Když jsme došli k rozcestí,před námi se tyčilo pohoří.K němu vedla úzká cestička."Absole pojď ven,"povolala jsem Absola ven z jeho Pokébalu.Začalo se stmívat a tak jsem si rozložila spacák.Povolala jsem ven i Dratiniho a dala jim granule.Sama jsem dojedla zbytek sendviče a šla jsem spát......
***Objevila jsem se ve velké jeskyni.Vedle mě stál ochranitelsky Absol a zíral někam před nás.Na vysokém výstupku stál Blaziken.Postavila jsem se a v tu chvíli na nás Blaziken zaútočil plamenometem.Absol použil mega roh a tím plamenomet zastavil.Blaziken ale znovu použil plamenomet a ten se rychle blížil k nám.Absol si přede mne stoupl.Plamenomet už byl skoro u nás."Absole neeeeee!"***
Posadila jsem se a s úlevou jsem zjistila že to byl jenom sen.Absol a Dratini se na mě starostlivě podívali a já je uklidnila."Asi jsem vás vzbudila.Omlouvám se,byl to jenom sen,"řekla jsem a oba je pohladila.Znovu jsem si lehla a přemýšlela o tom,jestli má ten sen nějakou souvislost s Absolitem.Po chvíli se mi začala přivírat víčka a já usnula.
Když jsem se probudila,slunce ještě nesvítilo a já pocítila hlad.A velký hlad.Opatrně jsem vstala a odešla k nedalekému lesu.Naštěstí tu rostla jabloň a borůvky.Utrhla jsem si dvě jablka a nasbírala hrst borůvek.Vrátila jsem se k mému spacáku a probudila jsem Absola s Dratinim.Dala jsem jim z tašky malinu a sbalila jsem si spacák.Když jsme došli blíž k horám,stezka začala prudce stoupat a klikatila se až k vrcholku.Zavolala jsem Dratiniho do Pokébalu,hluboce se nadechla a vyrazila jsem po cestě.Po asi 5 kilometrech jsme narazili na malé městečko,uprostřed kterého byl velký stadion.Chtěla jsem vyrazit a najít si nějaké ubytování,ale najednou mi někdo poklepal na rameno.Otočila jsem se a uviděla jsem holku starou tak asi jako já.Byla mi docela povědomá a když promluvila,tak jsem jí hned poznala."Ahoj Astrid,"pozdravila mě."Jeee ahoj Emo."Ema byla nejlepší kamarádka mojí sestry do té doby,než se odstěhovala.Teď bydlí tady v Skalním městě.Teď si sice píšou,ale už se moc nevídají."Co tu děláš?"zeptala se mě."Ty máš Absola?"Začala jsem jí vypravovat o tom,jak jsem vyrazila na cestu za Absolitem a co se mi stalo cestou sem.Došli jsme před malý dům a Ema řekla:"Tady teď bydlím."Vešli jsme.Bylo to tu malé ale útulné."Jestli chceš,můžeš u nás pár dní zůstat,"navrhla."Děkuju moc,"řekla jsem.Přivítala nás Glemeow.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Ta je roztomilá,"řekla jsem a pohladila jsem jí.Potom mě Ema zavedla do malého pokojíku."Tady budeš spát.Tohle byl můj pokoj,ale potom co moje sestra odešla do světa jsem u ní v pokoji."Odešla dolů a já jsem si sundala svojí vestu s Pokébaly a pověsila si jí na věšák.Už byl čas oběda a Ema na mě zavolala:"Oběd."Zavolala jsem Absola zpátky do Pokébalu a Pokébal položila na poličku u postele.Sešla jsem dolů po schodech a na stole ležel oběd.To je vůně.Posadila jsem se ke stolu a pustila se do jídla.Když jsem se najedla,poděkovala jsem,vyšla do pokoje a na chvíli jsem usnula. ************************ 500 slov tak to je zatím můj rekord!Snad se vám knížka líbí😊Helča
