Yui opatrně uložila svého medvěda zpátky k polštáři. Ve dveřích pokoje stáli všichni:
„Hele magoři, vás jsem nezvala. Teď táhněte do obýváku. Půjdem ven, na tenhle byt je nás tu moc." Když se ani jeden nepohnul, vycenila na ně zuby: „Vrrr!" viděla zmatek v jejich tvářích začala se smát, až jí tekly slzy. „Prostě mě nechte se převlíknout, v tomhle nemůžu do klubu, pokud ovšem nemáte prašule na útratu?"
Laito se rozsvítil jak sluníčko:
„Chtěla by jsi pomoci? Jsem zručný, co se svlékání týče."
Yui k němu došla houpavým krokem:
„A jinak, jsi normální?" cvrnkla jej do čela.
Ayato, se rozesmál i Reijimu zacukaly koutky. Když se stále nehýbali:
„Hele tak jdete? Tady," ukázala na Shua, „už ví jak zpívám, takže předpokládám, že i vás by to potěšilo."
Usmála se, když Shu vytlačil všechny z ložnice, jako by mu za zády rajtoval sám Belzebub, spíš se chystala zpívat Ďáblice.
- Edit. 18 -
ČTEŠ
Rozvoz pizzy
FanfictionShort-story Malá žena, pouze svou výškou, si to bez okolků napochoduje do sídla plného upírů, a je jí to putna. Co ji však se** je, že nedostane svůj plat.
