Yui, zastavila na písčité cestě u tepané brány, zatlačila do ní a provedla jí svůj moped.
Takhle daleko od centra zatím dovážku neměla. Asi tu mají party, když jim sem veze deset krabic s pizzou, od Pantucziho. Došla až ke vchodu, vypustila několik kleteb na majitele, co nejsou sto mít zvonek. Balancovala s nákladem v jedné ruce a druhou klepala klepadlem. Už chtěla odejít, když se dveře otevřeli.
Hurá, pomyslela si a vešla:
„Haló, ještě horká a od Pantucziho! Je tu pizza!" zahlaholila do prázdna chodby.
Nikde, nikdo.
Začínala být dost naštvaná. V tomhle nádherném domě není po nikom ani vidu, ani slechu. Jestli si z ní někdo vystřelil, tak mu vystřelí sama! Slibovala v duchu
Opatrně došla k patě schodiště, na lavičce v mezi patře leží nějaký chlap a chrápe. Opatrně odložila svůj náklad a ve svých růžových gládách, vydupala k ležícímu:
„Máte tu pizzu." Žádná reakce. „Hele pane, jestli jste mrtvej, tak to je ještě víc v háji, než, že mi dojde benzín cestou do města." Zas bez reakce. No co, situace to žádá. Strhla spáči sluchátka:
„Potřebuju prachy šéfe, máte tu těch deset pizz!" zavrčela do obličeje, z kterého na ní třeštil pár modrých očí. Ukázala na sebe: „Dovezla jsem tu pizzu, je to padesát doláčů, plus dýško." Vyžvýkla růžovou bublinu a praskla jí. Hbitým jazýčkem si vrátila obsah žvýkačky do úst.
„Hele, Shopen!" zaslechla ze sluchátek a začala tančit valčík.
- Edit. 18 -
ČTEŠ
Rozvoz pizzy
FanfictionShort-story Malá žena, pouze svou výškou, si to bez okolků napochoduje do sídla plného upírů, a je jí to putna. Co ji však se** je, že nedostane svůj plat.
