Kira Uchiha

štěstí víc než rozumu

Na stole leželi obyčejné papíry. Nedokázala jsem se soustředit na to co říká muž před tabulí, už od pohled jsem z něho měla špatný pocit. Jako by viděl skrze nás a prohlédl veškeré naše metody jak uspět...

Jeho hlasu jsem vůbec nevěnovala pozornost. Koutkem oka jsem se rozhlížela po klucích vsak nikde jsem je neviděla. Zachvátila mě panika...

Z toho tranzu me dostali zvuky otáčejících se papírů asi už máme začít pracovat... došlo mi po chvilce.
Po otočení papíru jsem začala zkoumat zadané otázky.
,, Měla jsem dávat při hodinách větší
pozor" odfrkla jsem si. Začala jsem si uvědomovat vážnost situace. Došlo mi hned ze když tenhle test nezvládnu potopim tím i ostatní.

Asi po deseti minutách co jsem bezmyšlenkovitě zírala do toho papíru jsem dostala nápad...
Vzpomněla jsem si na na jedno jutsu které mě naučil sensei Katone. Doufám že si na něj vzpoměli aj kluci tohle jutsu totiž má jednu nevýhodu protože na něj musí být nejmíň dva.
Znakama na obou rukách jsem naznačila tohle jutsu ( nedávala jsem do toho moc naději, ale za pokus nic nedám) tohle jutsu totiž spočívalo v komunikaci mezi ninji nebyla to moc používaná technika. Používala se často v časech kdy ještě ninjové neměli vysilačky nebo jiná komunikační zařízení (vlastně o ničem jiném než o vysílačkach nevím ale ok)
Technika zpocivala v tom že si osoby navzájem propojili svoje chakry a tím mohli komunikovat na všechny vzdálenosti.

Dost poučování....

Asi tři minuty jsem jen soustředěně pokoušela navázat jakýkoliv kontakt ale nic. V mé hlavě se najednou začali ozývat jakési divné zvuky nějakého pláče nebo spíš zvuky totálního zoufalství. Byl to Kiyoshi ktery vypadal ještě zoufalého než já.

K= Kiyoshi
D= Daichi
KU= Kira

Ku: Kiyo?! Kiyo?! Slyšíš mě?
K: Kiro jsi to ty?
Ku: ano jsem, poslouchej mě musíme nějak zvládnout ten test.
K: já vím ale jak nevím skoro nic
Ku: já taky nic moc nevím, co Dai...
D: hele můžete se ztišit narozdil od vás se snažím soustředit.
Ku: Daichi ráda tě slyším...
K: potřebujeme pomoc jinak rupneme všichni a to asi přímo nechceš
D: dobře co potřebujete vědět? Mám skoro všechno teda až na ten druhý...o

Byla jsem ráda že se Daichi ozval bez něj kdo ví jak by to dopadlo.
Všichni tři jsme moc nevnímali okolí Byli jsme jak v transu nevěděli jsme ani pořádně kdo kde sedí prostě jako kdyby jsme byli vedle sebe...