Souboj

145 6 0
                                    

Prudce se rozběhl na mě, do ruky jsem si vzala kunai a připravila jsem ho k boji najednou se přede mě postavili kluci Daichi nějakými znaky rukama vytvořil vzdušnou stěnu. Protivník však nazahalel a hned dalším útokem odstranil bariéru. Ten tlak nás odvál o pár metrů dál leželi jsme jako bez života pomalu se mi zavírali oči. Poslední co si pamatuju byl křik kluků. A skřípot nožů.

Pohled Katone senseie:
Nemám z toho dobrý pocit jsem tu už dobrou chvíli tady sedím a nikdo tu ještě není ani Daichi.
Sensei!! Ozvalo se za mnou
Byla to Viola mladší sestra Kiry co asi potřebuje?
Violo? Zeptal jsem se trochu udiveně.
Hledáte Kiru- sama? Zeptala se sladkým hlasem.
No ty víš kde jsou?
Ano jejich stopy vedou do lesa ale nešli samy byl tam s nima i jejich sensei...
Vzhledem k okolnostem které provází Kiru je to nebezpečné.
Vyrazím směrem k lesu ale k mému překvapení se hned vedle mě objeví Viola. Prudce se zastavím ona samozřejmě též. Vrhnu na ní nechápavý pohled.
Musím Kiru-sama bránit! Odpověděla sebejistě, ale sám dobře vím že jí nedokážu zastavit i kdybych sebe víc chtěl. V jejích očích zuří oheň.
Budu ochotná ochránit nee-chan i za cenu vlastního života! Pronesla odhodlaně.
Vyrazili jsme rychlostí světla směrem k lesu, v jejich očích pořád zuřil oheň a odhodlání.
Běželi jsme po cestě směrem k lesu za vesnicí. Cest končí na rozlehlé louce ohraničenou temnými lesy a strmými stromy. Ve zlomku vteřiny mi všechno došlo.
Pohled Kiry:
Nedokázala jsem otevřít oči, měla jsem dojem jako že na nich mám tunové závaží.Trhla jsem se sebou hned jak jsem uslyšela její hlas, hlas mě sestry.
Violo!? Co tady děláš nemůžeš tu být, utíkej domů.
Cítila jsem úzkost a bezmoc že jsem se nemohla ani pohnout a dostat ji odsud.

Mezitím pokračoval souboj, Daichi ležel na zemi, úplně bez jakékoliv známky života. Kiyochi zdatně odolával útoku, mezitím co sensei Katone byl byl jako přibitý k zemi. V očích měl strach.
Bezmoc mě každou chvíli ovládne. Nevím jak Kiyochimu-sama pomůžu, moje tělo bylo vyčerpané, ale něco jsem udělat musela. Pomalí jsem v stávala. Měla jsem pocit že se každou chvíli zhroutím. Jakmile jsem vstala už jsem nemyslela na bolest už jsem plánovala útok.
V poslední sekundě skončím na nejbližší strom, protivník byl právě dost zaměstnaný sebeobranu tak neměl dost času zkoumat les kolem sebe. Malými poskoky se dostávám až za jeho záda. Odrážím se od nejbližší větve!!! Během dvou vteřin pomocí znaků vytvořím rostlinu, která se popínala prakticky celém protivníkovi.
Ve zlomku okamžiku se vezmu do pravé ruky nůž a hodin ho přímo do jeho hrudi.
K našemu překvapení zmizel. Zbyla jen kaluž. Kiyochi přišel ke mě, a klidným hlasem oznámil že to byl pouhý klon.
Nechápala jsem jak by klon se mohl proměnit v Katoneho. Musel se vyměnit někdy během boje.

Viola se ke mě rozběhne a obejme mě tak pevně jako to jen možné. Byla jsem ráda že je v pořádku...
Ale co Daichi?! Jak mu je? zeptám se jí starostlivím hlasem.
Daichi už je v pohodě. Byl jen vyčerpaný probudil se už během boje, mezi tebou a tím klonem. Doběhli jsme k němu a začali se vyptávat. Mezitím k nám přišel sensei a řekl:
Moc mě mrzí že jsem vám nepomohl, ale nemohl jsem se pohnou moje tělo přestalo reagovat. Sklopil zrak dolů, vypadal že zklamaně.

Ale než vás odvedu do nemocnice tak vám musím něco oznámit...
Pozítří vyrazíme na výpravu!! Všichni mlčky koukalo s velkým údivem ve tvářích.
Do Konohy na chuninské zkoušky, vybral nás samotný Hokage, nesmíme ho proto zklamat. Jasný!!!!

Kira UchihaKde žijí příběhy. Začni objevovat