Kira Uchiha

Zkoušky

Bylo ráno z hlubokého spánku mě probudil až prudký paprsek světla který mě vzápětí lehce polechtal na tváři. Lehce jsem zamžourala pod náporem sluneční energie a snažila se rozeznat nábytek svého pokoje...

Po dlouhém probouzení jsem si uvědomila že zase nestíhám. Ovšem to bych asi nebyla já kdybych aspoň jeden den šla na schůzku včas. Ani vlastně nevím jakým způsobem jsem se takovou rychlostí dokázala obléct ale pro mé štěstí jse mi to povedlo.
. . .
Po skandálním příchodu na předem určené místo jsem si uvědomila jednu hodně důležitou věc!!!
Moje čelenka se znakem vesnice rychle jsem sundala batoh a začala se přehrabovat v jeho obsahu. No samozřejmě že jsem si ji nechala doma. Placka jsem se do čela a začala přemýšlet co teď mám asi dělat?!
Na jednou se ozval známý hlas který na mě volal s dost starostlivým tónem...
Kiro-sama..?! K mému očekávání tam stáli Daichi a Kiyoshi (byli se mnou v jednom týmu fakt super kluci)
Daichi- sama?!
Hledáš neco? Zeptal se dost laškovným tónem který naznačoval že ví co přesně se teď stalo a co se ještě stane...
n..nic vykoktala jsem ze sebe trochu víc nervózněji než obvykle. Daichi se ušklíbl a dál sledoval co bude následovat i když moc dobře věděl co to moje ,,nic" znamená. Kayoshi jen zmateně přihlížel dané situaci a snažil se ji pochopit jako vždy.
Po nějaké chvíli jsem skončila s pro hrabovaním tašky...
Na jednou jsme z horního balkonu nad námi uslyšeli hlas silný a sebevědomí a trochu i přidrzlí byl to náš sensei Katone Haraši, nejsilnější a nejvyšší chlap v celém kraji.
Tak co je všichni? fofrem si nás přepočítal a hned pak se s šibalským úsměvem podíval na mě a ani nevím jak se dokázal v jedné sekundě objevil v těsné vzdálenosti přede mnou. Zadíval se na mě zkoumavým pohledem a hned po té co si uvědomil co mi chybí se zasmál...
Ach ano už jsem si myslel že máš všechno... po tomhle jsem se lehce začervenala...
Hned po téhle větě vytáhl Katone z kapsy moji čelenku!!!
J..jak?! Zašeptala jsem
Vypadla ti cestou Kiro musíš být více opatrná. Moje slova se vytratila nevěděla jsem co mám dělat tak jsem jen zklonila hlavu a potichu odpověděla.
. . .
Katone si stoupl na lavičku a vypadalo to na dlouhý proslov. Bože to nesnáším vždy u toho skoro usnu.
Ale teď to bylo jiné Katone ani nestihl vyslovit jediné písmenko a hned z té samé kapsy vytáhl tři obálky a zmizel.
Hned jak jsem se na obálku podívala hned mi bylo jasný co se tady děje ale radši jsem si ji otevřela to samé udělali i kluci...
Byla to přihláška ano byla to přihláška na chuninské zkoušky v listové vesnici.