Já Smrt

Prolog

Tma... Všude byla tma. Byly slyšet jen výkřiky plné bolesti a děsu. Otevřel jsem oči a rozhlédl jsem se po spoušti, která se rozprostírala kolem. Z hořících trosek domů prchali ženy, muži i děti. Snažili se zachránit nejnutnější věci, a kdo nehasil oheň, utíkal se schovat do bezpečí. Ovzduší naplňoval zápach spáleného masa, slámy a dřevěných chalup. Praskání hořícího dřeva občas protínaly výkřiky hořících obětí a pláč vyděšených dětí. Lidé truchlili nad těmi, kteří v tomhle pekle přišli o život a ve vzduchu byla cítit beznaděj a vyčerpání.

Bolela mě hlava. Poslední co si pamatuji, bylo mé tělo v plamenech, zápach mého vlastního pálícího se masa, neskutečná, sžíravá bolest, touha po lidské krvi a tma. Pamatoval jsem si svou smrt. Nedokázal jsem si tedy vysvětlit, proč teď tady stojím a pozoruji to rozpoutané peklo. Na mé úvahy však nebyl čas, neboť mě vyrušil výkřik prosáklí překvapením a zděšením těsně po mé pravici. Stála tam postarší žena, obličej zkřivený v agonické grimase a ukazovala na mě pokřivením ukazováčkem, jakoby viděla samotného ďábla. Vysvětlení přišlo záhy poté. Z mého oděvu zbyly jen ohořelé kalhoty a celý obličej jsem měl zašpiněný krví. Na mém těle však nebyly žádné známky po boji s plameny. Tohle bylo přinejmenším hodně divné. Bolest hlavy náhle zesílila. Padl jsem na kolena a chytil se za hlavu. Tohle bylo špatné. Chtělo se mi zvracet, k bolesti hlavy se přidala bolest zubů a svědivé puchýřky na jazyku. Potácivě jsem se postavil a šoural jsem se ani nevím kam, prostě kam mě nohy vedli. Do nosu mě udeřila vůně a tak jsem zamířil k ní. Tělo mě přestávalo poslouchat, nebyl jsem schopen přemýšlet, jediná myšlenka v mé hlavě byla krev a tou jsem se řídil jako instinktem. Měl jsem zatemněnou mysl, byl jsem naprosto šílený, když jsem dorazil ke zdroji omamné vůně a našel hromadu požárem zubožených těl. V tu chvíli jsem nebyl člověk, tím jsem si naprosto jistý. Byl jsem hladovým zvířetem, bez špetky rozumu. Nadšeně jsem oderval kus masa z nejbližšího těla a zabořil obličej do krvavé rány. Hltal jsem ještě teplou krev snad na litry, možná proto jsem si nevšiml davu, který se kolem mě shlukl. Bylo na nich vidět zděšení a strach, který vnikal při pohledu na Mě. Ve chvíli kdy jsem se chtěl vrhnout do obecenstva a rozdrásat na kusy i je mi hlavou prolétla kulka a vše znova zaniklo do temnoty.