○DON'T LEAVE ME THIS WAY○ TaeKook FF

-3.kapitola-

Kookie seděl v letadle. Nelíbily se mu ani turbulence, ani vedle koho je musel snášet. Podíval se vedle sebe na spícího Taeho. Jakto. Jakto, že jsem zase skončil s ním, pomyslel si. Je jedno, jak moc se snažil netrávit s ním svůj čas, nakonec stejně skončil po jeho boku. A stejně tak, jak ho to zraňovalo, tak mu to dělalo i neskutečnou radost. Protože pohled na spícího hyunga byl jeden z těch nejkrásnějších, jaké znal. Nechtěl si to přiznat, protože to nebylo normální, ale bylo to tak.

,,Pst! Kookie!" ozvalo se ze sedadla za ním. Rychle se otočil. Hopie se na něj díval svým vševědoucím, trýznivým pohledem, kterému Kook nerozuměl. ,,Abys svého hyunga nevzbudil, když na něj budeš pořád takhle koukat," řekl s tichým smíchem.

,,Cože?" téměř vykřikl Kookie, ale v pravou chvíli se utišil. Jeho tvář se začala zbarvovat do červena. ,,Já na něj přece..." Podíval se vedle Hopieho na Jimina, který se sice tvářil že neposlouchá, ale stejně se mírně usmíval.

,,No tak Kooku, nás neoklameš," škádlil ho dál Hoseok. Pravdou bylo, že to dělal jen proto, že se nudil. Kookieho reakce ho ale stejně vždy bavilo sledovat. Kook nikdy tolik neměnil barvy, ani nebyl tak výbušný a nervózní, jako když byla řeč o Taem.

,,Nevím o čem mluvíš..." rezignoval nakonec celý červený Jungkook a otočil se zpět na svém sedadle. Podíval se do mobilu, přepl si písničku a s povzdechem se začal dívat z okna. Tohle byl jeden z důvodů, proč by raději seděl s Namjoonem. Nebo s Yoongim. Nebo s...

Kookie si vybavil Jina, který se choval jako jeho matka pokaždé, když někam cestovali. Hlídal jestli má všechny svoje věci, jestli mají všichni ostatní všechny svoje věci, a samozřejmě se na to nezapomněl ještě milion krát zeptat i po tom, co už mu všichni odpověděli. Jediný, kdo na něj měl v těhdle situacích opravdu nervy, byl Namjoon. A Yoongi, ale tomu se to bylo jednoduše jedno. Pro něj bylo důležitější než ztráta pasu, nebo batožiny to, aby se sám neztratil. A i v těch situacích si dokázal poradit...

Nebe se začalo zbarvovat do příjemné červené barvy, jak se blížila noc. Mraky svítily jasně růžovou barvou, jako cukrová vata a v celém letadle se rozhostil příjemný klid. I Jungkook se uklidnil. Jeho víčka začínala minutu od minuty těžknout, až nakonec společně s prvními světly neznámého města, nad kterým letěli, usnul.

***

,,Kookie měl bys to udělat." Kook se podíval na vážného Taeho.

,,Co bych měl udělat hyung?"

,,Měl bys mi to říct."

,,Říct co?"

,,Jinak odejdu."

,,Kam?"

,,Pryč. Pryč od tebe." Kookie se na Taeho zděšeně podíval.

,,Ne! Nesmíš odejít!" Taehyung začal před jeho očima mizet jako pára. Jungkook se proti němu rozběhl, ale nedokázal ho polapit dřív, než se mu hyung doslova vypařil před očima. Ucítil bolest. Velkou bolest a to nejen psychickou, ale i fyzickou. Jak by mu někdo vyrval srdce z těla. Jako by mu někdo vzal jeho tělo, city, štěstí a vzpomínky a už nikdy mu je nechtěl vrátit. A Jungkook věděl že ten někdo byl Tae. Ale už bylo moc pozdě na to chtít všechny ty věci zpět. Zmizely. Všechny do jedné společně s jedinou osobou na světě, kterou miloval.

***

Jungkook sebou cukl, jak se z ničeho nic probudil. Zmateně se rozhlédl, než si uvědomil, že ještě pořád sedí v letadle. Byla pořád tma, ale už se pomalu rozednívalo. Kookie se podíval vedle sebe na prázdné sedadlo, na kterém měl sedět Tae. Nebyl tam, což Kookiemu jen připomnělo zvláštní sen, který se mu před chvílí zdál. Měl z něj zvláštní nervózní pocit. Možná že to, co se mu zdálo mělo nějaký hlubší význam, kterého se Kook bál.

Jeho myšlenky jako by rozplynuly, když první sluneční paprsky přistály na jeho tváři. Párkrát zamrkal, aby si zvykl na nový zdroj světla a pak jen užasle tu nádheru pozoroval.

,,Už jsi vzhůru?" Uslyšel Taehyungův hlas, který se vedle něj z nenadání objevil. Kook se rychle otočil, aby spatřil usmívajícího se Taeho.

,,Hmm," přikývl. ,,Kde jsi byl?"

,,Na WC," na chvíli se Tae odmlčel. ,,A pak pro čokoládu," pozvedl kelímek s horkým nápojem, který velmi příjemně voněl. ,,Dáš si?" Kookie chtěl chvíli odmítnout, ale jakmile se k němu kelímek dostal blíž a vůně se ještě zesílila, neodolal. S chutí se napil a cítil, jak se mu do těla dostává nejen teplo, ale i klid. ,,To je nádhera," řekl hyung jakmile mu Kookie podal zpátky čokoládu. Chvíli trvalo, než si uvědomil, že Tae mluví o východu slunce.

,,Jo je," přikývl a taky se podíval ven. Slunce jako by klouzalo z jednoho nadýchaného mraku na druhý a jen občas se objevilo úplně samo uprostřed modré oblohy a odkrylo tak svět pod sebou. Tohle byla jedna z mála věcí, které měl Kook na cestování letadlem rád.

,,Až přijedeme do Anglie," prolomil ticho jeho soused. ,,...a pudeme do hotelu," Kook se na něj otočil. ,,...chtěl bys mít pokoj semnou?" Kookie zůstal na Taeho chvíli jen tak koukat, zatím co se mu v hlavě vířily tisíce myšlenek. Samozřejmě že chtěl, ale také nechtěl. Jedna jeho půlka mu říkala, že jestli přikývne, tak ho to bude stát příliš mnoho zbytečné nervozity a zrychleného srdečního tepu, který měl ostatně i teď, a to jen seděl vedle něj. Na druhou stranu když odmítne, nejen že tím Taeho zraní, ale i on sám bude nakonec litovat. ...

,,Jo jasně," vyšlo mu nakonec z úst. Taehyung mu daroval úžasný krásný vřelý úsměv, který přinutil Kookovo srdce tlouct ještě rychleji. Cítil jak se mu do tváře nahrnuje krev, a tak se rychle odvrátil zpátky k výhledu. ,Už abychom tam byli,' pomyslel si. Jenže ho ještě čekalo bezmála 13 hodin letu vedle téhle továrny na srdeční selhání...

***

Byl už téměř večer, když BTS přijeli na letiště v Londýně. Nikomu z nich se už nechtělo chodit nikam daleko, a tak si společně s jejich manažery zařídili odvoz do jednoho z bližších, ale za to dost dobrých hotelů. Rozřadili se do pokojů a šli si vybalit, než je čekala společná večeře.

Nakonec i přes počáteční špatné rozpoložení některých z nich se mezi nimi rozhostila dobrá nálada, která je přiměla k povídání. Přece jen je teď čekala dost dlouhá doba v hlavním městě Anglie a jeho okolí a rozhodně se ještě měli na co těšit...

A pro Hopieho to platilo dvojnásob. Yoongi si totiž s Jiminem přichystali malý plán. A pokud bude mít Hoseok štěstí, možná ho i přežije...

Měsíc. Dneska je to na den přesně měsíc, co jsem vydala poslední kapitolu...

Přesně měsíc co mi trvalo je strčit do toho letadla a přenýst do Anglie a já se Vám za to omlouvám XD

Línost je hold svině. 

A u mě to platí milionnásobně...

I tak Vám ale děkuju za hlasování a doufám, že se kapitola líbila XD

-Hemmy