Příběh plný emocí, pocitů, zážitků a zkušeností naší mladé hrdinky Jamie. Jak se poprala s tím, že ji její bývalý kluk bil a málem i znásilnil?
Bude i nadále odtažitá a nepřístupná, nebo se to všechno změní, když se s matkou přistěhují do Californi...
Jsem v budově, která si říká škola. Všichni žáci zmatkují po chodbách, nebo se tvoří skupinky kamarádů. Z ničeho nic začne zvonit na poplach, že hoří... Cože?! Klid... Třeba je to zkušební cvičení... Ale co když ne?! Kde je Cameron?! Všichni se tlačíme hlavním vchodem, a já ve snaze najít Camerona málem zakopnu.... Stojíme před budovou, naše třídní čte jména a my se vždy přihlásíme.
,,Cameron Dallas?" Zeptá se učitelka, já vyndám prst z pusy, jelikož si nervozitou koušu nehet. Nic.... Nikdo se neozval.
,,Cameron Dallas!!??" Zakřičí už se strachem učitelka. Zase nic. Všude jsou slyšet sirény a ječící dívky. Hasiči vcházejí do budovy a já vidím místo požáru. Ředitelna?! Cože?! Cameron byl ve třídě naproti ředitelně, co když se mu.... Ne!! Prosím!! Učitelka se rozběhla k jednomu chlápkovi, nejspíš hasiči, který to tu má na povel. Hypnotizuji hlavní vchod, doufajíc, že se tam Cameron objeví a bude všechno v pořádku... Po chvilce jsem někoho zahlédla, ale místo toho vidím dva hasiče... Počkat?! Oni mají Camerona!!! Oba dva ho táhnou pryč z budovy a já se složím na zem. Zůstal tam. Co dělal? Nevšiml si toho, že se spustila siréna a všichni utíkají pryč? Proč?!
,,NÉ!!!" Vykřiknu a v rychlosti blesku se posadím a těžce oddychuji. Podívám se na noční stolek a vypnu budík, který už asi 5 minut nepřetržitě zvoní. Z ničeho nic se rozrazí dveře od pokoje a v nic stojí vyděšený Cam. Zakryji si dlaněmi obličej a z očí mi začnou stékat slzy. Nedávám to znát, ale i přes to ke mě přijde Cameron, sedne si na postel a hladí mi záda.
,,Co se stalo Jai? Ani nevíš co se mi honilo hlavou, když si zaječela." A to způsobilo to, že se mi další a další slzy draly na povrch. Proč se mi to zdálo?! Proč?!
,,Zdá- zdál se mi jen špatný sen. Nic víc." řekla jsem a usmála se na něj. Byl k sežrání. Jeho ranní účes. Aby se mě dál nevyptával, jsem se o něj opřela, natočila hlavu k němu a políbila ho na rty. On se na mě usmál a pohladil mě po vlasech, které byli mimochodem rozcuchané.
,,Dobře. Tak já se půjdu převlíct, a slib mi, že až se vrátím, budeš taky, ano?" Zeptal se mě Cam s jeho krásným úsměvem, nad kterým se vždy rozplynu.
,,Dobře." Odpověděla jsem mu a přejela mu rukou po hřbetu jeho ruky.
,,Jo a... Naši už odjeli..." Řekl těsně před tím, než odešel. Sama pro sebe jsem se usmála a myslela na to, co se tu asi bude dít, když už tady nejsou, a nějakou dobu nebudou... Přemýšlela jsem pár minut, a pak jsem usoudila, že bude lepší když si půjdu provést ranní hygienu a poté se převléct... Přešla jsem ke skříni, kterou jsem otevřela. A teď začalo peklo... Co na sebe?.... Rozmýšlela jsem se dlouho, ale nakonec jsem se rozhodla pro černé triko s krátkým rukávem a vínově zbarvenou sukni. Pod sukni jsem zvolila černé legíny.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zrovna když jsem si oblékla sukni, se otevřeli dveře, ve kterých stál opět, kdo jiný než Cameron.
,,Hmm, sekne ti to princezno." mrknul na mě a nepřestával mě zkoumat.
,,Tobě taky, Came." Měl na sobě černé džíny a černou, docela dlouhou mikinu z pod které mu vylézalo bílé, ještě delší triko. Prostě bych po něm nejradši hned skočila...
,,Neslintej Jai." Neodpustil si poznámku...
,,No jo, pořád." řekla jsem, popadla batoh do kterého jsem dala mobil a klíče a stoupla si před Cama.
,,Můžeme?" Zeptal se s okouzlujícím úsměvem. Tohle mi nesmí dělat... Stoupla jsem si na špičky a jemně se otřela o jeho rty.
,,Ano" zašeptala jsem. Pak už jsme ruku v ruce scházeli schody a šly se obout...
