Cameron odešel. Já za ním zavřela dveře a náhle se po nich svezla... Proč já?! Proč se musím zamilovat zrovna do něj?! Nejde to! Půjdu do školy... Tam si najdu (snad) nějaké jiné přátelé a on taky...
Musím mu to říct, že to nejde... Ale já nevím jak... Je neděle a zítra se jde do nové školy... nevím co, nebo koho očekávat, a abych pravdu řekla... docela se bojím... Nevím jestli to dokážu, chodit do stejné školy s Cameronem... Eeh... Proč?! Já to říkám pořád, že ten nahoře neexistuje...
Po mém několika minutovém přemýšlení jsem se rozhodla jít dolů... Měla jsem nateklé oči od toho jak jsem brečela, ale jen si vezmu nějakou tu mandarinku na jiné myšlenky a půjdu zpět do pokoje...
...
Když jsem vešla do kuchyně, porozhlédla jsem se okolo, zda tu nikdo není... YOP! Nikde nikdo! I am winner! I am winner!.... Říkala jsem si v duchu. Otevřela jsem lednici a popadla 2 mandarinky, co nejpotišeji jsem zavřela lednici a otočila se... Přede mnou stála s lítostivým pohledem mamka... Ale nee... Pane - neexistující, proč mi to děláš?!
Mamka ke mně přistoupila a objala mě... Ou, tak tohle jsem nečekala... Obětí jsem jí opětovala a u toho se dívala na ty 2 krásné žluťoučké mandarinky... Možná i trochu oranžové, prostě nezralé... Ale ty jsou nejlepší! Stejně tak jako zelený banány... Fuj ty zralý, já radši nezralý (škodolibý smích xD)
,,Jai? Tak už si ty mandari sněz, nebo je tu oloupeš pohledem!" Okřikla mě mamka s mírným smíchem, já se podívala před sebe... Kde je? otočila jsem se a právě si zalévala kafe... Jako rly?
Naposledy jsme se střetly pohledy a já si to pádila přímo do mého luxusního pokojíku...
Hned první co jsem po vstoupení udělala, bylo to, že jsem šla do koupelny, kde jsem si sedla na vanu a loupala mandarinky... U toho jsem zase přemýšlela... Proč já to mám tak těžký? Co byste dělali vy na mém místě? To není jednoduchý... Mít sexy nevlastního bráchu, který bydlí ve stejném baráku jako vy a vaši rodiče! Grrr!
Dojedla jsem mandarinky a šla připojit svá zařízení k wifině, kterou už Chris stihl zapojit... Hah! Nejlepší pozitivum za dnešní den.
Jakmile jsem vše připojila, už jsem jela... Facebook, instagram, snapchat, twitter.... No prostě jsem byla jako snad každá teenagerka... Ale komu to vadí?! Mně teda rozhodně ne... Ale vadí mi ty rodičovský kecy typu: Zase jsi byla celý den na mobilu a PC, co?!: Co kdyby jsi radši šla ven...
Jo jasně... Kdyby mi tohle mamka teď řekla, tak ji řeknu, že tady nikoho nemám... Takže co jiného tady dělat, že?
.............................................................................................................................
Ahoj lidičky! Tak vám nesu delší část... 420 slov bez mých keců.... To jde ne? Obvykle vycházejí 200 slovky... Také vy si zasloužíte tech 400+ slov, protože to teď strašně flinkám to psaní...
(budu se svěřovat tak trošku s osobním životem, takže komu to vadí---nemusíte to číst (-:)
Přestupovala jsem na novou školu... na staré jsem se učila Ruský jazyk... ale na této je pouze Německý... takže problém... a ještě k tomu se teď sama učím francouzštinu <3 krásný jazyk.
No a s přestupem lezou aj další problémy... Probírají něco naprosto jiného, než my tam... No dovedete si mne jistě představit, že? :D Ale teď už tam jsem 4 den, a je to tam i fajn <3 jsem moc ráda, že jsem přestoupila.Kdo si přečetl tyto kecy= <3 jste vážně dobří, omlouvám se že to odůvodňuji takto... Budu se snažit vydávat ty kapči, ale znáte to... Buď není čas, nálada.... No prostě tak :-)
Vote+ komentík potěší <3, omlouvám se za chyby a překlepy <3
Mám vás ráda! Pa!^^
Vaše....
Nanynka02 <3
ČTEŠ
MCL/My step brother
Teen FictionPříběh plný emocí, pocitů, zážitků a zkušeností naší mladé hrdinky Jamie. Jak se poprala s tím, že ji její bývalý kluk bil a málem i znásilnil? Bude i nadále odtažitá a nepřístupná, nebo se to všechno změní, když se s matkou přistěhují do Californi...