Po první hodině se ztratila, Yui, na střechu školy. Když chodila na střední, nikdy za školu nechodila. Nebyla nijak oslnivá studentka, ale chovala se spořádaně. Teď vlčela, magorům, na just. Koukala se na nebe, kde svítil srpek dorůstajícího měsíce.
„Co tu dělá, tak pěkná dívka sama?" ozvalo se jí za zády.
Otočila se k příchozímu:
„To co ty. Trpím a jsem za školou!"
Blonďák s patkou přes jedno oko k ní přistoupil blíž:
„Co jsi zač? Neznám tě."
Yui pokrčila rameny:
„To je fuk, já tebe taky ne."
Bylo vidět, že ho překvapila, ale šel k ní blíž. Chytil jeden pramen jejích vlasů, který si začal natáčet na ukazovák: „Možná, by jsem se měl představit..."
Někdo ho odstrčil:
„Nemyslím si, že je vhodná. Spíš je dost nevhodná!"
Yui, chytila Subara za rameno:
„Nepotřebuju, aby se někdo bil za mojí čest."
Subaru nereagoval a dál pohledem bojoval s neznámým klukem. Yui, vzdychla:
„Fajn, jdu raději do učebny, vy dvě modelky si to vyříkejte." Otočila se k cizinci a začala: „Jinač, já sem Plochá, Nestoudná, Mrcha a Děvka, tak se měj, šampóne!"
Subaru uvolnil svůj bojový postoj:
„Raději ji nech!" vydal se ze střechy pryč.
- Edit. 18 -
ČTEŠ
Rozvoz pizzy
FanfictionShort-story Malá žena, pouze svou výškou, si to bez okolků napochoduje do sídla plného upírů, a je jí to putna. Co ji však se** je, že nedostane svůj plat.
