Kira Uchiha

Neznámý

To není možné!! Dívala jsem se z děšením do zrcadla. Moje oči měli červenou barvu, barvu krve, smrti nemohla jsem se udržet. Slzy mi začali pomalu stékat po tváři.
Po chvilce beznaděje jsem se konečně zklidnila moje myšlenky byli sice pořád vyděšené, ale pořád jsem věděla že musím myslet pozitivně. Lehla jsem si a pomalu zavírala oči, usla jsem...
Z hlubokého spánku me probudila moje sestra. S velkým nadšením se vrhla do mé postele a skočila mi přímo na břicho. Vyděšeně jsem začala kašlat. Podívala jsem se na ni...
Její vyděšený pohled naznačoval že se moje oči nezměnili.
Od čeho maš ten škrábanec na tváři?! Už tisíckrát jsem ti říkala ať jsi opatrná. Nadávala uraženě. Rychle jsem vstala běžela směrem k zrcadlu. Vydechla jsem moje oči byli konečně jako dřív. Neváhala jsem ani vteřinu zvlášť když jsem se podívala na hodiny a zjistila že ani ne za pět minut mám být na tréninku se senseiem Katonem. Opět jsem se během pár minut zabalila a vyrazila  směrem k parku kde máme straz vždy.
Do parku jsem doběhla jen tak tak. Daichi a Kiyochi tam už čekali. A Sensei už seděl na lavičce. Daichi-sama Kiyohi- sama!! Řvu už z dálky aby si mě všimli. Katone se zvedl a jedním mávnutím ruky naznačil směr naší cesty. Nikdo si ani nedovolil nic říct natož protestovat tak cesta proběhla vcelku dobře. Konečně jsme dorazili na místo byla to rozlehlá louka...
Počkat to byla ta louka že včerejška!! Proč jsme tady zeptám se přidrzle.
Katone se díval zaujatě do lesa.
Proto!! odpověděl a náhle se otočil a v mém překvapení na mě hodil nůž...
Cco se to děje?! Kluci měli v očích strach a nechapavost.
U hrudi jsem z ruky vytvořila znak
,,Uvolnit" vy slíbila jsem sebejistě.
Z prudkého dýmu se vynořil neznámí ninja zaujal bojový postoj asi chtěl v souboji pokračovat. Byla jsem zmatená co po mě chce...