MCL/My step brother

71.

Moc se omlouvám, za moji neaktivitu, díky které teď absolutně nevím co je v příběhu za den, takže dáme pátek, jelikož se mi to teď v ději bude hodit :) - navážeme na minulou část :D Moc se omlouvám...

Jaimie

Probudila mě rána, která šla se zdola. Nejspíš se mi to jen zdálo a mám slyšiny, nebo co já vím. Rozhlédla jsem se kolem a zjistila jsem, že jsem ve svém pokoji, je tma- překvapivě Jai, a vedle mě spí Cam. Po chvilce si moje oči na tmu zvykly, tudíž jsem mohla v klidu pozorovat Camerona, jak spokojeně oddechuje. Po nepřetržitém pozorování, jsem to nevydržela, a tak jsem se pomalu a opatrně naklonila ke Camovi a jemně otřela své rty o ty jeho. Jako kdyby se mávnutím kouzelného proutku probudil.

,,Co pak se děje lásko?" Promluvil na mě rozespalým a mrzutým hlasem, při čemž si mnul oči a snažil se o úsměv.
,,Nic" Usmála jsem se na něj. Přitáhl si mě blíž k sobě a věnoval mi krásný a dlouhý polibek. Když nad tím tak přemýšlím... Tak je to právě Cameron, kdo zalepil tu pustou a hlubokou díru v mém srdci. Jsem moc ráda, že ho mám. Ten pocit, když víte, že je tady někdo, kdo je pořád s vámi a že vás miluje, vám dodá takový pocit jistoty, dodá vám sílu a spoustu dalších krásných věcí. Jestli se u mě už objevila žárlivost? Ne. Neobjevila, jelikož Cameron k sobě jinou dívku, než mě a Sall jen tak nepustí. Nemůžu říct, že jsem 100% spokojená... Měl by se bavit i s ostatníma-

,,Zlatíčko? Víš..."
,,Co se děje?" Lhala bych, kdybych řekla, že se nebojím co mi právě chtěl říct.
,,Mluvil jsem se Zackem, Benem, Kenym a Leem..." Napětí vzrůstalo, a jeho napínaní té věty, bylo hrozné...
,,Noo...?" Řekla jsem zvláštním tónem, který nebyl vůbec v plánu a ten tón byl ostrej a hnusnej... Camův pohled se na mě opřel a působil dost tázavě a smutně, jelikož nic špatného neřekl... Omluvně jsem se na něj podívala a hned sklopila pohled dolů. Cam to tak ale nenechal, pomocí palce a ukazováčku pozvedl moji bradu a usmál se na mě pohledem ˙nic se neděje˙ a hned poté mě políbil.

,,No... A pokud by chtěla, tak jdou zítra do baru a ptali se mě, jestli bych nešel a pozvali i tebe, ale pokud nebudeš chtít, tak já tě nutit nebudu a zůstanu s tebou-"
,,Stop lásko, půjdu." Usmála jsem se a přitulila se k němu ještě blíž. On mě políbil do vlasů a já se spokojeně usmála.
,,Dobře, tak já jim zítra napíšu, teď už bychom měli spát" 
,,Jo, to nezní špatně" A jak jsme řekli, tak jsme udělali.

Ráno mě pro změnu vzbudila krásná vůně něčeho, ještě nevím čeho, ale já se to za každou cenu pokusím zjistit. Vstala jsem z postele, ale hned jsem do ní zase spadla, jako kdybych byla magnet a ta postel taky. Postýlko, já vím jak mě máš moc ráda, jo, já tebe taky, ale já mám hlad... Ježiš, asi jsem vážně hodně rozespalá... Lehla jsem si na břicho a začala se smát. Čemu? Babo raď... Vážně netuším, ale vůbec mi to nevadilo. Zaslechla jsem, jak se prohnula podlaha, a tak jsem neváhala ani vteřinu, a pokoušela se otočit... bezúspěšně... Cameron mě zalehl a začal smát jak blázen. Čemu? Dědo raď... Vážně netuším, ale vím, že mě to rozesmálo taky... Ale né, zase?!

,,Z- zlato... Ježiššš... Cos to tady pro boha dělala?" Víc ze sebe nedostal, já na něj otočila hlavu s absolutním nechápákem. 
,,Spadla si do postele, jako kdyby tě přitahovala víc než já, a pak si jí tady začala nějak prapodivně zpívat, v podobě nemocný zebry a řechtat se jak hyena... Co mi k tomu povíš Jaimienko?" On slyšel ten hekot!? Jéžišmarjá, to neměl nikdo nikdy slyšet...! Eeeh! 

,,Tak za prvé, ty mě přitahuješ o 101% víc, než ta pohodlná a úžasná věc, na které se dá spát. Za druhé... Netuším o čem to mluvíš a to, že se směju jak hyena, o tom už všichni ví, takže..?"

,,Na tý pohodlný a úžasný věci se dají dělat i jiné věci" Mrknul na mě a nechyběl u toho ani ten jeho úsměv.

,,No to já vím, ale teď k věci... Co to tady voní?" zeptala jsem se ho a pokoušela se jak ochrnutá housenka přetočit, abych na to svoje štěstí viděla. Podařilo se. Usmívala jsem se na něj jak naprostej idiot. Pohladil mě po tváři a i když jsem si myslela, že už se nejde víc usmívat, tak se mi to podařilo ještě víc. Měli jsme stejné myšlení. Oba dva jsme se k sobě začali sklánět a spojit naše rty. Musela jsem se usmát. Po vášnivém polibku, jsem se konečně mohla zase zeptat.

,,Tak co to tam vaříš dobrého?" Cam se na chvíli zamyslel. Když mu to došlo, omluvil se a přímo tryskal dolů do kuchyně. A to způsobilo další můj výbuch smíchu.

.................................................................

Krásných 800 slov.
Moc se vám omluvuju, ale vy už to znáte... Ta nechuť psát, byla silnější a trvala mnohem dýl, než jsem si myslela... Snad se vám dnešní kapitola líbila :) 

Vaše Nanynka02...