasmál se a já zavrtěl hlavou. Nesměl to vědět. ,,Kecáš. Polovina tvých fanynek je udělaná z toho, že máš s Harrym utajený vztah a vymýšlí si různé příběhy o vašem vztahu."zasmál se a já semkl rty do rovné linky.

,,Nemám s ním nic."ošil jsem sebou a vystoupil z auta. Bylo zvykem, že mě vždy Louis doprovázel až do domu, aby se ujistil, že jsem v pořadku.

,,Dobrá."přikývl a rozešel se se mnou dovnitř. Ještě než jsme vešli jsem si dvakrát rozmyslel, jestli je dobrý nápad pozvat Louise dál. Harry vždy po hádce usl na gauči, a já nechtěl aby ho viděl. Chtěl jsem se Harrymu omluvit. Říct mu, že mi na něm záleží a že se pokusím chovat jako správný přítel v plnohodnotném vztahu, našem případě ještě utajeném. ,,Je tu?"zeptal se Louis a sedl si na barovou stoličku, kde měl ve zvyku si sedávat Harry. Zamračeně jsem se na něj podíval a přikývl.

Na gauči neležel, takže jsem vyběhl schody nahoru a zamířil do mého pokoje s nadějí, že by mohl osidlovat mou postel. Tam ale také nebyl. V břiše mě začal svírat nepříjemný pocit strachu. Rychle jsem slezl schody a zamířil do pokojů pro hosty, které jsem pro jistotu prohledal, abych hned neztrácel naději v jeho pokoji, ke kterému jsem se dostal naposledy. Byla to má poslední možnost. Buď jsem udělal tu největší chybu mého života, nebo dostanu možnost se ještě omluvit.

Prosebně jsem zavřel oči a zabral za kliku, která uvolnila dveře. Nakoukl jsem dovnitř a mé srdce se zastavilo. Postel byla dokonale ustlaná a kolem postele ani ve skříni se nenacházely Harryho věci. Do mých očí se nahrnuly slzy. Přeběhl jsem zpět dolů, abych prohledal i ostatní místnosti a všiml si Louisovo pobaveného výrazu.

,,Hledáš něco? Nebo snad...někoho?"vyzvídal a já se zoufale zhroutil na židli naproti němu.

,,Není tu. Odešel."sekaně jsem dýchal a snažil se najít řešení na danou situaci.

,,Harry? Já myslel, že ti na něm nezáleží.."odfrkl si a já sevřel své pěsti.

,,Nic takového jsem neprohlásil."zavrčel jsem podrážděně a uslyšel Louiho zvonivý smích.

,,Takže s ním něco máš..nikomu to neřeknu. Přísahám."sáhl na má záda a já se svalil na stůl a začal fňukat. Opravdu ode mne odešel.

,,Jo. Ale celý jsem to posral. Loui..konečně jsem znovu našel někoho, kdo mi rozumí, má mě upřímně rád a líbí se mi. Zase jsem si vzpomněl na ten pocit lásky a štěstí, ale kvůli své hlouposti jsem si to nechal protéct mezi prsty."otřel jsem svá vlhká víčka a věnoval pohled osobě přede mnou, která se už neusmívala, nýbrž lítostivě koukala.

,,Sluší vám to spolu. A..na těch fotkách s ním..vypadáš tak nehorázně šťastně a uvolněně. Takhle jsem tě nikdy neviděl. Potřebuješ ho Nialle."řekl a já se pokusil usmát.

,,Musím ho najít. Venku je zima, umrzne tam."vylekal jsem se a oblékl se do hřejivé bundy.

,,Mám jít s tebou? Můžeme jet autem."nabídl se a já kývl na souhlas. ,,Jen..jsi si jistý, že v tomhle stavu tvou omluvu přijme?"narážel na alkohol v mé krvi a já sklopil pohled. Měl pravdu.

,,Musí. Déle už čekat nemůžu."pronesl jsem tvrdě a vytáhl ho znovu ven k autu.