Měsíční škola - Na Útěku

Odpočinek od práce

"Kurva" sykl Fred, když mu Irma ošetřovala ránu. Byla to něco jako naše zdravotnice.
"Nevrť se tolik. Nebo to nezašiju!" okřikla Irma zrzavého vlkodlaka.
"To se ti řekne... Nevrť se. Auu!"
"Nefňukej furt! Musíš to vydržet!" bylo celkem komické sledovat ty dva, jak na sebe štěkají.
"Hotovo. Moc na tu nohu nechoď bude to pekelně bolet."
"No nepovídej to by mě nenapadlo!" Fred byl poslední dobou nějaký mrzutý. Ale to se dalo čekat, vzhledem k událostem.
"Nečekala bych, že tam za vámi pojede Nico osobně..." zakroutila Irma hlavou a začala uklízet lékárničku.
"To já taky ne... Bojím se, aby nás jednou nenašel..." řekla jsem vystrašeně.
"Neboj. Je nás tu patnáct, z toho jedenáct chlapů. Myslím, že nám nic nehrozí na todle místo si už nikdo ani nevzpomene." uklidňovala mě Irma.
"Snad máš pravdu." povzdychla jsem se a vydala se na chodbu.
"Co to děláš?" ptala jsem se zmatené Freda, když jsem hl zahlédla, jak si z jedné místnosti bere vozík pro invalidy.
"No co bych dělal.. Nevidíš, že mě bolí noha?" řekl protivně.
"A to by ti nestačily berle?" zeptala jsem se nechápavě.
"Žádné tu nejsou."
"A co je tamto?" ukázala jsem na místo vedle vozíku, kde jedny berle ležely.
"Jsou rozbité." odsekl.
"Vážně? Jak to můžeš vědět. Vypadají, že na ně nikdo už hooodně dlouho nesáhl." řekla jsem pobaveně. Fred si jenom něco zabručel a posadil se na postel, která se v pokoji nacházela. Přišla jsem k němu blíže.
"Je mi to líto. Nechtěla jsem, aby ti ublížili." řekla jsem vážněji a smutně se na něj podívala.
"Nemůžeš za to. Jsem především rád, že neublížili tobě. Byla by to poslední věc, kterou by ve svym zkurvenym životě udělali." mile se usmál a já si sedla vedle něj. Opatrně jsem mi položila ruku na koleno a podívala se mu do jeho zelených očí, připomínající les na jaře. Usmál se na mě ještě víc a odhalil jeho obrovské špičáky. Vzal mou tvář do dlaní a jemně mi přejížděl palcem po bradě.
"Nikomu nedovolím, aby ti ublížil. Nikdy. Jsi má šamanka. Jsi měsíc mého života. Nikomu tě nedám. Bez tebe bychom byli všichni mrtvý." zašeptal a já se rozklepala nervozitou. Nevěděla jsem, co mu na to mám říct, nebo co mám udělat. Jenže přemýšlet nad tím už bylo pozdě, jelikož si mě Fred začal přitahovat do polibku. Okamžitě jsem ho odstrčila a vyskočila jsem z postele.
"Promiň já - ... Nemůžu... Promiň..." byla jsem zmatená a nervózní. Cítila jsem se špatně kvůli Johnovi. Začala jsem s brekem utíkat do svého pokoje a za sebou jsem ještě slyšela jeho hlas, volající mé jméno.

Když jsem doběhla do pokoje, nechala jsem své slzy volně stékat po tváři. Byla jsem zmatená. John byl mrtvý, ale já mu i tak chtěla být nadále věrná. Nikdy jsem o Fredovi takhle nepřemýšlela. Byl to spíše něco jako můj starší bratr. Ale možná už je čas, aby mě Johnova smrt přestala pronásledovat. Možná už ke čas zapomenout... Nad touto myšlenkou jsem se opět rozbrečela.
Z mého breku mě ozvalo zabouchání na mé dveře.
"Elen? Mohu dál?" ozval se za dveřmi hlas mé kamarádky.
"Jasně Irmo." řekla jsem a utřela si slzy, aby nic nepoznala.
"Stalo se něco?" zeptala se zmateně ve dveřích, když zjistila, že asi nemám zrovna dobrou náladu.
"Ne nic...." rychle jsem odsekla a falešně se usmála.
"Aha..." už jen z jejího tónu v hlase mi bylo jasné, že mi nevěří. "No... Napadla nás taková věc... Víš že by jsme si dneska trochu odpočinuli, zapnuli si nějaký filmy, vypili pár koktejlů a šli blbnout do haly... Prostě takovej odpočinkovej den... Co ty na to?" věděla jsem, proč mi to přišla říct. Nebyla to pozvánka, spíše si přišla pro mé svolení.
"Jasně to bude fajn." zas ten falešný úsměv.
"Dobře tak v pět uděláme nějakej popcorn a zapnem si nějakou komedii?"
"Je mi to jedno zapněte co chcete. A kde chcete sehnat alkohol?" zeptala jsem se zmateně, protože alkohol byla nejméně potřebná věc tady a nikdo se s tím při krádežích netahal. Tedy, alespoň jsem si to myslela.
"No... Máme tu nějakej schovanej." řekla Irma nejistě a já už se radši na nic nevyptávala. Nechtěla jsem se dneska pohádat ještě s ní.
"Dobře. Pak pro mě přijďte." Irma už jen kývla na souhlas a odešla.
Když za sebou zabouchla dveře, hlasitě jsem si povzdychla. Připadala jsem si skoro jako jejich matka. Na vše se mě ptali, když jim něco nešlo musela jsem jim to vysvětlit a ukázat, na všechno museli mít mé svolení... Už mě to opravdu nebavilo. Celkem jsem byla ráda, že je tohle napadlo a já si mohla odpočinout a být jako dříve. Hlavu jsem zabořila do polštářů a aniž bych o tom věděla, za pár minut už jsem bloudila v říši snů.

"Elen? Eleeeeeeeen!" zamžourala jsem očima a před sebou viděla mou kamarádku.
"Sakra Lily přestaň na mě vřískat jako na paní Adamsovou" zabrblala jsem ještě v polospánku a pomalu se zvedala z postele.
"Promiň ale jinak to nešlo. Spala si jak dřevo. Jdeš na ten film? Kluci vybrali Pátek třináctého takže budu ráda, když se u toho nepočurám." řekla vyděšeně a já se musela zasmát. Lily mě vzala za ruku a už mě začala tahat ke dveřím.
"Co děláš?!" vyjekla jsem na ní.
"No táhnu tě za ostatníma už na tebe čekaj." řekla Lily a nepřestala mě tahat za ruku.
"A to tam mám jít špinavá a rozcuchaná?" Lily si mě prohlédla a následně se zasmála. "No tak ale pohni." hned jak to dořekla, zabouchla za sebou dveře a odešla.
"To sem jim zase na něco kejvla..." povzdychla jsem si a pomalu se došourala do koupelny.
Z koupelny jsem vyšla konečně učesaná. Mé dlouhé černé vlasy jsem si svázala do culíku, protože mi často padaly do obličeje a to mě štvalo. Na sebe jsem hodila jen černé triko s logem Nirvany a červené kostkované kalhoty. Vyšla jsem z pokoje a hledala náš "obývák". Byla to místnost, kam jsme naházeli všechny gauče a křesla. Tahle léčebna byla hodně stará a bylo tu hodně zastaralých zařízení a nářadí, takže se asi divíte, jak jsme sehnali televizi. Za to můžeme poděkovat Tomovi s Theodorem. Místo toho, aby ukradli jídlo, vzali obrovskou televizi, DVD přehrávač a nějaké filmy. Byla jsem na ně tenkrát hodně naštvaná, ale oni mi tvrdili, že bez televize už se to nedalo přežít. Takže všem bylo jedno, že jsme hladověli. Hlavně že měli televizi.
V obýváku už všichni pohodlně seděli a čekali na mě. Ale někdo tu chyběl...
"Kde je Jack?" zeptala jsem se překvapeně, protože tyhle filmové večírky zbožnoval.
"U sebe v pokoji. Má nahnáno už jen z toho, že bydlí v tajtom 'hotelu pro duchy' - jak s takovou oblibou říká. Kdyby se ještě koukal na nějakej horor, prej by nemohl dva měsíce spát. Přijde později." odpověděl jeho spolubydlící, Tom.
"Chudák malej. Taky jste mohli vybrat něco jiného." hodila jsem na Toma přísný pohled, protože jsem věděla, jak moc rád škádlí chudáka Jacka, který se z pobytu tady ještě ani nevzpamatoval. Ten jen pokrčil rameny a usmál se. Celou dobu, jsem na sobě cítila něčí pohled, ale já moc dobře věděla, komu patřil. S Fredem jsem od té události ještě ani nepromluvila, takže jsem se pohodlně usadila vedle něj.
Když se zapnul film, kterému všichni věnovali svou pozornost, Fred se ke mě naklonil a zašeptal: "Víš... To co se stalo... Je mi to líto-" dala jsem mu ruku před pusu na znamení, aby mlčel.
"Nebudeme to teď řešit ano? Budeme pro zatím dělat, že se nic nestalo." odpověděla jsem mu a po celé době filmu už neřekl ani slovo. To se bohužel nedalo říct o ostatních. Irma s Lily pořád ječely a zakrývali si navzájem oči. Když jsem je tak sledovala, byla jsem ráda za to, že ty dvě jsou teď kamarádky. Měly toho hodně společného.
Vše šlo celkem v klidu, dokud neskončil film. Kluci zapnuli písničky, udělal se prostor na tancování a měli jsme hodně koktejlů a ostatního všelijakého alkoholu. Ostatní začali pít a já samozřejmě s nimi. Dokonce i zraněný Fred začal pít.

Mohlo být něco kolem dvou hodin ráno a všichni spali. Všichni až na mě a na Freda. Váleli jsme se na gauči a povídali si. Ani už nevím, co všechno jsem mu vykecala. Vím jenom, že jsem byla hodně opilá a bylo mi jedno co dělám.
Zrovna dovyprávěl nějaký veselý příběh a já se začala hlasitě smát. On se smál se mnou, ale zničeho nic přestal a začal se na mě dívat.
"Co je? Mám něco na ksichtě?" řekla jsem zmateně.
"Jsi tak krásná." zašeptal a já se zachichotala, jako nějaká malá puberťačka, na kterou se podíval hezký chlapec.
"Však ty taky nejsi k zahození." zabreptala jsem a Fred i přes bolavou nohu, se po mě vrhl a začal mě divoce líbat. Mé opilé já si to samozřejmě hned nechalo líbit a spolupracovalo.
Než jsem se nadála, Fredovo triko se válelo na zemi a já mu pomalu a opatrně začala sundavat kalhoty.
Díky jeho zranění byla samozřejmě všechna práce na mně.
Mazlili jsme se nazí na gauči a mě to bylo v tu dobu úplně jedno. Pak si mě rukama vyhoupl na sebe a já mu s radostí vyhověla.
Pak už jsme se jen milovali aspoň tři hodiny.