Yui, seděla v herně mezi Sakamaki. Kroutila hlavou a ťukala si v duchu na čelo. Zacházeli s ní jak s porcelánovou panenkou. Byli najednou tak uctiví, galantní, slušní. Ani jim nemohla nadávat, dokonce chodili k pokoji a klepali a ptali se, zda si můžou dát doušek její krve.
„Proč se chováte, jak by jste vypadli z jiný doby? Teda, vy jste z jiný doby, ale umíte se chovat i no prostě, tak jak jsem vás poznala." Ptala se už po několikáté.
Jen se na ní usmáli:
„Jsi naše drahocenná kořist, přece tě neohrozíme."
Vždy to bylo to samé. Když někam šla, měla galantní garde. Čím dál tím víc byla uvnitř rozmrzelá a vzteklá. Mračila se s hlavou sklopenou, ruce v pěst na kolnou. Prudce se zvedla:
„Omluvte mě, jdu do svého pokoje."
Vstal i Reiji:
„Slečno Yui, sním vás doprovodit?"
Yui, kývla. Když došli do chodby u ložnic, položil jí ruku na rameno:
„Měla by jste si vybrat."
Koukla nechápavě:
„Vybrat?"
Reiji, přikývl:
„Ano, jednoho z nás a odevzdat se mu."
Zamrkala:
„Eh, cože?!"
Reiji pokračoval dál:
„Ano, myslím, že tak to má být. Jste vlastně jistý druh upíra. Umíte se bránit, proto jsme opilí, jen prostě se ve vašem těle neprobudil démon a žízeň. Pokud to budete oddalovat, získá vás náš otec."
Yui musela zavřít ústa a oči:
„Já se nechci stát majetkem. Ani o jedno z vás nestojím, ani o toho vašeho otce, nebo ty čtyři, co mě unesli. Já nejsem upír!" zvyšovala postupně hlas a teď už řvala: „To přece není skutečné!"
„Yui, vzbuď se! Holčičko. Měla jsi zlý sen. Už je to v pořádku. Pojď musíš si sbalit, odjíždím a známí mi doporučil dům, kde bude vhodné abys na mě počkala."
Yui zamrkala, tak to bylo šílené. Ona a tvrdá a veselá? Upíři?
Už nebude mlsat před spaním!
- Edit. 18 -
ČTEŠ
Rozvoz pizzy
Fiksi PenggemarShort-story Malá žena, pouze svou výškou, si to bez okolků napochoduje do sídla plného upírů, a je jí to putna. Co ji však se** je, že nedostane svůj plat.
