Kira Uchiha

Konoha

Měla jsem zabaleno, cesta do Konohy trvá asi zhruba dva dny pěšky, tak mám i jídlo. Rozloučila se s celkem dojatými rodiči a sestrou a vydala se ne cestu.
Došla je m až k hlavní bráně, kde už čekal sensei Katone, Daichi a Kiyoshi. Nervózně přešlapovali z místa na místo. Sensei!!! Zařvu už z dálky, aby si mě všimli. Skoro všechny pohledy v okolí spočinuli na mě...
Když tyhle trapné sekundy ticha ukončili byli jsme připraveni vyrazit. To je poprvé co budu vycházet z vesnice, mamka a ani Taťka me nikam nepouštěli, aby jsem se nenudila věnoval můj otec čas tréninku, každý den po škole. Celý den odpoledne jsem trénovala techniky a strategie a tak dále. Jednou mi otec řekl: Jednoho dne tady už nebudu a bude na tobě tuhle rodinu ochránit, ale je také na tobě jak se k tomu postavíš, přemýšlej...

Zbytek cesty jsem se moc ne soustředila na konverzaci ostatních, spíš se držela vzadu a přemýšlela nebo spíš rovnala myšlenky.

Ani jsem se nenadálá a už jsme stáli před branou do Listové vesnice. Velká brána že které se mi tajil dech za kterou se rozprostírala obrovská vesnice. Nemohla jsem tomu uvěřit opravdu jsem tady. Vypadalo to že ostatní byli stejně ohromení, ale přitom pokračovali v pomale, nejisté chůzi.
Procházeli jsme vesnicí byla krásně zasluněná, potkávali jsme taky spoustu dětí ale také dospělých. Pokračovali jsme dál v cestě, zastavili jsme až před obrovskou budovou skoro v centru vesnice.
Sensei se otočil přímo na nás a řekl: lidí teď vás už nemůžu hlídat, teď to nebude jako na misích, kdy jsem jako vaše rodina a hlídám vás, teď jste tady na vlastní pěst. Jste na to připravení?
Bez jakékoliv odpovědi jsme otevřeli dveře a vtrhli dovnitř. Všichni jsme vypadali odhodlaně a já musela být silná, abych mohla svoje kamarády ochránit.