Harry navzdory bolesti hlavy rychle vstal, oblékl si oblečení, které našel pohozené na zemi a doslova běžel dolů, najít Louise. Srdce mu bušilo jako splašené. Přece by mu nijak vážně neublížil..ale proč tam tedy byla krev? A rozhodně nebyla jeho..
Tohle manželství byla sice pouhá fraška, uskutečněná proto, aby on i Louis dosáhli svého. Ale za poslední dny poznal, že Louis má kromě nádherného těla v sobě něco, co ho nutilo usmívat se, při pomyšlení na svého manžela. Měl v sobě určité charisma, které lidi kolem něho okouzlilo a nutilo je toužit po jeho přítomnosti.
Neublížil by mu. Nikdy.
Harry došel do obývacího pokoje a rozhlédl se. Nikde hnědovláska neviděl.
,,Louisi?"
Zaposlouchal se do tichého domu a znervóznil. Louis nikdy, až na minulý incident kdy utekl k Paynovým, neodcházel, aniž by mu to řekl nebo mu alespoň nenechal vzkaz.
Najednou zaslechl tichý zvuk tekoucí vody z koupelny. Na krátkou chvíli se mu ulevilo, Louis se nejspíš jen sprchuje. Je zbytečně paranoidní. Určitě se to nějak vysvětlí...
Krátce zaklepal na dveře od koupelny, a když se nedočkal odezvy, vešel dovnitř. I hned Louise uviděl a hned si uvědomil, že je něco moc špatně.
Louis seděl na dně sprchového koutu, na sobě měl promáčené kalhoty, kolena přitáhnuté pod bradou a netečným pohledem sledoval stěnu před sebou. Na Harryho příchod nijak nezareagoval. Oči měl podlité krví a oteklé, jako by několik hodin proplakal. Harrymu se nad tím obrázkem sevřelo bolestivě srdce. Udělal pár pomalých kroků směrem k Louisovi a dřepl si, nedbajíc na to, že i jeho máčí tekoucí voda.
,,Louisi?" řekl a napjatě sledoval chlapcovu reakci, které se ale nedočkal. Opatrně k němu natáhl ruku, ale Louis vyděšeně zakňučel a stáhl se více do rohu. Do jeho očí se konečně dostala nějaká emoce. Byl to strach.
Harry v duchu sprostě zanadával. Bojí se ho. Doufal, že tohle už mají za sebou. Naposledy se na něj díval s takovým strachem v Oliviiné kanceláři. Od té doby ale udělaly velký pokrok. A on se tu přece třese strachem a sleduje ho ostražitýma očima.
,,Princezno prosím, mluv se mnou," vydechl zoufale Harry. ,,Co se včera stalo? Moc si toho nepamatuju..jen..že jsi plakal..a-a na prostěradle je krev."
Louis sebou při zmínce o krvi škubnul, ale stále nepromluvil. Jeho tělo se při tom mírném pohybu natočilo směrem k Harrymu a on spatřil hluboké, krvavé škrábance na jeho zádech a modřiny, vykukující z lemu kalhot. Jeho nejhorší obavy se začali naplňovat.
,,Louisi, já potřebuju vědět, co jsem udělal," Harry se zhluboka nadechl. ,,Znásilnil jsem tě? Vzal jsem si tě včera, i když jsi nechtěl? Ublížil jsem ti při tom? Od toho..je tam ta krev?"
Jeho manžel ho na okamžik probodl zoufalým pohledem plným bolesti, smutku, výčitek a strachu. A Harry věděl, že si ten pohled ponese do konce života. Když si Louis zabořil obličej do dlaní, a srdceryvně se rozplakal, věděl Harry, že má pravdu. Udělal to.
Znásilnil svého manžela.
,,Panebože Lou, je mi to tak strašně líto..j-já..nevím co říct," zachraptěl Harry a udělal jedinou věc, která mu přišla na mysl, když Louis nepřestával vzlykat. Natáhl se, aby si ho přitáhl do náruče. V tu ránu Louis vyjekl, vrávoravě se postavil a utekl z koupelny pryč.
Harry zastavil sprchu a klesl zpět na kolena. Zhluboka dýchal, aby rozdýchal nával emocí, který proudil jeho tělem.
Byl hajzl, který se nezastavil v podstatě před ničím. Louis rozhodně nebyl první chlapec, kterého si vzal násilím. Jenže všechno ostatní byli Zavržení, kde se prostě tyhle nemilé události děly, a pokud jste se rozhodl na osamocenou, noční procházku pustinou, prakticky jste si o to koledovali. Harry nikdy u svých milostných aférek nebyl přehnaně hrubý, proto jeho oběti občas začali i spolupracovat, nebo se maximálně na konci dočkal nadávek a pár facek.
ČTEŠ
You're not my Choice //Larry//
Fanfiction,,Svého manžela jsem si nevybral já. Vybral mi ho Systém." Píše se rok 2098 a svět není takový, jako dřív. Svět se změnil v dokonalý systém pravidel a zákonů, které zajišťují harmonii mezi obyvateli. Lidé se rozdělili na tři skupiny, Spořádané, Svob...