MCL/My step brother

63.

Naše ruce nadále jezdily po těle toho druhého. Úžasný pocit. Cameron svoji ruku přemístil na moje stehno a následně ho dal na jeho bok. Já, jelikož byla v pozoru, jsem druhou nohu obmotala kolem Cameronova boku. Ani po této akci jsme se nepřestávali líbat. Cameron mě chytil pod zadkem.

,,Já tomu- nemůžu uvěřit" šeptla jsem do polibku.

,,Já taky ne, Jai" odpověděl mi a následně posadil na linku. Bylo to tak úžasné. Ale v ten moment, když Cameronova ruka zajela pod moje šaty, které se mírně vyhrnuly a prozkoumával moje moky, jsme uslyšeli klíče... Někdo odemyká dveře... Kdo jiný, než mamka a Chris, že ano?
I když jsme to slyšeli , tak jsme nepřestali. Cameron si mě přisunul blíž k sobě a vyzdvihl mě a šel někam do chodby, kde otevřel nějaké dveře. My vstoupily dovnitř a Cam je následně zabouchl svojí pravou nohou. Stále jsme se dravě líbaly, já se jenom usmívala do polibku. Svoje nohy jsem spustila na zem a odlepila se od Camerona, jelikož už mi došel dech. Frustrovaně jsem si prohrábla vlasy a skousla si spodní ret. U toho jsem se usmívala na dotyčnou osobu přede mnou.

,,Jaimie! Camerone! Jsme doma!" Zakřičela mamka, a já myslela, že dostanu infarkt, jelikož se její hlas ozýval blízko u dveří. Podívala jsem se na Cama, ale ten byl jako smyslů zbavený. Díval se mi do očí. Nemám ráda dlouhý oční kontakt, a tak jsem pohledem uhnula na krabici, s nápisem "knihy". Ani nevíte, jak moc jsem se cítila trapně... To ticho mezi námi tomu dodávalo ještě větší aroma. Cameronovi toto ticho nejspíš taky vadilo, jelikož svoje ruce spojil za mými zády a přistoupil ke mě blíž.

,,Jaimie... Já tě asi-" nestihl dokončit to slovo, jelikož jsem ho předběhla.

,,Miluju" a hned na to, jsem si jeho tvář vzala do dlaní, vášnivě a jemně ho políbila. Nebyl to nějaký dlouhý polibek, ale mě a i jemu to stačilo.
Naše čela byla opřená o sebe a po místnosti se rozléhal náš zrychlený dech a adrenalin.
,,Co budeme dělat? Co Chris a máma?" Zeptala jsem se a dívala se do země.

,,No... Budeme se chovat normálně, což nebude lehký... Alespoň ne pro mě, no a Rose a Chrisovi to říkat nemusíme, ne? Je to naše věc, a myslím si, že to tvojí mámě a Chrisovi mohlo dojít, že když spolu budeme bydlet pod jednou střechou, že se něco stane. Oni nejsou snad tak hloupý..."

Dořekl Cameron a měl pravdu... 
,,Půjdeme?" zeptala jsem se ho s lehkým úsměvem na rtech.

,,Jo, ale nech to na tom nejlepším a nejdokonalejším boyovi, jasan?" řekl Cameron povýšeným, ale přes to s úžasným úšklebkem. Jen jsem se trošku zasmála a zavrtěla hlavou. No jo, na tohle si asi budu muset zvyknout. Náhle se mi do hlavy přiřítila myšlenka, že dneska bylo ředitelské volno, ale zítra se jde normálně do školy, a já se tam budu muset setkat s tím idiotem.
Cameron opatrně vzal za kliku a pomalu ji stlačil dolů. Podíval se na mě, a já kývla. Dveře se pomalu otevírali a když byli úplně otevřené a chystaly jsme se vyjít, čekalo nás tam menší překvapení...Stál tam Chris, který měl vážný a zvláštní výraz. Já měla chuť se propadnout do země. Camerona to ani nijak nerozhodilo, takže...Když on je ten nejlepší a nejdokonalejší, tak nás z toho určitě nějak dostane... Já mu věřím... Pojď Camerone! Ty to dáš!